Slavnostní galavečer zahájil moderátor, na kterém bylo od první chvíle znát, že s podobnými věcmi nemá pravděpodobně žádné zkušenosti. Přítomné na jednu stranu dobře bavil svými komentáři a upřímnými poznámkami, na druhou stranu si však tato akce přeci jen zasloužila trochu důstojnějšího průvodce večerem. Prostory Pražského hradu navodili dojem velmi prestižní události, o což se organizátoři zajisté snaží. V první části programu byli představeni všichni, kteří se na dalším ročníku udílení cen Stanislava Libenského nějakým způsobem podíleli, od partnerů až po členy komise, která hodnotila soutěžní díla. Jednotlivé bloky pak prokládalo vystoupení zpěvačky a jejího doprovodu na elektrické klávesy.

Pak už se přistoupilo k vyhlášení letošních vítězů. Jako první bylo uděleno Zvláštní uznání sklárnou Moser studentce Izabelle Göncz za její dílo „Sérioví vrazi“. Toto ocenění bylo v rámci Stanislav Libenský Award letos uděleno poprvé. Výherkyně však kromě slovního ohodnocení získala také pětidenní stáž ve sklárně Moser v Karlových Varech, která se vztahuje na vzorování huti, možnost konzultace s pracovníky sklárny, ubytování i dopravu. Následovalo hlavní vyhlášení. Třetím místem byla oceněna slečna Dóra Varga za „Aktivní konstrukci“. Když jsem pak měla možnost vidět toto dílo na vlastní oči, nevěřila jsem. Působilo, jako by bylo vytesáno z ledu a stvořeno jen z mrazivých krystalů.

Stříbrná pozice byla udělena Japonce Mai Yamamoto, ta se však bohužel na udílení nedostavila. Organizátoři jí tak cenu předají přes japonské velvyslanectví. Její dílo, čtyři různě vytvarované, zbroušené a zbarvené kameny na výstavě nepřehlédnete. Byť nejsou větší než basebalový míček, zaujmou na první pohled. Konečně přišlo na řadu vyhlášení vítěze. Přítomní se v sále netrpělivě zavrtěli v očekávání, kdo se asi stane letošním laureátem ceny Stanislava Libenského. Hlavní cena za hranice neputovala, získal ji totiž český umělec Jiří Růžička. Ani on se však na slavnostní vyhlášení nedostavil, proč to nikdo nevěděl.

Předseda komise už během večera podotkl, že se celá porota snažila vybírat výherce velmi svědomitě a na základě demokratického jednání. Přesto bylo znát, že má jisté obavy, jak ostatní přijmou jejich konečnou volbu. Popravdě řečeno, není se čemu divit. Dílo, které získalo první cenu, působí na první pohled velmi zvláštně. Čisté rysy, jemnost a zajisté velká práce, avšak v porovnání s ostatními díly, která na výstavě můžete vidět, je to, jako byste se dívali na několik skleněných misek, zatímco okolo jsou opravdu různé designové nápady. Pravda, odborníci to samozřejmě budou posuzovat jinak, protože rozumí technikám zpracování a použitému materiálu, laikové, kteří se na výstavu přijdou podívat, však budou zřejmě překvapeni.

Expozice se nachází v prostorách Císařské konírny, není nijak velká, prohlídka zabere zhruba hodinu. Určitě si hned u vchodu obstarejte katalog, v něm se totiž dočtete mnoho zajímavých věcí – o soutěži samotné a především pak také o autorech. Díla jsou totiž označena pouze čísly. V rámci letošního ročníku Stanislav Libenský Award je pořádána také doprovodná výstava Glass.Design ukazující různé výrobky prestižních sklářských firem z celého světa. I tato část je velmi zajímavá a stojí za zhlédnutí, na škodu však je, že jsou tyto produkty od soutěžních uměleckých výtvorů téměř neoddělené, proto spolu trochu splývají v jedno, až se v tom občas trochu hůře orientuje. Pokud však máte čas, určitě si na Pražský hrad vyrazte.