Pokud bychom měli brát kalendář starých Mayů vážně (a tací lidé jsou), nastane 21. prosince roku 2012 konec světa. A jak nám tuto apokalypsu servíruje nové Emmerichovo dílo, vyplývá z něho jasná zpráva -  užijte si poslední tři roky života!

Už jsme si u většiny katastrofických snímků zvykli, že se o budoucnosti lidstva rozhoduje v USA, kde i tentokrát veškerá zkáza začíná. Mnohým musí vrtat hlavou, proč tvůrci takovou nelogičnost připouští. V nepopulární roli je tentokrát americký prezident Wilson (jehož ztvárnil Danny Glover, tedy s jasným odkazem na Baracka Obamu). Třebaže se vše jeví tak, že důležité kroky pro zachování lidského druhu bude dělat Bílý dům, zůstává film na druhou stranu globálně politicky korektní. Na původní jevy o pohybu zemské kůry přišel vědec v Indii, obrovské lodě pro vyvolené v rámci „Velkého plánu“ se staví tajně v Číně a o jednotlivých postupech se radí celá G8. Jenže na lodě se nedostanou jen lidé vygenerovaní pro zachování ras či vědci, ale vstupenky na palubu si za miliardu eur může koupit kdokoliv, kdo na to má, tedy včetně arabských šejků, či Rusů.

V druhé linii příběhu se nepříliš úspěšný spisovatel Jackson Curtis (John Cusack) snaží zachránit rodinu. Bývalá žena nyní žije s přítelem Gordonem a jeho děti jsou ze svých dvou „otců“ poněkud zmatené. V této chvíli celosvětového neštěstí se ale celá rodina idylicky spojí. Jak říká prezident Wilson, jenž se vzdá svého místa na lodi, ve svém posledním projevu k lidstvu: „Dnes jsme rodina, která kráčí do temnot společně.“ S tím se ale Jackson smířit nehodlá, a za pomoci mnoha neskutečných a nepravděpodobných náhod se dostane s rodinou na jednu z lodí. A tak zatímco se celý svět hroutí a pevninu pohlcuje díky pohybu zemské kůry voda, šťastná rodinka všechny nástrahy překonává. Otázkou však je, zda při všech těchto dramatických událostech budete stále ještě věřit na trik s „Happy Family“. Nestálo by za to konečně vymyslet něco nového? V jiných částech filmu je ale pozoruhodné vidět, že i Američané jsou také jenom lidi, kteří se nevyhnou zmatku či hádkám.

Po filmařské stránce je snímek díky brilantním efektům a silným detailům výtečný. Menším problémem je dvou a půl hodinová stopáž, která je při všech hrůzách trochu přehnaná. Sci-fi drama 2012 odhaluje, jak různě se lidé při významných situacích chovají. Někdy bez ohledu na rasu, národnost, či společenské postavení. Často však i s patrným ohledem na tyto aspekty.

Text: Pavel Urban
Foto: Falcon




SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Zataženo, občas trakaře: Gurmánská bouře
Myslet filmem