Autoři čtyři roky starého snímku Česká RAPublika Pavel Abrahám a Tomáš Bojar nabízí novou dokumentární sondu do nitra jedné skupiny obyvatelstva, konkrétně návštěvníků fotbalového utkání. Pražské derby Sparta - Slavia nasnímali ve filmu DVA NULA z 22 kamer namířených převážně do publika. Vyšla z toho zábavná, ač dle očekávání pokleslá, podívaná plná reakcí či absurdních dialogů.
Nápad pánů Abraháma a Bojara je třeba v první řadě ocenit. „Herci“ v jejich snímku jsou obyčejní lidé, kteří souhlasili s natáčením během ligového utkání mezi Spartou a Slavií, jež se hrálo na pražské Letné loni na jaře. A je to skutečně rozmanitá sorta členů naší společnosti. Od malých žáčků Sparty a dospívající slečny, přes vášnivé sázkaře či fanoušky, pořadatele, paní na VIP tribuně, kotel hostů, až po italské turisty a komentátory veřejnoprávní televize. Jednotlivé účastníky natáčení vybírali tvůrci pečlivě během zhruba dvouletého pozorování tribun při návštěvách sparťanského stadionu.
Dotud je všechno v nejlepším pořádku, protože bylo jasné, že z tak pestré sestavy dostanou Bojar s Abrahámem přesně to, co zamýšleli. Přestože o natáčení všichni věděli a měli připnuté porty, kamery byly relativně daleko a úvodní předvádění a strojenost postupem času opadla a na jejich přítomnost aktéři zapomněli. Druhá fáze záměru je však samotné provedení a ze zkušeností víme, že to někdy bývá horší. U filmu „Dva nula“, který balancuje, díky vtipným momentům a na druhé straně dlouhým záběrům na různá vybraná místa, na hranici komedie a dokumentu, se realizace do značné míry povedla. Ze sto hodin materiálu z 22 kamer na stadionu bylo vybráno to nejlepší do 108 minut.
Ústředním bodem zápasu a do jisté míry i celého filmu byly dva rychlé góly v rozmezí od 10. do 12. minuty utkání, které vstřelil útočník Sparty Léonard Kweuke. Odtud i název díla. Se zhruba tříminutovou sekvencí si autoři pohráli a pustili ji za sebou několikrát z různých pohledů kamer. Jsou tedy vidět reakce fanoušků Sparty i Slavie, ale stejné momenty, ač převážně zvukového charakteru, jsou použity při záběrech na rohový praporek či do temných topolů za stadionem.
A možná přílišná snaha o dokumentární vložky (tři minuty na stromy se opravdu dívat nevydržíte) se tvůrcům nakonec nevyplácí. V momentu, kdy kamera zabírá oschlou klobásu a plechovku od Coly u stánku s občerstvením, už se těšíte na další gagy z ochozů. Právě dialogy či reakce na určité momenty táhnou celý film. Dobře se u nich bavíte, ale zároveň si uvědomujete, že mnohé charaktery postav jsou čitelné a předvídatelné a v mnoha případech spíše politováníhodné. Na druhou stranu by nebylo na škodu se podívat pod skořápku některých těchto lidí, jak žijí mimo ochozy. Žádnou krásnou literaturu na plátně nečekejte. Vzduchem létají vulgarity a pokřiky, které prostě k fotbalu tak nějak patří. Fandové tohoto sportu a znalci prostředí si přijdou na své, ale není to film pro každého.
Text: Pavel Urban
Foto: Asociace českých filmových klubů
