Nový film režiséra Tomáše Vorla Cesta do lesa je volným pokračováním dvanáct let starého snímku Cesta z města. Tentokrát se však téměř veškerý děj odehrává v malebné vesničce na venkově a v přilehlých lesích, zkrátka v půvabné české přírodě. Samotná náplň nového Vorlova díla je sice nahlídnutí do profesí lesních dělníků či zemědělců, ale také agitkou na záchranu těchto krás.
Zatímco v „Cestě z města“ se Honza Marák (Tomáš Hanák) snažil se svým stejnojmenným synem z prvního manželství utéct z ruchu velkoměsta do přírody a v mnoha ohledech se mu to podařilo, tak v „Cestě do lesa“ už se ve vsi se svým tehdejším milostným objevem Markétkou (Bára Schlesinger) usadil, a dokonce mají dvě děti. Dospívající Anynu (Anna Linhartová), která je, stejně jako máma, ochránkyně přírody a milovnice všech různých bylin, rostlin a houbiček, a také menšího Syena (Vojta Vovesný). Přesto mají Marákovi ve vsi problém hlavně kvůli svým seancím s nepovolenými „drogami“.
Ze starousedlíků se opět nejčastěji objevují manželé Papošovi (Bolek Polívka a Eva Holubová). Ludva dál pracuje v zemědělství, ovšem už za pomoci evropských dotací a Vlasta se dře v lese. Tam pomáhá i Honza a často se tu potlouká také Anyna, která se místo školy učí raději z přírody. Mladý Ludva Papoš (Tomáš Vorel ml.) už od automatů vyrostl ve vzdělaného adjunkta revírníka Josefa Cvrka (Jiří Schmitzer) a tudíž i oni mají svým způsobem rádi les a starají se o něj. Ludva dokonce bydlí sám na hájence. Časem se zákonitě potká i s Anynou, a i když mají z počátku na přírodu trochu rozdílný názor, zvítězí vzájemné okouzlení a láska.
Kromě režie a scénáře (opět s Bárou Schlesinger) se Tomáš Vorel starší tentokrát zhostil i role hlavního kameramana a je nutno přiznat, že tahle práce se mu opravdu povedla. Tím, že sám žije hlavně v místech, kde se točilo, dokázal do obrázkové stránky za celý rok dát opravdové tamní přírodní krásy. A v mnoha ohledech se dá i odpustit, že veškerá zvěř je dělána digitálně na počítači. Tak nějak prostě do toho lesa a ke zmíněným profesím patří. Vše vhodně podkresluje hudba Michala Vícha a Petra Piňose. A díky Bohu, dá se točit i bez přehnaného product placementu.
Také herecké výkony dávají snímku převážně plusové body. Polívka s Holubovou jsou opět zárukou dobré zábavy i otevření charakterů postav a jejich vývoje. Své role dobře zvládli i mladý Vorel, který hraje výhradně v otcových filmech, a Bára Schlesinger, jež dokonce hrála pouze v obou „Cestách“. Takže po dvanáctileté pauze před kamerou byla opět přirozená a skvělá. Hanák má své kouzlo, které někomu sedí více, jinému méně. Vtipnou roli dostal Jiří Schmitzer a jeho hlášku: „Tak to jsem ještě nežral,“ si určitě zapamatujete. Svou kvalitu předvedla také Anna Linhartová, u níž jsem měl problém jen v přehnaných řečech o ochraně stromů a vegetariánství.
A tam možná Vorlova typická metoda může trochu ve výsledném efektu ztrácet. Film sice na jedné straně ukazuje krásy přírody a těžkou práci lesníků a revírníků, ovšem na straně druhé je příliš zaměřen právě na onu poučnou a varovnou polohu, že máme s tou naší přírodou nakládat šetrně a zamyslet se nad tím, jak se k ní chováme. Sám Vorel ke své novince řekl: „Ze všech stran se valí prognostiky, že bude letos, tedy v prosinci 2012, zánik naší civilizace. Náš film je příspěvek k tomuto konci. Naplánovali jsme premiéru ještě před koncem světa, tedy na 4. října. Cesta do lesa byla natočena proto, aby konec světa zrušila. Nebo alespoň o pár let oddálila.“ Je jen na divácích, jak se k „Cestě do lesa“ postaví. Pobaví, potěší, ale má i mravní a výchovné linie.
Text: Pavel Urban
Foto: Aerofilms