Cesta do lesa aneb jak chránit přírodu

Cesta do lesaNový film režiséra Tomáše Vorla Cesta do lesa je volným pokračováním dvanáct let starého snímku Cesta z města. Tentokrát se však téměř veškerý děj odehrává v malebné vesničce na venkově a v přilehlých lesích, zkrátka v půvabné české přírodě. Samotná náplň nového Vorlova díla je sice nahlídnutí do profesí lesních dělníků či zemědělců, ale také agitkou na záchranu těchto krás.


Zatímco v „Cestě z města“ se Honza Marák (Tomáš Hanák) snažil se svým stejnojmenným synem z prvního manželství utéct z ruchu velkoměsta do přírody a v mnoha ohledech se mu to podařilo, tak v „Cestě do lesa“ už se ve vsi se svým tehdejším milostným objevem Markétkou (Bára Schlesinger) usadil, a dokonce mají dvě děti. Dospívající Anynu (Anna Linhartová), která je, stejně jako máma, ochránkyně přírody a milovnice všech různých bylin, rostlin a houbiček, a také menšího Syena (Vojta Vovesný). Přesto mají Marákovi ve vsi problém hlavně kvůli svým seancím s nepovolenými „drogami“.

Cesta do lesaZe starousedlíků se opět nejčastěji objevují manželé Papošovi (Bolek Polívka a Eva Holubová). Ludva dál pracuje v zemědělství, ovšem už za pomoci evropských dotací a Vlasta se dře v lese. Tam pomáhá i Honza a často se tu potlouká také Anyna, která se místo školy učí raději z přírody. Mladý Ludva Papoš (Tomáš Vorel ml.) už od automatů vyrostl ve vzdělaného adjunkta revírníka Josefa Cvrka (Jiří Schmitzer) a tudíž i oni mají svým způsobem rádi les a starají se o něj. Ludva dokonce bydlí sám na hájence. Časem se zákonitě potká i s Anynou, a i když mají z počátku na přírodu trochu rozdílný názor, zvítězí vzájemné okouzlení a láska.

Kromě režie a scénáře (opět s Bárou Schlesinger) se Tomáš Vorel starší tentokrát zhostil i role hlavního kameramana a je nutno přiznat, že tahle práce se mu opravdu povedla. Tím, že sám žije hlavně v místech, kde se točilo, dokázal do obrázkové stránky za celý rok dát opravdové tamní přírodní krásy. A v mnoha ohledech se dá i odpustit, že veškerá zvěř je dělána digitálně na počítači. Tak nějak prostě do toho lesa a ke zmíněným profesím patří. Vše vhodně podkresluje hudba Michala Vícha a Petra Piňose. A díky Bohu, dá se točit i bez přehnaného product placementu.

Cesta do lesaTaké herecké výkony dávají snímku převážně plusové body. Polívka s Holubovou jsou opět zárukou dobré zábavy i otevření charakterů postav a jejich vývoje. Své role dobře zvládli i mladý Vorel, který hraje výhradně v otcových filmech, a Bára Schlesinger, jež dokonce hrála pouze v obou „Cestách“. Takže po dvanáctileté pauze před kamerou byla opět přirozená a skvělá. Hanák má své kouzlo, které někomu sedí více, jinému méně. Vtipnou roli dostal Jiří Schmitzer a jeho hlášku: „Tak to jsem ještě nežral,“ si určitě zapamatujete. Svou kvalitu předvedla také Anna Linhartová, u níž jsem měl problém jen v přehnaných řečech o ochraně stromů a vegetariánství.

A tam možná Vorlova typická metoda může trochu ve výsledném efektu ztrácet. Film sice na jedné straně ukazuje krásy přírody a těžkou práci lesníků a revírníků, ovšem na straně druhé je příliš zaměřen právě na onu poučnou a varovnou polohu, že máme s tou naší přírodou nakládat šetrně a zamyslet se nad tím, jak se k ní chováme. Sám Vorel ke své novince řekl: „Ze všech stran se valí prognostiky, že bude letos, tedy v prosinci 2012, zánik naší civilizace. Náš film je příspěvek k tomuto konci. Naplánovali jsme premiéru ještě před koncem světa, tedy na 4. října. Cesta do lesa byla natočena proto, aby konec světa zrušila. Nebo alespoň o pár let oddálila.“ Je jen na divácích, jak se k „Cestě do lesa“ postaví. Pobaví, potěší, ale má i mravní a výchovné linie.

 



 



Text: Pavel Urban
Foto: Aerofilms





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Jak nejraději trávíte letní večery?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání