Vinohradská scéna uvede nové přestavení, jímž režisérem se stal Radovan Lipus, v pátek 6. března 2015. V hlavních rolích diváci uvidí známé tváře jako Simonu Postlerovou, Svatopluka Skopala, Petra Kostku, Jana Šťastného, Annu Linhartovou, Lucii Juřičkovou nebo Naďu Konvalinkovou. A o čem toto dílo bude?
O hře:
„Milý pane, měl jsem velikou radost, když jsem přečetl Vašeho Plačícího satyra. Je to krásná věc, myslím ještě lepší nežli Měsíc nad řekou. Nevím, co jí vytknout a co na ní měnit.“
Tak v červnu roku 1922 shledal novou hru Fráni Šrámka (1877–1952) tehdejší dramaturg Vinohradského divadla Karel Čapek, který ji zde také o rok později uvedl ve své režii.
Po více než devadesáti letech tak na našem jevišti znovu vyroste zámeček paní Lídy Setumské, který slouží co letní zotavovna stárnoucím spisovatelům. Jednoho léta tudy jako motýlek prolétne šestnáctiletá Ančka, která vztahy mezi osazenstvem zámečku zamíchá vpravdě „turgeněvovsky“ a přítomné muže vyprovokuje k posledním tvůrčím i životním vzmachům. (V inscenaci z roku 1923 hrála roli Ančky Olga Scheinpflugová, Lídu Setumskou Anna Iblová, ve výpravě významného českého architekta Bedřicha Feuersteina a se sochou satyra od sochaře Otakara Švece, jehož hořký konec života je osudově spjat se Stalinovým pomníkem). Ze řetězu utržené mládí tváří v tvář posledním věcem člověka. Už v názvu Šrámkovy komedie jako by se přetahovaly tóny radostné a rozverné s těmi melancholickými.
Uvedení Plačícího satyra v Divadle na Vinohradech není jen přirozenou splátkou autorovi, který pro něj spolu s Karlem Čapkem a Františkem Langerem tolik dobrého vykonal, ale také návratem k šrámkovské citlivosti, jíž se nám jinak v dnešní době tak úzkostně nedostává.
O autorovi:
Básník, prozaik a dramatik, přední představitel básnické generace, která vstoupila do literatury na začátku 20. stol. s ideály svobodného a plného života.
Narodil se 19. ledna 1877 v Sobotce v rodině daňového úředníka, který se kvůli práci musel často stěhovat - rodina se zanedlouho přestěhovala do Písku. Většinu gymnaziálních studií strávil Fráňa v Písku, maturitu složil na gymnáziu v Roudnici. (Do píseckého studentského období spadají jeho první básnické pokusy.) Po maturitě začal studovat v Praze práva, ale studia nedokončil a rozhodl se naplno věnovat literární práci.
Od roku 1903 žil trvale v Praze, stal se členem literární družiny kolem S. K. Neumanna, zapojil se do anarchistického hnutí. Byl také vězněn za účast na studentských demonstracích a za protiválečnou báseň Píšou mi psaní.
V roce 1905 potkává svou Milku – Miroslavu Hrdličkovou, která se stane jeho celoživotní partnerkou. V roce 1910 píše svůj neznámější román Stříbrný vítr.
Za 1. světové války narukoval na haličskou frontu, byl zraněn, po zotavení se na frontu vrátil, téma války se objevuje v básních, dramatech i povídkách. Po vzniku Československa se sblížil s okruhem lidí kolem Karla Čapka (proslulými Pátečníky), ale zůstával mimo literární skupiny. I když už nevyvíjel dřívější politickou aktivitu, politické události mu nebyly lhostejné, zvolil si svérázný způsob protestu proti fašismu – nevycházel ze svého smíchovského bytu. V roce 1946 byl jmenován národním umělcem, zemřel 1. 7. 1952.
Fráňa Šrámek na vinohradském jevišti:
1922 – Měsíc nad řekou (r. J. Kvapil)
1923 – Plačící satyr (r. K. Čapek)
1925 – Soud (r. J. Kvapil)
1926 - Ostrov velké lásky (r. J. Kvapil)
1931 – Měsíc nad řekou (r. K. Kvapil)
1937 – Léto (r. Fr. Salzer)
1970 – Měsíc nad řekou (r. Jar. Dudek)
Text: Kris
Foto: Divadlo na Vinohradech
- Anglika se vrátila na prkna Divadla Broadway po 9 letech
- Držte si čelovky, v Praze a Brně odstartuje Noční běh pro Světlušku
- Hudební festival Hrady CZ startuje na Točníku jubilejní letní tour k 10. ročníku
- Hudebně-švestkový festival Vizovické Trnkobraní bude již tento pátek a sobotu
- Na festival Okoř byla cesta jako žádná ze sta
