Jít na koncert do SaSaZu mě nikdy moc nelákalo, ten prostor se mi jeví vhodný maximálně na nějaké taneční párty či velké firemní večírky, ale jak tam bude vypadat například středeční vystoupení Jaromíra Nohavici po řadě divadelních sálů v tomto týdnu, si nechci raději představit ani v nejdivočejších snech.

Ani tentokrát neproběhlo už u vstupu všechno hladce. Nesourodá fronta u hlavního vchodu se tlačila do jedněch úzkých dveří s bezpečnostním rámem, který permanentně pípal, ale maximálně vás nějaký pán u vchodu prošacoval. Navíc zátarasy u vchodu byly jen krátké a nedočkavci se do dveří tlačili právě z boku, kde už se těsně u zdi dalo projít. Další problém nastal, když někteří lidé po hodinovém čekání zjistili, že mají jiný lístek a dovnitř musí bočním VIP vchodem a vnitřkem to projít prostě nejde. (To se stávalo i lidem u vedlejšího vstupu). Takže zase tlačenice proti davu ven a další fronta u druhého vchodu. Navigace mizerná a neviditelná. Podobně tomu bylo i s akreditacemi. Na guestlistu někteří nebyli vůbec, ostatní bylo třeba dlouho hledat. Když jsem později slyšel skandovat „stádo“ lidí: „SaSaZu, SaSaZu!“, chtělo se mi skoro plakat.

Po všech peripetiích jsem se ale nakonec dostal dovnitř, a to už slušně zaplněný klub pořádně roztápěl Nironic s DJ Wichem za zády. Pak přišel na řadu Orion, který potěšil v netradičním sólo koncertu starými dobrými věcmi jako „Na pláži“, „Teritorium“ či hitem „Praha“ s Laforem. A právě LA4 kluk pak doprovodil Indyho v tradiční Indy & Wich show. Máňa za gramofony stál pořád. Zněly písně jako „Hádej kdo“, „Už jdou“ či „Ledové ostří“, ovšem také Lávovy skladby „Panoptikum“ nebo „Tempo, Tempo“.

Ale nechápu, proč když pořadatelé slibují super zvuk, není Indymu rozumět skoro ani slovo, jelikož jeho mikrofon je nastavený úplně špatně. Lepší se to až ke konci, když kluci představují nový singl „Pošli mi mail“, který, jak André přiznal, dodělali až v pátek ráno. Pak už se na stage dostavila kapela MAAT, která rozjela tradičně slušnou show, i když i ona se trápila s technickými problémy.

Každopádně zazněly i skladby z pokřtěného alba EUROFLOW jako „Vyšší plán“ či „Co oči nevidí“. Před hlavním hřebem večera přišlo ještě jedno překvapení. Beatbox a hlavně freestyle v podání Zveriny a Shomiho. Ti pořádně zaplněný klub navnadili na krále celého programu. I když už byla zhruba dvacet minut sobota, moderátoři večera Epic & MyCall přivolali na pódium Majka Spirita. Ten přišel v červené uniformě a za zády měl živou kapelu Milkshake. Řada písní z alba NOVÝ ČLOVEK tak dostala zcela jiný rozměr. Už u úvodní „Som aký som“ zpíval natěšený dav refrén za Majka a výtečnou atmosféru vytvářeli přítomní po celou dobu koncertu. V jeho „živé“ části, která trvala zhruba 45 minut, ještě zazněly třeba písně „Ženy treba ľúbiť“, „Jazvy“ či „Hviezdy“. Zvuk byl tentokrát výborný a všechny předešlé nedostatky přebíjel zážitek výborného koncertu.

Jeho druhou část si Majk vychutnal už jen nalehko v šedivé mikině a pouze s DJem za zády. Pauzu vyplnil samotným křtem, kterého se chopil DJ Wich a Majka označil za nejlepšího současného rappera na česko-slovenské scéně. Také druhá část byla nadupaná hity jako „Babylon horí“, „Hip-Hop“ či „Legendárna“, na níž přispěchali pomoct i ostatní členové H16. Majk ukázal, jak se vypracoval. I když je na scéně už deset let, teprve nyní ho objevuje řada nových fanoušků. A málokdo si může dovolit přehrát na koncertě všechny písničky z desky a ani u jedné se člověk nenudí. Klobouk dolů!

Text: Pavel Urban
Foto: Luboš Kováč

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

• Majk Spirit pokřtí album Nový človek také v Praze
• Akustické koncerty Anety Langerové jsou plné života
• Hip Hop Kemp odtajňuje jména, dorazí Mos Def
• Jaksi Taksi i Five O’clock Tea na Votvíráku s novým albem
• Afu-Ra zahájil své české turné, zamíří i do Prahy