Režisér Václav Vorlíček chtěl podle vlastních slov v novém snímku Saxána a Lexikon kouzel vzkřísit žánr filmů pro děti a mládež, který prý u nás už umřel. V oživovacím elixíru však smíchal staré postavy z Dívky na koštěti, včetně fantasy nápadů, s moderními digitálními postavičkami a komiksem. Dopadlo to ale bohužel tak, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Chutnat vám to prostě nebude.
Jestli jste se na volné pokračování čtyřicet let starého filmu „Dívka na koštěti“ těšili, tak si vyberte jiný důvod, třeba Vánoce. Nová Saxána je totiž špatná a zoufalá prakticky po všech stránkách. Je možná paradoxně až smutné, že se na snímku pracovalo přes deset let. Na původním scénáři se ještě podílel věčný Vorlíčkův spolupracovník Miloš Macourek, dej mu Pán Bůh věčnou slávu, který by asi z výsledku radost neměl. S moderními prvky však do autorského týmu vstoupil Vlastimil Mistrík, což se Vorlíčkovi nakonec zalíbilo.

Jednoho večera se dostane malá Saxánka nedopatřením do říše pohádek, kde pozná spoustu všelijakých animovaných či komiksových postaviček, strašidel, a najde dokonce i svého dědečka netopýra, o němž neměla tušení. Shodou prazvláštních okolností se do tohoto světa podívá také teta Irma, která zde má však zcela jasný cíl, najít si nápadníka, na které má hroznou smůlu. S klidným svědomím vám můžu prozradit i závěr, a to, že všechno dobře dopadne. Irma uspěje a Saxánka se po napravení všech špatností vrátí zase domů. Ano, až tak průhledné to celé je.

Triková a vizuální práce, kterou mělo na starost studiu Qbone, a muselo jí zvládnout za jeden rok, je velmi průměrná a zastaralá. Když pak mezi příšerkami vystupují živí herci, vypadá to jak ze špatného studentského filmu. Snímek kolikrát kulhá i v logičnostech či dialozích. Vůbec nejhorší jsou ale herecké výkony. Občas se možná zasmějete u scén s Petrem Nárožným, ale zbytek je zklamání na druhou.

Nová Saxána zkrátka může pobavit jen menší děti kvůli několika vtipným gagům či efektům, ale rodinnou komedií rozhodně není. Žádný velký souboj dobra se zlem, žádný úžasný morální podtext, jen prázdná slátanina světa živých lidí, fantasy, animace a komiksů. Závěrečnou titulní píseň, kterou v podání Petry Černocké každý zná, obohatil Radim Hladík o trochu jiný rytmus, hlas Honzy Křížka a rapovou složku dětí z Dismanova souboru. Myslím, že devadesát minut vašeho života se dá strávit určitě mnohem užitečněji než sledováním tohoto snímku.
Text: Pavel Urban
Foto: Film Europe
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Závěrečná klapka filmu Probudím se včera klapla
Zářijové premiéry aneb co nás čeká v kinech
Muži v naději jsou jasným kandidátem na České lvy
Jak daleko od vás je Viditelný svět?