Žádná slova a barvy. Místo aby si Sněhurka hrála se zvířátky, tak jim způsobuje smrt v aréně. Žádný strach, nejde o horor, ale o klasický příběh o krásce se sněhovou pletí avšak ve španělském provedení, které se od Disneyho zpracování v lecčem liší. Přestože je to pohádka známá, člověk až do konce trne, zda v závěru dobro opravdu zvítězí nad zlem.
Za sedmero horami a řekami, na počátku dvacátého století, žil, byl slavný matador Antonio Villalta. Ten je však při jednom z býčích zápasů těžce zraněn a zůstává paralyzován. K tomu ještě přichází o manželku, která při porodu dcery Carmen zemře. Vdavku s bohatým vdovcem využívá protřelá pečovatelka Encarna. Mladá Carmen po smrti babičky žije v sídle svého otce, kde ji tyranizuje její macecha, která dívce zakazuje otce vídat. I tak se však od něj naučí umění zápasu s býky.
Ač film vychází z pohádkové předlohy, snaží se jít vlastní cestou. Nečekejte tedy příběh pro děti, ale spíše pro starší diváky. Přestože nejde v prvé řadě o pohádku, jsou charaktery postav stejné jako snímek — černé a bílé. Macecha v sobě nemá kousek dobra, což mnohdy podtrhují až komická znázornění její povahy. Na druhé straně je Carmen stoprocentně čistá, jako kdyby byly její vady charakteru vyprány pracím práškem z reklamy. Na hereckých výkonech ale toto dílo příliš nestojí.
Snímek táhne kupředu především pak hudba Alfonsa Vilallonga. Ta ještě více vyniká díky jeho nemluvnosti. Jen lehce mírným kazem na kráse je, že někdy hudební doprovod nezačíná stejně jako nové prostředí, a tak vznikají sekundová hluchá místa. Vzhledem k tomu, že má jít o poctu němému filmu, je občas trochu matoucí, že jsou slyšet zvuky, které by zde být nejspíše neměly, jako například zvuk ohňostroje nebo zvonečku.
Není to však nic neodpustitelného, neboť snímek servíruje krásné obrazy, které v černobílém provedení ještě více vynikají. Díky jinému uchopení příběhu není film tak předvídatelný, jak by se dalo u notoricky známé pohádky očekávat. „Sněhurka: Jiný příběh“ je hezkou ukázkou toho, že stokrát omílané téma se dá pojmout originálně a nebude nudit. Nejen pro diváky letících na perutích retra je tento film příjemným místem k usazení.
Text: Benedikt Lederer
Foto: AČFK
