Mezi králem a prezidentem stojí pomyslný milník historie - obyčejný hot dog. Bohužel, čekání, zda si anglická „modrá krev“ kousne do americké pochutiny nebo ne, je tak dlouhé a bez vtipu, že se místo filmového zážitku dostaví hlad.
Setkání dvou rozdílných mentalit, dvou rozdílných světů. To přichází při státní návštěvě krále a královny Anglie v soukromé rezidenci amerického prezidenta Franclina D. Roosevelta. Ve vzduchu se vznáší otázka, zda Spojené státy pomohou evropské zemi, zároveň i překvapení, v podobě přítomnosti milenky, to vše dokreslené uvolněnou morálkou na té nejvyšší společenské úrovni.
Ač je snímek označen jako komedie, mnoho humoru v něm nenaleznete. Vtip je překryt obrazy a poukazováním na to, že tato historická událost byla jistým mezníkem pro další vývoj druhé světové války. Je to ale pouze poukazování, na kterém nejde stavět film a pro komedii je to až skoro vražedné.
Přestože má Bill Murray v roli Roosevelta poměrně velký prostor na zvýšení dynamičnosti filmu, scénář mu to moc neumožňuje. Celý příběh se totiž věnuje dvěma tématům a každému jen zpola. Jedním je střet odlišných kultur, dalším přítomnost milenky prezidenta v jeho přítomnosti. První má sice komické prvky, ale bohužel se na tom nedá postavit celý snímek. Druhá rovina je zase příliš obrazová a vykukuje bez většího zásahu.
Z díla tak zůstává v paměti jen pár momentů. Krásné pohledy na krajinu, hudba třicátých let minulého století a humorná scéna mezi koktavým britským králem a sukničkářským vozíčkářem v čele Spojených států. Nebýt Billa Murraye a Samuela Westa v rolích státníků, snad by film byl ještě méně zábavný. Murrayovi žertovné scény jsou světlými okamžiky snímku, když mu ještě sekunduje druhý zmíněný herec, je to už řádná zábava. Společných scén je zde však tolik jako v hot dogu vitamínů.
Královský víkend je příběhem o párku v rohlíku. To je na film, který má kolem devadesáti minut, poměrně málo. Zvláště, když po závěrečných titulcích zůstává na jazyku lehká pachuť zklamání. Některé okamžiky historie nejsou vhodné pro zfilmování a toto je jeden z nich. Ne, že by se snad jednalo o špatný snímek, jen jde o dílo, na jehož existenci zapomenete během několika chvil.
Text: Benedikt Lederer
Foto: Bioscop
