Jak vzpomínají na muzikál Děti Ráje jeho protagonisté?

děti rájeNejúspěšnější český hit muzikál se v březnu odehrál naposledy a definitivně tak opustil prostory pražského divadla Goja Music Hall. Zda ho uvidí fanoušci někdy znovu je zatím ve hvězdách, nezbývá jim než doufat. Děti Ráje ovlivnili mnohé z představitelů v jejich osobním i profesním životě. O svou zkušenost se s námi podělil František Pytloun, Michael Foret, Bořek Slezáček a Šárka Marková.


František Pytloun: Muzikál Děti Ráje byl pro mě neuvěřitelnou zkušeností.
Z lidí, kteří se z většiny neznali, se stali kamarádi. Za sebe můžu říct, že jsem si našel takovou druhou rodinu a jsem za to strašně rád. Těch 5 let s Dětmi Ráje ovlivnil velmi nejen můj pracovní, ale i soukromý život. Perličkou je třeba jen to, že můj bratr si díky muzikálu našel manželku. Dnes spolu mají dvě nádherné holčičky… Tak dlouho se muzikál hrál. Doufám, že s touto partu budu spolupracovat ještě spoustu let. Nebo aspoň s částí. Děkuju muzikálku Děti Ráje.

Michael Foret: Před 5 lety jsem nastoupil na jeden kolotoč.
Byl to vůbec ten největší v mém životě. Bylo to bláznivé a zvláštní. Odhodlání na ten kolotoč vůbec nastoupit bylo pozvolné a plné obav - byl velký, barevný, třpytivý, hrála na něm hlasitá muzika a točil se hodně vysoko. Byli i tací, kteří mě před tou atrakcí varovali. Čas ale ukázal, že se z nich vyklubali jen provozovatelé vrzajících houpaček. A o tom to celé bylo, je a bude. O výzvě! Nikdy jsem na takový kolotoč ještě nevlezl, a jelikož jsem vždy býval dítko zvědavé a plné energie zkoušet nové hračky, atrakce a chutě, bylo to takhle naprosto správně. Prostě byla to jízda, na kterou budu i na smrtelné posteli vzpomínat. A zdaleka nejen kvůli těm neuvěřitelným stovkám tisíců naprosto úžasných diváků! Jsem rád, že jsem byl součástí toho kolotoče a těm, co kolotoč měli v té těžké a křivé době vůbec sílu, energii a chuť zprovoznit, patří můj veliký DÍK. Viktore, Michale, 2krát Petře, Sagi a spol. Díky!

Bořek Slezáček: Jednou to muselo přijít, ale i tak… pět let života!
Jen těch malých Čusbusů jsme za celou dobu uvádění Dětí Ráje vystřídali šest. Ale jedno vám řeknu - bylo to skvělé! Každé z těch více než čtyři sta padesáti představení bylo jedinečné, úžasné a užívali jsme si ho náramně. A těch úžasných lidí, co se tady navzájem potkalo. Teď nemluvím jen o účinkujících, mluvím o statisících těch nejúžasnějších diváků, jaké jsme si vůbec mohli přát. Jedno vím jistě. Takovou atmosféru, jakou jste vy, milí diváci, vytvářeli v průběhu a hlavně v závěru každého našeho představení, takovou už nikdy nikde v žádném jiném divadle nezažijeme. Což, musím přiznat, mě nejen dost mrzí, ale také značně děsí, protože s divadlem končit nehodlám. A zkuste si přiznat, že to nejlepší už máte za sebou. Děs, že? Všechno hezké bohužel jednou končí. No nic, než se rozpláču, raději svůj příspěvek zakončím jedním obrovským DÍKY všem, kdo jste se na Dětech ráje podíleli na jevišti, v zákulisí a hlavně v hledišti. Teď si trochu připadám, jako bych dopsal nějaký nekrolog. Tak aby ten konec nebyl tak smutný, řeknu vám, že si tak nějak trochu myslím, že není všem dnům konec.

Zpěvačka Šárka Marková: Už hodně dlouhou dobu plavu v muzikálových vodách…
A užívám si to, ale plavat ve vodách rajských bylo něco, co se dá popsat jen velmi těžko, to se prostě musí zažít a přála bych to každému. Zažili byste pocit, že vás stále něco nadnáší, že nikdy nemůžete jít ke dnu. Pocit, kdy víte, že vám vždycky někdo hodí záchranný kruh, kdyby vám zrovna přišlo, že se topíte. Vody muzikálů jsou mnohdy kalné a neprostupné, ale voda v Ráji byla průzračná a živá. Plná energie, která s námi všemi, co jsme jí zakusili, bude napořád. A proto děkuji i já, že jsem u toho mohla být a mohla se nechat v pohodě unášet proudem Dětí ráje.

A tady alespoň trocha té atmosféry...

Balada o cestě Rájem.
To takhle jednou dávno na Autora sedla múza
a světe div se, on také sedl a múzu vyslyšel.
A i když škarohlídi říkali a vysmívali se: „Jééé, to bude hrůza,“
dnes lituje spíš ten, kdo vůbec nikdy nepřišel.
Jen těžko dá se tady popsat slovy
kolik, a co všechno nám pobyt v Ráji dal.
Z některých nováčků jsou dneska hvězdy rozhlasu, Primy či Novy
a tak by klasik asi nejspíš jenom jednoduše zazpíval:
Každý nám ten mejdan závidí
a každý den, byl plný dům.
Tak skvělý tým se jen tak nevidí
náš velký dík producentům.
Že poskytli nám místo, kde čas neskutečně letí,
a které přálo přátelstvím, mejdanům ba i láskám.
Místo, kde narodilo se v průběhu let nespočet dětí,
a kde jen díky holkám z maskérny lze po bujarých pařbách čelit kruhům pod očima nebo vráskám.
Místo, kde když snad někdo po probdělé noci ztratil krásu v hlasu,
mohl být v klidu, stačilo jen říct.
Protože kluci od zvuku jsou machři, přidají tu trochu výšek, tam trochu basů
a divák byl jen ohromen, nepoznal vůbec nic.
Tak jsme si užívali, že při tom můžeme být, a že v tom hrajeme
a vždycky při medley nám přišlo, že nám tleská celý svět.
I díky tomu byla úžasná a objevná ta naše cesta Rájem,
rájem, který se prostě musí zažít, protože jde jen velmi těžko vyprávět!
Teď víme:
Každý nám ten mejdan závidí
a každý den, byl plný dům.
Tak skvělý tým se jen tak nevidí,
náš velký dík producentům.

 


Text: Mia
Foto: Děti Ráje





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Na který z nových filmů prvního čtvrtletí se těšíš nejvíce?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání