V dopoledním Speciálu, který vydal Kulturní servis Puls jako připomínku na letošní 70leté výročí od vypálení vesnice Lidice, jste se mohli seznámit s Antonínem Nešporem. Jeho maminka tragické neštěstí přežila, stejně jako útrapy v koncentračním táboře. Byla jednou z mála lidických žen, které se vrátily. V tomto článku se dozvíte, jak na pana Nešpora zapůsobil snímek Lidice režiséra Petra Nikolaeva.
Před rokem, přesněji 2. června, měl v českých kinech premiéru snímek Lidice režiséra Petra Nikolaeva. Setkali jsme se spolu na první projekci a následné tiskové konferenci. Hodnotíte snímek kladně? Jaké vzpomínky ve Vás vyvolal?
„V roce 1945 se dělala v Lidicích první tryzna, což se filmařům podařilo dobře zdokumentovat. Tvůrci to sice chtěli brát do detailu, ale i přesto se ve filmu objevilo několik nedostatků,“ říká pan Antonín a vzpomíná dál. 
„Každý kdo zná historii, si to okamžitě uvědomí. Moje maminka pracovala v muzeu, kde dělala průvodkyni a vyprávěla lidický příběh, což byl vlastně příběh její vlastní rodiny. Do té doby, než zemřela, byla zvána do základních a středních škol, neboť uměla poutavě, a hlavně realisticky, vyprávět vše o Lidicích. Ke konci života měla ale velké zdravotní problémy, kvůli tomu, že byla zavřená v koncentračním táboře. Když se tam něco stalo, třeba někdo utekl, musela stát za trest celou noc v krutých mrazech venku, což jí způsobilo velké omrzliny na nohách. Ve stáří začala mít v důsledku toho vleklé problémy, které vedly ke snížené pohyblivosti.“ u
Pan Nešpor se na chvíli zamyslí a pak pokračuje. „To co bylo reálné v roce 1945, se ovšem nedá všechno nafilmovat. Kdo nezná místní poměry konkrétního prostoru při natáčení, nezná historická fakta a nemá možnost je konfrontovat ani s dobovými fotografiemi, nemá šanci nalézt rozdíly ve filmu a dávné skutečnosti. Nedozví se, že tribuna měla v roce 1945 jen čtyři sloupky, zatímco ta filmová jich má 5. Nebo že konstrukce na tlampače byly originál po obou stranách tribuny a nesly po čtyřech černých tmavých tlampačích, zatímco při natáčení existovala jen jedna se třemi tlampači, ale ten čtvrtý už ve filmu také bude, protože ho, stejně jako davy, animátoři „namnožili“.
Požádala jsem pana Nešpora, zda by mi mohl zkusit přiblížit, co prožíval během filmu, když se na něj díval.
„Když jsem se díval na film, nebylo mi vůbec lehko u srdce. Bylo to jako by se vrátil čas a já jsem vše prožíval s maminkou, jako když mi to vyprávěla. Sám za sebe si myslím, že takový film mi stačí vidět jednou. Ovšem ne z toho důvodu, že by byl špatný, ale proto, že otevírá staré rány. Třeba velmi dojemná scéna, kdy se oddělují mámy od svých dětí, nebo scéna s farářem, kdy se modlí s lidmi. Snímek je velmi dobře postaven na prožitcích lidí a splní svůj účel, neboť si zachovává všeobecné vědomosti. Najdeme v něm sice určité detaily, které nesedí, ale výsledně to neovlivní smysl a charakter filmu.“
Autorem scénáře k filmu Lidice je Zdeněk Mahler. Předlohou mu byla kniha Nokturno, kterou sám sepsal. Setkal jste se s ním osobně už někdy v minulosti?
„Pan Zdeněk Mahler k nám přijel v roce 2000, měl besedu v tamní galerii. Zde proběhlo setkání s místními ženami při příležitosti seznámení s knihou Nokturno. Ženy však byly zklamané, neboť očekávaly větší autentičnost. Kniha je celkem krátká novela. Jedná se pouze o strohé a přenesené vyprávění. Lidice jsou do jeho příběhu pouze zakomponované. Některé věci tam však spisovatel vůbec nevysvětluje. To, co si on sám do knihy zabudoval, je jenom jeho věc.“
Je patrné, že si Antonín Nešpor pana Mahlera velmi váží, byť přiznává, že jeho kniha není zpracována s takovou věrnou podobou událostí, jak by to mělo být.
„Rádi vzpomínáme na besedu, kterou uspořádal v Oáze jako poděkování lidickým ženám a dětem, které mu pomáhaly svým vyprávěním. Tato kniha nakonec sloužila jako předloha k filmu Lidice. Ptal jsem se pana Mahlera, jak se budou určité scény natáčet a on řekl, že to už je věc filmařů a scénáristy. Z toho také nakonec vzniklo, že některé postavy zcela nezapadají dle skutečností. Ale na tom nezáleží – hlavní myšlenkou bylo ukázat genocidu Lidických, která byla neomluvitelnou vraždou.“
Pokud jste film Lidice neviděli, nebo si ho chcete připomenout, budete mít příležitost v neděli 10. června. Česká televize ho vysílá na prvním programu od 20 hodin. Postavy ve snímku ztvárnili herci jako Karel Roden, Zuzana Fialová, Roman Luknár, Zuzana Bydžovská, Ondřej Novák nebo Jan Budař.
Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Bioscop (ze snímku Lidice)
