Alespoň v základní linii si připomeňme temný příběh lidické vesnice. Osudného dne 27. května 1942 byl vykonán atentát na říšského protektora Čech a Moravy – obergruppenführera SS Reinharda Heydricha. Ač mohl být český národ posílen na duchu vědomím, že se Německu podařilo zasadit tvrdou ránu, čekala ho za to mnohonásobně vyšší odplata. Začal skutečný teror provázený strachem a nepopsatelnou krutostí. Mnoho lidí bylo mučeno a popraveno. Za největší oběť však padla obec Lidice, která byla zcela srovnána se zemí. A přitom to vše bylo jen o náhodě a vhodné příležitosti svalit na někoho vinu. Díky jednomu dopisu, o jehož původu dodnes mnoho nevíme, byla vesnice označena za zrádcovskou a všichni její obyvatelé odsouzeni k smrti. Muži byli do jednoho zastřeleni na místě v celkovém počtu 173 osob. Ženy odvezli do koncentračních táborů, kde z nich 53 našlo svou smrt. Zhruba sedmnáct dětí, které měly „štěstí“, byly dány na převýchovu. Ostatní, dle údajů jich bylo 82, zemřely ve speciálním vyhlazovacím automobilu na otravu výfukovými plyny.

Filmové Lidice jsou natočeny podle těchto skutečných událostí. Příběh však nejde jen po povrchu, snaží se také věrně zachytit, jak na tomto místě lidé žili s ohledem na dobu, ve které se vše odehrávalo. Vystihuje období v délce sedmi let, rokem 1938 počínaje. Začátek snímku bude možná pro někoho hodně šokující, v samém závěru se však ukáže, že to nebyla špatná volba. Naopak, zajímavým způsobem diváka uvede do příběhu. Slet událostí je zprvu trochu rychlý, všechny souvislosti jsou však časem dostatečně objasněny. I když budete možná malou chvíli zmateni vazbami a vtahy mezi hlavními postavami, v průběhu děje vše pochopíte.

Námět příběhu je dobře vymyšlený. Události na sebe vhodně navazují a do popředí se nemíchají žádné přehnané zápletky nebo milostné trable. Ač má snímek své hlavní postavy, působí v něm přirozeně a nenuceně. Bude vám to připadat, jako byste sledovali něco skutečného, co se odehrává přímo před vašima očima. Děj postupně graduje. I český divák, kterému je téma Lidic dobře známé, pocítí napjetí, co asi přijde v následujících chvílích. Ačkoli tentokrát asi dobře ví, co ho čeká.

Lidice nabízí spoustu zajímavých momentů poukazujících na průběh tehdejší doby a její absurditu. Například při scéně, kdy se v hospodě pořádá hudební zábava, které musí přihlížet i policejní dozor, jinak by akce nebyla povolená. Podnapilý policista vyčte mladíkům, že ho nemají rádi. Ti mu ve své opilosti prozradí, že proti němu nic nemají, jen se ho bojí. Překvapivá odpověď: „Kluci a víte, jak se bojím já? Tady končí veškerá sranda,“ ukazuje, že to neměl v dané době lehké nikdo. Mezi nejsilnější okamžiky celého snímku patří nejen akt, kdy je vesnice srovnávána se zemí a v přilehlé budově, kam byli muži zahnáni, se všichni společně modlí Otčenáš, ale především chvíle, kdy probíhá odloučení matek od jejich potomků. Tato scéna působí tak živě, že i ten, kdo děti nemá, pochopí hrůzu, která se ženám zrcadlí v očích.

Karel Roden ztvárnil postavu Františka Šímy. Ač se díky svému zahraničnímu angažmá v českých filmech tolik neobjevuje, přijal nabízenou roli velmi rád. Po jeho boku se objevuje Zuzana Fialová, Roman Luknár, Zuzana Bydžovská, Ondřej Novák a řada dalších skvělých herců. Každému z nich patří velké uznání, nejen za to, jak se s tímto nelehkým úkolem poprali, ale především, co dokázali do filmu vnést, protože výsledek je opravdu skvělý. Jan Budař, ač se trochu nezapře, tentokrát ztvárnil svou roli jinak, než u něj bývá zvykem. Jakoby se snažil zbavit své škatulky a vydat se trochu jiným směrem. V příběhu svým způsobem alespoň trochu odlehčuje tíživou atmosféru pochmurného děje.

Petr Nikolaev se zhostil nelehkého úkolu, když po nemocné Alice Nellis převzal režisérské křeslo a rozhodl se natáčení zrealizovat. Vybral si však ku pomoci skvělý tým tvůrců i herců, s nimiž odvedl pořádný kus práce. Přizvat ke spolupráci mexického kameramana Antonia Riestru se ukázalo také jako skvělá volba. O veškeré dobové rekvizity a kulisy se postaral architekt Jan Vlček, od automobilů až po drobnosti, jako jsou mince či tehdejší cigarety. Snímek určitě stojí za zhlédnutí. Věřte, je natolik osobním a živým zprostředkováním těchto událostí, že i nejotrlejším vhrknou slzy do očí. Jak pravil sám divák, který z Lidic pochází a měl již možnost snímek vidět: „Ten film si nemyslím, že bych musel vidět podruhé, tak dobře je udělaný.“

TIP PRO ČTENÁŘE: V sobotu 28. května odvysílá Česká televize v 11:40 zhruba dvacetiminutový dokument "Film o filmu: Lidice," který prozradí více zajímavostí o natáčení tohoto snímku.


Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Bioscop





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Vyhrajte soundtrack k filmu Lidice a lístek do kina
Soundtrack k filmu Lidice je v prodeji
Tvůrci filmu Lidice dotáčeli atentát na Heydricha
Proběhl poslední natáčecí den snímku Lidice