Frontman populární hudební skupiny Chinaski Michal Malátný je narozen, jak sám zpívá, v silném ročníku 1970 a je jediný z kapely, který zažil úplné začátky. O současném klubovém turné, o připravované desce, výročním koncertu, volbě prezidenta, ale i o vztahu k Lucerna Music Baru mluvil v rozhovoru pro Kulturní servis Puls přímo v útrobách tohoto klubu v centru Prahy.
Rozezpívával se na chodbě u šaten před druhým pražským koncertem Chinaski v rámci turné KLUBOVÝ SPECIÁL 2 - POKRAČUJEME. Představil se civilním jménem Michal Novotný a ochotně svolil, že můžu ukrojit zhruba čtvrthodinu z jeho času. Usadili jsme se v prostorné šatně kapely a mně bylo jasné, že potřebuju vytěžit maximum. To samé udělal Michal na následném koncertu, a pokud chcete ještě letos Chinaski vidět, máte šanci ve čtvrtek 22. listopadu v Chebu, o den později v Chlumu u Třeboně a pak na dalších třech zastávkách v prosinci. V sobotu 8. v Děčíně, ve čtvrtek 13. v Novém Jičíně a turné končí 15. 12. v Sušici.
Poslední desku „Není na co čekat“ jste vydali před dvěma lety. Co zásadního se od té doby stalo a kam se kapela posunula?
„V těch dvou letech od vydání desky jsme hodně hráli a kapelu se nám podařilo sehrát. Myslím, že jsme neměli nikdy lepší sezónu, než byla ta letošní. Tedy, co se kvality živých koncertů týče. Vždycky to chvilku trvá se sehrát, když přijde nový člověk do kapely. Ota s náma bubnuje tři roky a teď už si to na koncertech krásně sedlo. Určitě jsme se zase trochu posunuli a není z toho cítit stereotyp, zkrátka nás živé hraní furt rajcuje.“
Na letošním turné hrajete hodně starých písní. Jak se liší od loňského, kdy už jste jich měli v playlistu také dost?
„Je to jinačí playlist než loni, ale pointa Klubového speciálu spočívá v tom, že hrajeme co nejvíce starých písniček. Neustále jsme byli bombardováni dotazy, proč nehrajeme staré písně? A já odpovídal, protože máme nové. Ale nakonec jsme si řekli: ‚Dobře, tak to zkusíme.' A lidé na tento krok loni reagovali dobře. Takže letos jsme zase zařadili staré skladby. Některé písně ani v rádiu nebyly a lidé na ně stejně skvěle reagují, takže super. Pár z nich mi dokonce řeklo, že jim to přišlo ještě lepší než loni. Každopádně, dvě třetiny playlistu jsou staré věci. Dokonce byl u některých skladeb i problém je nazkoušet. Vzpomínali jsme, jak jsou tam ty akordy. Já jsem v kapele vlastně poslední, kdo tu první desku před sedmnácti lety natáčel.“
Fanoušci už ale netrpělivě očekávají i písně nové a s tím spojené album. Jak jste na tom v tomto ohledu?
„Na nové desce průběžně pracujeme. Uvidíme, jestli jí vydáme příští rok. Nikdo nás nenutí, prostě musíme mít dobré písničky. Máme jich teď asi šestnáct, z toho za tři dám ruku do ohně, takže ještě nás čeká hodně práce. Od ledna se budeme zase scházet ve zkušebně a budeme vymýšlet, aranžovat, dodělávat. Materiál docela máme. Tři písně jsou hotové a jsem z nich nadšený. Jsou teda hodně smutné, ale takový je život. V jedné písničce se dokonce odráží tragédie, která se stala Pavlu Grohmanovi a můj vztah k němu je z ní patrný. Jmenuje se ‚Venku je na nule'."
Takže v příštím roce si dáte s živým hraním pauzu, jako to udělala v uplynulé sezóně kapela Kryštof?
„Určitě budeme v příštím roce hrát minimálně. Dokonce zvažujeme, že bychom udělali jenom jeden velký koncert na podzim. Takže do léta bychom nehráli a jenom bychom makali na desce a na podzim uděláme obrovský koncert ‚Chinaski - 20 let', protože to bude právě dvacet let od doby, co hrajeme pod tímto názvem. A pak bychom vydali novou desku. Taky se nám hrozně líbí nápad Kryštofů, že si sehnali přes inzerát producenta. Takže řešíme, jestli to také nezkusit - celkově řešíme, jakým způsobem novou desku udělat. Každopádně je to teď pro nás téma číslo jedna.“
Počítáte na tom výročním koncertu i s nějakými speciálními hosty?
„To se uvidí. Loni jsme tady v Lucerna Music Baru slavili 1000. koncert a v každé druhé písničce byl host, takže se tady vystřídalo patnáct hostů a koncert trval přes tři hodiny. Byl pak ve výsledku nesnesitelně dlouhý. Samozřejmě pro nás bylo skvělé všechny ty lidi zase vidět a pak se tady v těch prostorách strhnul neuvěřitelný mejdan, ale nevím, jestli je to s těmi hosty tak zajímavé i pro diváky. Koncepci koncertu ještě vymýšlíme. Určitě bychom projeli celou historii, že začneme úplně první písničkou, co jsme kdy natočili, ale s hosty ještě nevím. Někoho bych pozvat chtěl, ale uvidíme. Zatím řešíme, jestli tenhle narozeninový koncert vůbec udělat.“
Jaký je vůbec váš vztah k Lucerna Music Baru, do kterého se každoročně vracíte?
„Tuhle smrdutou černou díru máme prostě nejraději. Já jsem to počítal a my jsme tady za sedmnáct let odehráli přes osmdesát koncertů. Jeden čas jsme tu vystupovali každý měsíc dvakrát, odehráli jsme tady řadu Silvestrů, křtili všechny desky. Troufáme si říct, že je to náš domovský klub. Tady za těmi dveřmi je zkušebna, kde jsme půl roku zkoušeli. Přitom letos tady ty dva koncerty vůbec neměly být. To jsme si jako kapela vyžádali na manažerce, protože jsme si nedokázali představit konec sezóny bez toho, aniž bychom si v Music Baru zahráli. Takže sem zavolala a byly tady poslední dva volné dny.“
Letos vás diváci kromě koncertů mohli vidět také v seriálu Ententýky, kde je frontmanem vaší kapely Martin Písařík. Neměl jste tuhle roli hrát přímo vy?
„Ne, ne, žádnou roli mi nenabídli. Ale když jsme udělali titulní písničku, tak se nás zeptali: ‚Nechcete si tam zahrát i jako kapela?' Takže tam nakonec jsme. Já měl vlastně vždycky sen zahrát si v nějaké kapele, kde si můžu někde vzadu jako kytarista hrát to svoje a nemuset někde vepředu hulákat do mikrofonu. Takže v Ententýky se mi to trochu splnilo, že byl frontman někdo jiný. Jinak o té písni Mirka Spáčilová napsala, že je to zločin a že jsme prostituti. Já si nemyslím, že jde o zločin a za tou písničkou si stojím. Hrajeme jí i na turné a lidi na ní reagují pozitivně. Natočili jsme pár blbin, ale tohle podle mě blbina není.“
A jaká byla spolupráce s Martinem Písaříkem, který vlastně hraje v seriálu vaše písničky?
„Spolupráce byla dobrá. Strávili jsme dva krásné dny v restauraci Na Slamníku. Martin na kytaru umí, takže jsem mu jen ukázal akordy a on byl schopen to zahrát.“
V lednu u nás proběhne přímá volba prezidenta. Máte už svého favorita a půjdete novou hlavu státu volit?
„Rozhoduju se mezi panem Fischerem a panem Schwarzenbergem. Volit ale určitě půjdu.“
Text: Pavel Urban
Foto: Luboš Kováč
