Skupina Chinaski se tradičně ke konci roku podívala v rámci aktuálního turné KLUBOVÝ SPECIÁL 2 - POKRAČUJEME do pražského Lucerna Music Baru a v úterý 13. i ve středu 14. listopadu bylo v klubu narváno. Kapela zabrousila v bohatém playlistu hlavně do dob dávno minulých, ale rozmanité publikum se dočkalo i novějších písní či tradičních hitů a některých skladeb dokonce v netradičním aranžmá.
Přestože koncerty v Music Baru převážně začínají až od 21 hodin, už krátce po sedmé hodině večerní se před vchodem do klubu v pasáži Lucerna vytvořila velmi slušná fronta nedočkavých fanoušků. Zřejmě si chtěli zabrat co nejlepší místa u pódia. My jsme ještě dostali jedinečnou šanci vyzpovídat lídra kapely Michala Malátného a na velmi zajímavý rozhovor se můžete těšit už v pondělí. Sám Malátný potvrdil, že tento klub v centru Prahy je pro Chinaski domovským, vždyť za ta dlouhá léta zde odehráli přes osmdesát koncertů.
Tentokrát kluci přidali další dva, přestože vůbec v plánu nebyly. Na přání kapely se ale našly v Lucerna Music Baru poslední dva volné termíny a kapela tak svou bohatou tradici neporušila. A publikum složené z různých věkových kategorií to náležitě ocenilo. Nástup skupiny doprovodil hlas z reproduktorů, který ji představil jako: „Vokálně-instrumentální soubor, který vystupuje pod uměleckým názvem Chinaski,“ a neopomněl dodat otřepané fráze, jako například, že: „V jejich setu se budou střídat pomalé písně s rychlejšími a naopak.“
Pak už se rozezvučely nástroje naplno a začalo se opravdu nejstaršími písněmi z úplně první desky, která vyšla v roce 1995. Ale skladby jako „Punčocháče“ či „Podléhám“ jsou v repertoáru kapely poměrně známé, takže se často chytali i přítomní teenageři, kteří si tehdy ještě stavěli na pískovišti bábovičky. Někdy Chinaski překvapili, když vytáhli opravdové rarity jako „Mladá vdova“ či můj oblíbený „Měsíc“, který patřil do klidnější středové pasáže písní, jež se hrály na akustické kytary v komornějším duchu, stejně jako naprosto nečekaná balada „Kytarista“. A například populární „Tabáček“ v tomto pojetí vyzněl velmi zajímavě. Řadu songů doprovázely také černobílé obrázky s jednoduchými motivy na pozadí a zpestřily tak celkový vjem.
Když se koncert přehoupl do své druhé poloviny, opět na to šli kluci více zostra a ke slovu se už dostaly novější písničky jako „Spáč“, „Duše z gumy“ či „Zadarmo“. Tou se kapela také rozloučila, ale rozbouřený sál si pochopitelně vyžádal přídavky. A v nich nemohlo chybět „Vrchlabí“, které podpořily místo sněžení bílé balonky vypuštěné z balkonu, a také novinka „Ententýky“ ze stejnojmenného seriálu. Ale přestože Malátný zkusil na lidi tradiční nepravdivý vtip, že: „Když se začalo starými písněmi, skončí se logicky tou nejnovější,“ všem bylo jasné, že to ještě konec není.
Trochu nečekaně přišla opět stará věc „Stejně jako já“, ve druhém kole přídavků i málem zapomenutá „Klára“ a na úplný závěr pochopitelně „Vinárna U Valdštejna“, kterou končí téměř všechny koncerty Chinaski. Tenhle trval něco přes dvě hodiny a byl opět skvělý. Kluky to naživo pořád baví, a pokud je ještě chcete letos na turné stihnout, máte stále několik příležitostí. Stačí se kouknout na www.chinaski.cz.
Fotogalerii k pražskému koncertu Chinaski připravujeme.
Text: Pavel Urban
Foto: Oficiální foto skupiny
