Skladatel, hudebník a především výborný zpěvák. Marek Ztracený vydal, po téměř dvou a půl letech, již třetí desku s názvem V Opilosti. A tak byl konec října věnován především bujarým oslavám k jejímu přivítání do hudebního světa. Jaká byla spolupráce s Martou Jandovou a co nového přináší CD, nám popsal sám Marek.
Po delší pauze vydáváš své třetí CD s názvem V Opilosti. Je něčím odlišné od předešlých dvou? Změnil se například způsob, jakým jsi skládal texty nebo hudbu?
„Odlišné rozhodně je hned z několika důvodů. Za prvé jsme ho s kapelou dělali sami bez jakéhokoliv producenta a zásahu firmy - popřípadě jiných manažerů, cenzur a podobně. V tomto ohledu je tedy textově a hudebně tvrdší a zásadně se tím liší. Zároveň si myslím, že je také o dost dospělejší. Celého dva a půl roku žádná jiná deska nevyšla, a tak témata na albu odráží události posledních dvou let mého života.“
Na albu nalezneme songy, které si jsou podobné tématikou. Káva a sex, Sex s Ex, V Opilosti nebo Nebudu ti děvkou. Jak jsi se vůbec dostal k takovému směru?
„Ty písničky opravdu odráží to moje období, o kterém sice neumím mluvit, ale dokážu zpívat. Všechny songy jsou samozřejmě v nadsázce a nejsou myšleny zcela vážně. Je to tak trochu shoda náhod.“
„Management jsem bral jako svou rodinu!“
Vrátím se trochu do minulosti. Byl jsi oceněn Objevem roku na Českém Slavíkovi. Když na to zpětně vzpomínáš, utkvěla ti nějaká nezapomenutelná vzpomínka nebo pocit?
„Určitě zadostiučinění hlavně kvůli lidem, kteří se snažili a pracovali kolem mě. Dnes to ale vnímám jinak. Tenkrát jsem to intenzivně prožíval a ty pocity byly silné. Najednou to byl velký úspěch a management jsem bral jako svou novou rodinu, která jí nebyla. Zpětně to vidím úplně jinak. Jsou to samozřejmě příjemné věci, ale v porovnání s narozením mého syna jsme někde jinde. Nedá se to ani srovnat.“
Hrál jsi také v Polsku. Vyhrál jsi dokonce mezinárodní hudební festival Bank Carpatia Festival Rzeszow. Nabídla ti vystoupení v zahraničí něco lepšího oproti hraní v ČR?
„Skvělé byly vysoké honoráře a vyznamenali se také sympatičtí lidé. Poláci jsou zajímavé publikum. Přestože nějaká jazyková bariéra nastala, všichni se snažili spolupracovat a vznikl tak velice hezký zážitek. Až mě trochu mrzí, že tam více nehrajeme. Doufám, že tam znovu zavítáme.“
„Rádia dávají přednost novým a neohraným interpretům.“
Ohlédni se zpět. Jak bys zhodnotil letošní rok po hudební stránce?
„Mám pocit a jsem rád, že rádia poslední dobou dávají přednost novým a neohraným interpretům. Tím samozřejmě nemyslím sebe, ale nové kapely, které vznikají. V největších celoplošných rádiích začali hrát české novinky a propagují nováčky. To je pro českou scénu vždy dobré, než aby stále dokola hrály starší hity, které sice mají svou kvalitu, ale bohužel trvají například čtyřicet let. Jinak to vnímám já osobně dobře. Máme nový management a za tento rok jsme odehráli velkou spoustu koncertů. Mnohem více, než kdykoliv předtím. Je až s podivem, že jsme odehráli tolik úspěšných koncertů přesto, že jsme neměli dva a půl roku žádný megahit ani novou desku. Mám z toho skvělý pocit, jestli to takhle půjde dál, budu moc spokojený.“
Ve tvém repertoáru najdeme nejrůznější typy písní. Máš nějakou, která tě provází pokaždé, když ti je mizerně, nebo jsi šťastný?
„Popravdě, já znám všechny své písničky nazpaměť a hrajeme je tak často, že jsem docela rád, když je nemusím slyšet. Mám ovšem pár takových zásadních, které mi pokaždé nastíní konkrétní dobu, kterou jsem prožíval. Připomenou mi v zásadě nové věci. Na novém albu V Opilosti je to právě písnička Sám, která je pro mě důležitá. Psal jsem ji v období, kdy jsem chtěl se vším seknout.“
A co tvá múza? Máš nějaké své místo, kde rád skládáš?
„Já například nejsem schopný něco složit, když jsem citově prázdný. Pokud mě nic netíží, nic mi neubližuje ani mě nic neštve, tak vážně nesložím nikdy nic. Jakmile ovšem prožívám například i obyčejný film - samozřejmě jsou lepší životní situace - tak se texty i hudba píší úplně sami. Vysloveně své místo nemám. Někdy s kytarou na pokoji po hotelech nebo doma u piána.“
„Spolupráce s Martou Jandovou byla moc fajn!“
Kdyby záleželo pouze na tobě, vedle koho by sis rád zahrál a zazpíval?
„Samozřejmě si dokážu představit spolupracovat s Davidem Grohlem z Foo Fighters. Střihnout si spolu duet. Chápu ale, že je to říše snů. Moc fajn spolupráce byla s Martou Jandovou. Ona je opravdu úžasná. V tomto ohledu jsem pokorný a také velice rád, když mě někdo něco naučí a můžu něco nového pochytit. Rád budu zpívat s kýmkoliv.“
Spolupracoval jsi s Martou Jandovou. Kdo koho oslovil jako první?
„Ono to bylo takové zamotané. Já jsem svému bývalému managerovi stále opakoval, že bych byl rád za spolupráci s Martou Jandovou. Bylo by to dobré spojení a také pro lidi by to bylo nové. Jenže stále s tím otálel, až jednoho dne zavolala Marta sama. ‚Já tady poslouchám toho Marka v rádiu, tak co kdybychom něco udělali?' Byl to moc hezký příběh. Samo se to krásně vyvinulo. Užili jsme si spoustu zábavy.“
Text: Kristýna Kubišová
Foto: Oficiální foto interpreta
