Čtvrteční prohlášení pořadatelů na oficiálních webových stránkách, že předpověď hlásí slunečné počasí, se vyplnilo jen v pátečním dopoledni a částečně odpoledni. Vpodvečer však začalo pršet a s menšími přestávkami se kapky snášely k zemi po celý večer. Od prvních sobotních hodin až po ty poslední už však déšť oblast Českého ráje neopustil ani na chvíli. Až nedělní ráno nabídlo konečně na pár hodin oblohu bez dešťových mraků. To už ale bylo jasné, že se návštěvníci Benátské noci nedělního odpoledního programu nedočkají.

„Navýsost nepříznivé počasí, se kterým pořadatelé  bojovali od začátku, nadále znemožňuje zajistit bezpečný provoz festivalového areálu. Nepřetržitý déšť a rozmoklá půda nedovoluje návštěvníkům dopřát další bezproblémový průběh festivalu. Z tohoto důvodu byli pořadatelé nuceni zredukovat festival o nedělní odpolední program. Návštěvníkům se pořadatelé omlouvají a těší se na ně na příštím jubilejním 20. ročníku,“ psalo se v prohlášení pořadatelů.


Pátek prosvítili Wohnouti či Iné Kafe
Po čtvrteční warm up párty se většina návštěvníků sjížděla na páteční bohatý program, který už se rozprostřel na tři stage. Dvě hlavní BANEA a ORESI stály přímo vedle sebe a interpreti se na nich střídali. Třetí WIGWAM byl velký krytý stan, kde hrály povětšinou méně známé kapely, občas však i zde nabídl line-up slavnější jména. Stan Evropy 2 pak sloužil především k zábavě v nočních hodinách, kde hrál DJ Pavel Cejnar. Areál byl uspořádán vhodně. Uličky od hlavních stagí směrem ke dvěma zmíněným stanům lemoval nespočet stánků s občerstvením, ale i suvenýry a nechyběl ani dostatek toalet. Jak se později ukázalo, jediným problémem byl travnatý měkký podklad.

Program začal už s úderem poledne, kdy ještě na obloze panovalo slunce. Na pódiích se střídali slovenští Slavíci jako Katarína Knechtová či Peter Cmorík, ale i čeští jako skupina Olympic či bývalý člen kapely Lucie David Koller se svým bandem. Lidé si tak mohli zapět řadu známých hitů, stejně jako v případě Divokýho Billa.

Večer začala velmi svižně slovenská partička Iné Kafe, pro niž to bylo jedno ze dvou letních vystoupení na festivalech na českém území. „Kafáči“ se loni vrátili a na září dokonce přichystali vydání nové desky s názvem „Právo na šťastie“. Z ní zahráli singl „Ani minútu“, ovšem početné publikum si s kapelou zazpívalo i staré pecky jako „Čumil“, „Telefonné číslo“, „Ráno“ či „Kašovité jedla“.

Hned po nich přišel na řadu jeden z headlinerů celého festivalu, americká rockmetalová kapela Dream Theater se svým působivým charismatickým vystoupením. Jejich evropské turné je skutečně nabité a čeští fanoušci tak měli štěstí, že je mohli na Benátské noci vidět. Ovšem řada lidí se před dvaadvacátou hodinou přemístila do WIGWAMu na tuzemskou populární kapelu Wohnout. Ta ve svém letním setu mísí starší osvědčené písně s novými skladbami z čerstvě vydaného alba „Našim klientům“ a u svých příznivců sklidila tradičně velký úspěch.


Pestrou sobotu zakončili Scooter a Clawfinger
Také druhý festivalový den byl hodně nabitý. Už v poledne program načala kapela Škwor. Odpoledne se neslo v komornějším duchu, když ho naplnili Aneta Langerová, Čechomor, Žlutý pes a Lenka Filipová. Ale bohužel také vydatný déšť, který lidem komplikoval správné prožití festivalové muziky.

Pořádný šok pak do publika vnesla Lucie Bílá. Na pódium totiž přišla jen v krátkém koženém korzetu, který zvýraznil její vnady a především mužskou část publika tak učarovala. Problém byl v tom, že kromě deště byla i celkem zima, což po zhruba půlhodině nabité hity jako „Esemes“, „Láska je láska“ či „Miluji tě“ zjistila i Lucie a omluvila se fanouškům, že ztrácí hlas a bude muset skončit. Po instrumentální vložce kapely Petra Maláska se ještě vrátila, tentokrát už v kožichu, aby se rozloučila písní „Ave Maria“ a při závěrečném potlesku se dokonce rozplakala.

Kapela Nightwork se pro onemocnění Vojty Dyka omluvila, nahradila je však stále oblíbenější partička Eddie Stoilow, která měla původně vystoupit o několik hodin dřív. Pak už si ale zase většina přítomných přišla na své při podvečerním bloku Walda Gang, Kryštof a Chinaski. Sledovat lidi, jak si v bundách a pláštěnkách, či pod deštníky, pozpěvují s Waldou oblíbené písně jako „Cyrano“, „1970“ nebo „Růže z Texasu“ (bráno namátkově) a poskakují při tom v holinkách a až po kotníky se boří v blátě, bylo komické a zároveň tak nějako osvobozující, že se dá kvalitní hudbou vyzrát i nad počasím. Neméně přesvědčivé pak bylo také vystoupení Kryštofů. Richard Krajčo na pódiu skákal a tančil, což vedlo přihlížející k tomu, aby se rovněž zapojili. „Obchodník s deštěm“ se na Benátskou noc opravdu hodil, ačkoli „ať prší ještě“ přítomní rozhodně nechtěli. Chinaski sice působili trochu unaveněji než obvykle, odehráli však kvalitní koncert a jejich fanoušci si naplno užívali songů „Vedoucí“, „Vrchlabí“, „Drobná paralela“ nebo třeba „Duši z gumy“ známou z Autopohádek.

A to nejlepší mělo teprve přijít. Německá kapela Scooter, která ve své sedmnáctileté kariéře mixovala hudební styly jako rave, trance, dance, elektrobeat a řadu dalších, přilákala nečekaně velké množství lidí, kteří si tak mohli vychutnat skladby jako „Move Your Ass!“, „Ramp“ či „Call Me Maňana“. Jejich více než hodinová show byla plná světelných a pyrotechnických efektů a sám jsem se divil, jak mě nenechala ani na chvilku jen tak stát. Kromě tří hlavních protagonistů s neúnavným a nestárnoucím H. P. Baxxterem, pódium střídavě okupovali i dva tanečníci a dvě sličné tanečnice. Každopádně šlo o jeden z absolutních vrcholů festivalu. A další přišel vzápětí v podobě švédské rapmetalové kapely Clawfinger. Ani oni nenechali diváky jen tak vydechnout. Mně osobně ještě po půlnoci ve WIGWAMu dorazili UDG a jejich skladby jako „Nad Letnou“, „Kurtizána“, „Zpěvy deště“ či „Hvězdář“ v podobě přídavku.

Pak už následovalo jen noční putování v bahně do stanu a pár hodin spánku v suchu. Benátská noc, i ve zkráceném režimu (v neděli měli ještě vystoupit interpreti jako Vilém Čok, Znouzectnost, Jiří Schmitzer, Debbi, Václav Neckář či BSP), byla povedená a na příští 20. ročník se určitě mnozí těší už teď. Jediným přáním je, aby za rok bylo počasí vlídnější. Když jsem byl na konci června v italských Benátkách a strávil tam dva krásné dny, netušil jsem, že o měsíc později strávím dva dny na Benátské noci také tak zatraceně blízko vody.


FOTOGALERIE K BENÁTSKÉ NOCI ZDE


Text: Pavel Urban
Foto: Kristýna Šmejkalová, Bersen Hoxha





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Benátská noc se nezadržitelně blíží
Rock for Church(ill): Za málo peněz hodně muziky
Sázavafest startuje už za 4 dny!
Srpen bude nadupaný hudebními festivaly