O Portě jsem hodně slýchával už od malička. Podle všeho jde o vůbec nejstarší letní hudební festival u nás a na konci osmdesátých let dosáhl svého vrcholu, když se na něj do Plzně přišlo podívat na 30 000 lidí. Už pár let se České finále koná v Lesním divadle v Řevnicích a mně bylo jasné, že dozrál čas, abych se přesvědčil na vlastní kůži, jestli všechny ty historky, příběhy a legendy z minulosti byly stavěny na reálných základech.

Vlakem dojedete z Prahy do Řevnic za půl hodiny, pak ještě patnáct minut pěšky přes náměstí, do kopce k divadlu a tam už na vás dýchne neopakovatelná atmosféra Porty. Pravda, už je trochu skromnější, ovšem malebné přírodní prostory zmíněného divadla jsou pro ni jako dělané. Tentokrát vše začala v pátek krátce po osmnácté hodině kapela Pětník, držitel stříbrné Porty z loňska. V jejich osobitém podání odstartovali pětačtyřicátý ročník festivalu jako obvykle písní „Vlajka vzhůru letí“.

Hned potom se mohl rozběhnout bohatý třídenní program. Léty prověřené Roháče vystřídali první finalisté letošního ročníku soutěže. Každý z nich předvedl zhruba čtvrthodinový výstup, v němž se snažili interpreti z celé republiky zaujmout odbornou porotu. V té zasedli Roman Horký z Kamelotu, písničkář Vojta Kiďák Tomáško, Vojta Zícha a jeho kolega z kapely Jiří Mach, ale také hudební odborníci z řad novinářů Vladimír Vlasák a Milan Tesař. Předsedkyní pak byla Marcela Voborská z Pacifiku.

Mezi pátečními finalisty zahrála už výše zmíněná parta Pětník, která si ve složení dvou mužů a dvou žen vystačí se svými hlasy bez nástrojů. A šlo o skutečný umělecký zážitek. Večerní blok hostů pak načali Marien. Kromě výtečné hudby předvedli i kopec zábavy jako v písni „Mejdan v hlavě“. Své vystoupení absolvoval v pátek večer i jeden z porotců, Vojta Kiďák Tomáško. Ten pokřtil nové album „Hádej, kdo tě má rád“ cukrem a potěšil svými písněmi nejednoho přítomného fanouška, třeba i novou vtipnou skladbou „Kolínská vrchovina“. Zlatým hřebem úvodního dne pak bylo společné vystoupení bratrů Nedvědů, navíc s kapelou. Zahrál si s nimi například i Petr Kocman. Jan a František zapěli řadu svých známých hitů jako „Růže z papíru“, „Proužek“, „Osadní píseň“ či „Frankie Dlouhán“ a po celou dobu si s nimi zpívalo zaplněné Lesní divadlo.


Sobotu ovládl Tomáš Klus
Druhý den začal už dopoledne hudebními dílnami. Řada nadaných muzikantů se sešla s Jiřími Machem a Holoubkem, kteří se stali lektory ve hře na kytaru, resp. mandolínu. Mluvilo se o technice, o různých vychytávkách, ale zkoušelo se i společné hraní. Chvíli po poledni už započala program skupina K.T.O. a následně pokračovala přehlídka finalistů letošní Porty. V odpoledních hodinách došlo i na tři postoupivší ze semifinále, které přes den probíhalo na druhé scéně. Některé talentované party přítomné velmi zaujaly a například brněnská skupina D.N.A. si už v sobotu večer vysloužila ocenění divácké poroty.

Večerní blok odstartovali Irish Dew, už názvem napovídající, v duchu irských tanců hrající uskupení. Pak už přišlo trochu slávy také pro samotný festival. Velký dort s nápisem „Porta 45“ byl rozkrájen mezi lidi a opět se mohlo jít hrát. Trnavský rodák Allan Mikušek vlil do publika trochu odvážnější country a kromě krásných písniček ve slovenštině, zapěl pár i v angličtině. Třeba i hit Boba Dylana „Knockin‘ on Heaven’s Door“, který zpíval před lety v Bratislavě i Georgi Bushovi a Vladimiru Putinovi.

Co ovšem absolutně položilo zcela zaplněné Lesní divadlo (dokonce bylo nutné přinést i lavičky z druhé scény), bylo vystoupení Tomáše Kluse. Mladý písničkář si odbyl na Portě premiéru, ale jeho tradičně hravé a uvolněné vystoupení pohltilo i starší lidi v publiku, kteří o něm dosud možná ani neslyšeli. Klus, tradičně po boku s Jirkou Kučerovským, zahrál známé písně jako „Neklid“, „Přičichnutí alergikovo“, „LeHomoLe“ nebo „VeSmíru“ s tradičním country závěrem a nezbytnou improvizací. U skladby „Pánu Bohu do oken“, která se věnuje politické situaci u nás po volbách, dokonce rozesmál a roztleskal většinu přihlížejících. Závěrečný blok „Malčik“, „Marie“ a obvyklý přídavek „Ať slunce pálí do písku“ už jen vygradoval výtečné vystoupení a skvělou atmosféru. Po Klusových deskách se po koncertě v Řevnicích jen zaprášilo a řada fanoušků čekala na jeho podpis.

Mezitím už se ale na pódiu zase hrálo. Další z porotců Roman Horký se s Kamelotem nenechal zahanbit a písně jako „Psáno na březové kůře“, „Amulet“ či „Honolulu“ si s chutí zazpívali všichni přítomní. Stejně jako hit „Zachraňte koně“ v podobě přídavku. Barevně vyladění chlapíci z Bratislavy, aneb téměř dvacet let na scéně pobývající partička Lojzo, zanechala také velmi příjemný dojem a sobotní program pak vyčerpaly Schovanky. Tedy dívčí country kapela, která už hraje v různých sestavách dokonce čtyřicet let. Ovšem spát se v Řevnicích rozhodně nešlo, až do brzkých ranních hodin se jamovalo, pilo a debatovalo, což ostatně k Portě patří.

Bende hrál Daňka
V neděli začal oficiální program dokonce ještě dříve než v sobotu. Pravda ovšem je, že se také dříve končilo. Poprvé za víkend se trochu pokazilo počasí a občas i zapršelo, ale nijak významně. Navíc část hlediště byla díky velké plachtě přikrytá. Diváci se trousili do Lesního divadla pozvolna, a tak na kapelu Devítka okolo poledne ještě moc zalidněný prostor hlediště nebyl. Muzikantům to ale nevadilo a kromě hitu „Holka od koní“ zazněly i skladby z nového alba „Duše v peří“ včetně té titulní.

Pak se na pódiu objevila porota, ale i moderátoři Zdenek Schwager a Petr Bohuslav. Také oni ukázali něco ze svého muzikantského umění a vzpomněli třeba i na Jiřího Grossmanna, který by letos oslavil sedmdesáté narozeniny. Odpolední blok načala kapela Jauvajs s šesticí půvabných tanečnic v krojích. Porta dokázala svou rozmanitost nejen tímto vystoupením, ale i tím dalším. Vždyť Vladimír Mišík a jeho kapela Etc... je spíše rockového ražení. Ovšem písně jako „Variace na renesanční téma“ či „Slunečný hrob“ si rád zazpíval každý, třebaže to může být zapřísáhlý vyznavač country.

Následovala důležitá chvíle pro všechny soutěžící. Vyhlašovaly se totiž výsledky. Miss letošní Porty se stala Inka Tognerová ze skupiny Šantré, která zároveň v Interpretační Portě získala třetí místo. Druhou příčku obsadila další pražská kapela Vasilův rubáš. A vítězem se stala D.N.A. z Brna, která pak zahrála svou píseň „Na úsvitu“. Ocenění poroty si vysloužilo za precizní instrumentaci duo Quaoar.

Pak už šlo především o zábavu. Dokonce se nad Řevnice vrátilo slunce a na pohodu dohlíželo pěkně z vrchu. Jaroslav Samson Lenk a jeho parta se také mohli spolehnout na podporu publika. Nakonec skladby jako „Laciný víno“ nebo „Už to nenapravím“ si každý z nás zpíval u táboráků. Po Samsonovi přišel velmi speciální zahraniční host. Peppino D’Agostino je kytarový virtuos, a to, co sám předváděl na svůj nástroj, vypadalo, jakoby s ním chvílemi na pódiu hrálo ještě aspoň pět dalších muzikantů. Stačilo zavřít oči. Nemalou zásluhu na jeho úspěchu měla i půvabná dcera Elisabeth, která zazpívala italsky i anglicky, každopádně moc hezky. Že si s nástroji rozumí i Vojta Zícha, tedy další člen poroty, dokázal následně i se svou kapelou Druhá míza.

Na pódiu se rychle vrátil ženský hlas. Věra Martinová s kolegy prosvítila unavené publikum svými příjemnými písněmi. A častokrát ho i rozezpívala, třeba u hitů „Malý dům nad skálou“ či „Až na vrcholky hor“. Třebaže už bylo Věře loni padesát let, pořád z ní sálá nadšení a energie.  Nakonec sama svůj věk vtipně glosovala: „Pořád stojím na prahu mladosti, akorát už na špatný straně.“

To ale ještě nebylo zdaleka všechno. Petr Bende si ze svého bandu tentokrát vzal jen trumpetistu Karla Nováčka, ovšem vydatnou pomocí mu byla cimbálovka Grajcar. Tohle souznění se zapsalo mezi vrcholy letošní Porty. Písně jako „Anděl perutí mách“ nebo „Zaklínám své moře“ dostaly úplně nový kabát. Pak si Petr pozval na pódium i Wabiho Daňka a zazpíval si s ním jeho skladbu „Papírové řetězy“, což Wabiho bez kytary trochu zaskočilo. A byl to právě Daněk, který pak s Milošem Dvořáčkem celý bohatý portovní program zakončil. Také Wabi zahrál řadu známých písní. Namátkou „Na cestě“, „Nevadí“ či „Outsider waltz“. Na jeho hit „Rosa na kolejích“, který zněl naživo bez mikrofonů, přišli na pódium i Samson, Petr Bende a řada dalších. Zaplněné Lesní divadlo zpívalo spolu s nimi a postupně spontánně vstávalo a užívalo si závěr další vydařené Porty.

Ano, Porta je festival, kde vám stačí dva stánky s pivem, jedny pevné toalety, útulné hlediště Lesního divadla. Porta je festival, kde si můžete na lavičce nechat deku, svačinu i batoh a nemusíte se bát, že by vám to někdo ukradl. Porta je festival, kde se můžete bez problémů kdekoliv v areálu potkat se svými oblíbenými interprety, kteří si klidně sednou vedle vás do hlediště a sledují své kolegy. Porta je festival, kde se krájí narozeninový dort a je rozdán mezi přítomné publikum. Porta je zkrátka skromný, ale velmi působivý a významný festival. Nese název podle skalního útvaru, kterým vtéká řeka Labe do Ústecka. Ten se jmenuje Česká brána, latinsky Porta Bohemica. A já bych jen dodal, že Porta je skutečně brána. Ta, kterou se jde přímo do vašich srdcí.


DALŠÍ FOTKY Z FESTIVALU PORTA NALEZNETE ZDE


Text: Pavel Urban
Foto: Urban





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Praha ožívá, festivalová sezóna je v plném proudu
Benátská noc přivítá Nightwork i Lucii Bílou
Hudební festivalové ceny 2011 startují nové hlasování
Kostka ledu na Hip Hop Jamu 2011