1) Jak dlouho se do tohoto projektu zapojujete?

Alena Schutová (hosteska):
Projektu Kavárna POTMĚ se účastním již od samého počátku, proto by se dalo říci, že mi právem náleží inventární číslo.

Ilona Fryčová (číšnice):
Letos jsem v kavárně poprvé.

Simona Boudová (barmanka – příprava kávy):
Letos to je už třetím rokem.

Michal Maišl (průvodce):
Do tohoto projektu jsem zapojen druhým rokem.


2) Co vám práce zde přináší?

Alena Schutová (hosteska):
Tento projekt mi dává především možnost ukázat lidem bez zrakového postižení, jak nejlépe a bez ostychu pomoci lidem, kteří nevidí, jak se stát jejich bezpečnými průvodci, a že nevidět neznamená nic neumět, ale naopak naše role se zde přirozeně obracejí. Hosté se chytí našich zkušených průvodců a odevzdávají se jim stejně tak, jako se odevzdáváme my, když žádáme kolemjdoucí o pomoc, abychom mohli bezpečně přejít na druhý konec ulice či přes výkop, který tu ještě ráno nebyl. Jelikož pracuji na pozici hostesky, mohu tak lidem pomoci s jejich prvotními obavami ze tmy, poučit je o tom, jak nejlépe předejít úrazu a připravit je tak na nezapomenutelný zážitek.

Ilona Fryčová (číšnice):
Poznala jsem spoustu zajímavých lidí. Jednak z řad hostů, ale především své kolegy. Je mi mezi nimi dobře, protože jsou optimističtí, a také si vážím jejich souhry při práci.

Simona Boudová (barmanka – příprava kávy):
Získávám nové zkušenosti a přátele. Mám dobrý pocit, že jsem v opačné roli, kde pomáhám druhým já.

Michal Maišl (průvodce):
Kavárna POTMĚ mi přináší ohromnou zkušenost, kdy se obrátí role, protože zdravý člověk se musí na mě spolehnout v prostoru pro něj zcela neznámém, kde nic nevidí a je zcela závislý na mé pomoci. Může si tak vyzkoušet, kolik potřebuje informací jako nevidomý, aby bezpečně došel ke svému místu u stolu.

3) Věříte, že díky kavárně POTMĚ začnou lidé nevidomým více rozumět a pomáhat jim?

Alena Schutová (hosteska):
Ano, jsem přesvědčena o tom, že ten, kdo okusí, jak chutná káva potmě, zapojí mnohem více ostatní smysly včetně prostorového vnímání a vnímání sama sebe. Oprostí se na chvíli od toho, jak vypadají lidé kolem, jak se tváří, zda je vhodné přisednout si ke stejnému stolečku a odpočine si od dnešního uspěchaného života a nechá na sebe přirozeně působit tmu, které se přece nemusí bát. Naši hosté odcházejí z kavárny s nejrůznějšími pocity, ale troufám si říci, že nejčastější myšlenka je: "Konečně jsem se nemusela zabývat tím, jak vypadám. Káva chutnala opravdu úplně jinak a navíc jsem si ještě odnesla krásný hrneček se Světluškou, které ráda kdykoli pomohu třeba jen další návštěvou kavárny s mými přáteli.

Ilona Fryčová (číšnice):
Mám za to, že ano. Často si stěžují, že si připadají ve tmě neschopní. Já jim říkám, že my to máme naopak.

Simona Boudová (barmanka – příprava kávy):
Ano, věřím.

Michal Maišl (průvodce):
Podle mého názoru si myslím, že ano. Je to pro ně obrovská zkušenost a jak řekla jedna paní: "Každý by si to měl povinně vyzkoušet, aby věděl, o čem to je."

4) Jak se při samotné práci cítíte?

Ilona Fryčová (číšnice):
Užívám si toho, že konečně sloužím já. Jak jsem se zmínila, ve tmě se role vymění. I když mám zbytek zraku, poznala jsem, jak mám dobře vyvinutý hmat a že jsem v naprosté tmě daleko obratnější než mí hosté. Jsem přesvědčená, že je dobré, když si to každý vidící vyzkouší.

Simona Boudová (barmanka – příprava kávy):
Cítím se dobře, práce mě baví a vím, že má smysl. Jsme sehraná parta a moc mě mrzí, že se kavárna POTMĚ otevírá jen na pár dní v roce.

Michal Maišl (průvodce):
Cítím se velmi hezky, protože kolem sebe mám skvělý tým nevidomých kamarádů, který bezvadně spolupracuje. Škoda je jen, že to s nimi uteče tak rychle. Samozřejmě nemohu zapomenout na naše velmi sympatické a milé světlušky, které nám taky při naší práci velmi vydatně pomáhají.

Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Nadační fond Českého rozhlasu