Festival Contempuls zasáhl originalitou

Čtvrtý ročník netradičního festivalu současné hudby Contempuls se konal po tři listopadové večery v pražském klubu La Fabrika. Domácí i zahraniční interpreti nabídli vnímavému publiku řadu rozmanitých zážitků, které zaujaly především originalitou a nápaditostí. Hudební nástroje už se dávno nepoužívají na nějaké obyčejné hraní, když navíc zapojíte do díla moderní techniku, vše získává nový rozměr.

Cílem festivalu Contempuls je dát Praze i celé České republice hudební akci, kterou náročný divák se zájmem o dění na mezinárodní umělecké scéně postrádal. Pořadatelé tradičně zvou výborné zahraniční i české interprety, kteří uvádí skladby, jež pohnuly či právě hýbou světovou scénou současné vážné hudby. Dalším cílem je pak povzbuzovat tuzemské skladatele a interprety k nové tvorbě.

Jako první se v La Fabrice představil rakouský rodák Peter Ablinger se svým pásmem „Voices and Piano“, na němž je zajímavé, že ho Ablinger tvoří už třináct let. Za klavír usedl Američan Eric Wubbels. Před publikem stál velký reproduktor, z něhož zněly hlasy známých osobností, na něž pianista různě reagoval. Diváci tak mohli slyšet například první ženu ve vesmíru Valentinu Těreškovovou, významného francouzského filozofa a spisovatele Jeana Paula Sartra či slovenskou básnířku a překladatelku Milu Haugovou, jejíž hlas byl jako jediný srozumitelný pro všechny. Nahrávky umělec použil z různých projevů, rozhovorů a autorských čtení.

Contempuls

Newyorský klavírista Wubbels si při interpretaci této kompozice skutečně pohrál. Na zvuky reaguje velmi pozorně. Někdy sledoval intonaci jedince, někdy šel záměrně proti, jindy jen zvýraznil pár důležitých slov. Do ticha občas zařadil mezihru. U jedné z devíti skladeb si poposedl k pravé polovině klavíru, protože hrál jen vysoké tóny, při jiné měl před sebou rozmístěné papíry s notami, které v průběhu hraní odhazoval na zem, aby viděl na další noty. Nástroj rozezníval citlivě vzhledem k právě pouštěným hlasům. Sám měl v uchu sluchátko, aby dobře vnímal zvuky z reproduktoru.

Večer pokračoval vystoupením třetiny freiburgského uskupení ensemble recherche. Nejdříve zazněla skladba „Allegro sostenuto“ od zkušeného německého skladatele Helmuta Lachenmanna. Tento autor si rád hraje s dozvukem a rezonancí, k čemuž hudebníci využívali třeba i kladívka. Klavírista například odkryl mechaniku křídla, aby během skladby mohl pohodlně drnkat na struny bez použití kláves nebo uhodit právě kladívkem do těla nástroje a tím ho nechat rezonovat. Někdy klávesy používal ve větším množství, když se o ně opřel celým předloktím.

Klarinetistka se vesměs držela nám známých zvuků, naopak violoncellistka se vyřádila náramně. Při sledování její hry jsem si vzpomněl na Cimrmana, který se jako malý učil na housle, ale po neshodách jeho tatínka s učitelem mu učitel řekl, že všechno, co doteď hrál před kobylkou, musí hrát za ní. Hráčka používala smyčec méně, než bychom očekávali. Často drnkala prsty, a když už ho použila, většinou jen proto, aby poskakoval na strunách nebo se svezl za kobylkou, případně po ní. Autor dobře chápe fyzikální zákony, takže klarinetistka se každou chvíli zvedala, aby přešla ke křídlu a mocně do něj zahrála jeden tón, který rozezněl patřičné struny klavíru a dozníval v něm.

Druhou polovinu koncertu měl na svědomí domácí skladatel Pavel Zemek a jeho speciálně pro Contempuls připravená skladba „Trio č. 2 - Uniosono I-XXI ‚Sedm Kristových slov na kříži‘“. Jde už o pátý Zemkův pokus o vystižení obsahu oněch Sedmi slov. Tentokrát zvolil výraznou redukci (sedminásobné opakování schématu ABC, „přibití“ hlasů do unisona, mnohovrstevnaté využití symbolického čísla sedm). Ovšem zaujala také rytmická variabilita a melodická stavba. I tentokrát se však část ensemble recherche skutečně činila.

Contempuls

O týden později se mohli návštěvníci těšit na dílo portugalského projektu Miso Ensemble manželů Miguela a Pauly Azguimeových nazvané „Itinerário do Sal“ (Cesta soli). Tato skladba, která nese podtitul NEW OP-ERA (optická opera pro novou éru), měla v České republice premiéru. Před třemi lety za ní dostal Miguel cenu UNESCO Music Theatre Now. Divák je uchvácen především interakcí abstraktní vizuální složky s elektronickou hudbou. Zhruba hodinové dílo je náročné na herecký i hlasový projev Miguela. Pro dokreslení výsledného zážitku používá i různých předmětů. Podobné pojetí moderního hudebního divadla jen těžko uvidíte. Vše ještě umocňuje videoprojekce, která je důležitou součástí dramaturgie. Zajišťují ji tři kamery mířící na scénu a dvě plátna. Na jevišti je Miguel sám, Paula ho však doplňuje důležitou prací s počítačem. Zvuk i video tedy vznikají v reálném čase, což dodává dílu neopakovatelnou atmosféru.

Poslední koncertní večer se odehrál ve středu 16. listopadu. Tentokrát došlo na české i zahraniční interprety. Violoncellista Jiří Bárta si pozval na pásmo několika skladeb, včetně jedné premiérové, řadu hudebníků. Velmi okouzlující však bylo i jeho sólové vystoupení v díle „Tetralog“ Ondřeje Štochla, v němž je ve čtyřech větách charakterizujících jednotlivé lidské typy použitý skutečný nástroj podporovaný efekty tvořenými přes počítač. Využity jsou různé ozvěny, délky, které se všelijak opakují, vrství a plynou do publika. Šlo tedy o vkusné propojení akustického nástroje s moderní technologií. V každé větě, které se v celé skladbě prolínaly, vyčnívala určitá charakterová stopa.

Večerní vystoupení pak obstaralo francouzské smyčcové kvarteto Quatuor Diotima. Tito hudebníci se museli popasovat se skladbou „Engrams“ Miroslava Srnky. Je to velmi originální dílo, jež je náročné vstřebat, a ne každému zřejmě bude po chuti.

Kompozice Američana Steva Reicha „Different Trains“ o třech větách je pak kombinace předem nahraných nástrojů a zvuků doplňovaná o živé nástroje kvarteta, což vyvolává často pozoruhodný znásobený výsledek. Reich pracuje s úryvky rozhovorů s pamětníky holocaustu a muzikanti pak například určitý intonační moment zopakují na nástroj. Podobně pak naložili i s houkáním či pískáním starého parního vlaku. Vskutku šlo o geniální propojení hlasů a zvuků z magnetofonu a umu hudebníků na scéně.