Hrát Havlovy dramatické kusy chce zaprvé odvahu, zadruhé invenci a zatřetí mít povědomí o okolnostech, za jakých hra vznikala. Nejlépe pak mít k ruce nějaké ty „notičky“ přímo od autora. To se Czesanymu podařilo v audionahrávce „Asanace“, kterou namluvil sám Havel. Divadlo Na Zábradlí toto dílo z roku 1987 zařadilo na repertoár už loni, když sestavovalo program letošní sezony nazvané „Čí je to město?“. To, že v průběhu zkoušení „Asanace“ bývalý prezident na konci loňského roku skonal, nemělo podle samotného režiséra zanechat na ztvárnění výrazné stopy. „Snad jen v pocitu odpovědnosti, abychom nenarušili pietu za člověka - autora, kterého si velmi vážíme,“ řekl Czesany.

Základní příběh je vcelku prostý. Skupina architektů zavřená na hradě má za úkol připravit asanaci zastaralého městečka v podhradí, z něhož se má stát panelové sídliště pro 2 000 lidí. Tak, jak se to v Československu v 70. a 80. letech minulého století běžně praktikovalo. Samotní architekti jsou tímto „úkolem“ dost znechuceni. Navíc jim onu práci poněkud komplikuje tajemník (Ondřej Mataj), od něhož nikdy neví, co mají čekat a následně i nařízení shora, která jim přicházejí předat inspektoři.

Nejdříve jim dodá tvůrčí svobodu prostý mladík z města (Ladislav Hampl), což vyvolá na hradě bujarou oslavu, při níž naplno propuknou city a charaktery jednotlivých přítomných. Mladý svéhlavý Albert (Ondřej Veselý) miluje starší Luisu (Kristina Maděričová), ženu hlavního projektanta Bergmana (Jiří Ornest). Režimu přizpůsobivý Ulč (Ivan Lupták) by zase rád svedl sekretářku Renatu (Natálie Řehořová), která však touží po Albertovi. Zamotané vztahy ale dopadají při oné oslavě trochu jinak.

Navíc druhý den přijde kruté vystřízlivění v podobě druhého inspektora (Miroslav Mejzlík), který vše zase vrací do starých kolejí a následně dokonce architektům oznámí, že se celá asanace pozastavuje. Situaci řeší sebevraždou přemýšlivý Kuzma (Igor Chmela), který jednotlivá jednání odděluje hrou na elektrické klávesy, jež nahrazují Havlem předepsané housle. Věčně připitá Macourková v podání Natálie Drabiščákové pak sehrává tragikomickou postavu plnou gest a téměř beze slov.

Samotná asanace je v původní Havlově hře jen vodítkem a motivem, ovšem jeho krásný text ukazuje hlavně na způsoby moci, které zde kdysi panovaly a v mnoha ohledech jsou platné i dnes. Názory lidí totiž ty nahoře nezajímají, protože stejně o všem rozhodují oni. Časové propojení pak Czesany přidává automatem na kávu a elektronickým vstupním rámem na jinak velmi prosté scéně. A politické velkým modelem města s dominantním hradem nápadně připomínajícím ten Pražský či obrazem Hradčan na balkoně. V neposlední řadě pak obé spojuje výborná scéna při defilé architektonických skvostů včetně opery v Sydney či Kaplického blobu, kterou však režisér zahalil zbytečně do kouře.

Herecky exceluje především Ornest, který dokáže jakoukoliv část své role bezchybně uchopit dle potřeby a náročný Havlův text mu jako jednomu z mála sedne. Vedle něj se daří také Maděričové a Veselému. Bohužel utopený a nevyužitý zde zůstává Chmela a vstupy obou inspektorů, jakož i prakticky celá role tajemníka, se musí brát s nadhledem a satirou. Na zábradlí si s Asanací poradili důstojně, o tom jistě svědčí i fakt, že všechny únorové reprízy už jsou dávno vyprodané. A s odstupem času od oné smutné události spojené s autorem už zřejmě na vše budou i diváci pohlížet jinak.


Text: Pavel Urban
Foto: Divadlo Na Zábradlí

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

• V Divadle Na zábradlí bude opět Václav Havel
• Akustické koncerty Anety Langerové jsou plné života
• Jaksi Taksi i Five O’clock Tea na Votvíráku s novým albem
• The Human Body - Výstaviště Praha 2012 [Fotogalerie]
• Hamlet: Muzikál, na který můžeme být opravdu pyšní