Chvíli po devatenácté hodině vystoupili na pódium pražské Lucerny (mezi mnohé nástroje Janiny kapely) Tomáš Klus a jeho kolega Jiří Kučerovský. Ze dvou třetin zaplněná plocha sálu a obsypané balkony sedících se těšily na písně mladého rozverného kluka z Třince. A i když Tomáš tentokrát více hrál a méně „blbnul“, své průpovídky, nápady a improvizace samozřejmě zařadil do programu i tentokrát. Tak například hned po druhé skladbě pronesl Klus k publiku: „My se nestydíme za to, že jsme fanoušky lásky.“ A sklidil za to od mnoha slečen v sále nadšený ohlas. Načež mu Jirka odpověděl. „Mám tě rád.“ V podobně uvolněné a radostné atmosféře se neslo celé jejich vystoupení, ostatně, jak už je dobrým zvykem této dvojice.

Novou, zatím bezejmennou píseň, která se svou atmosférou, i díky elektrické kytaře Kučerovského, vymyká tradičnímu folkovému pojetí Klusových skladeb, zahráli kluci bez ohlášení hned mezi prvními a lidé v sále s upřenými výrazy poslouchali. Pak následovalo opět odlehčení. Písnička složená podle autorů při turné s refrénem: „Muzika je jenom jedna, ať je česko-slovenská, keď to snesie reprobedna, každý si rád zatlieska,“ pobavila všechny přítomné.

Klus míchal známé věci z obou svých alb, a tak došlo na hity jako „LeHomoLe“, „Vesmíru“, „Pocity“ v už známém reggae-punkovém kabátě, či „Chybíš mi“. Zahrál také „Pánu Bohu do oken“ a píseň „Malčik“. V přídavcích pak potěšil Klus skladbou „Marie“ a na závěr neopomněl v improvizacích zahrát dvě věci nazvané obecně jako „Techno music“ a „Ať slunce pálí do písku“, při které se vydal zpívat i do publika. A Lucerna byla štěstím bez sebe. Tomáš v ní nejen zažehl oheň, ale rozpálil v lidech plameny, které hřály někde tam hluboko uvnitř.

Po necelé půlhodince na oddych zaplnila pódium v pokročilém těhotenství Jana Kirschner a její kapela. Jana oděná v květované šaty si na koberečku skotačila bosá a příjemnou atmosféru jakéhosi pokojíčku ozvláštnilo několik rozsvícených lamp a lampiček. V pozadí na dlouhých závěsech běhaly stíny a barevné variace doprovázely ladění jednotlivých písní. Vše profesionálně připravené a dokonale sestavené.

Po „klukovském" Klusovi nastoupila skutečná zpěvačka s výtečnými muzikanty. Tohle byl jiný koncert. Lidé si klidně mohli sednout a přeladit se na vážnější notu. Jana občas působila jako tibetský mnich a některé tóny, zvuky a melodie budily dojem kombinace šansonu a obřadních písní. Ovšem uprostřed této mystické atmosféry zněly krásné skladby s nádhernými texty.

Čerstvá bronzová Slávice si vystoupení užívala po svém a známými hity jako „V cudzom meste“, „Líška“, „Modrá“ či „Pokoj v duši“ potěšila i početné publikum. Zapěla i skladbu „Miluješ nemiluješ“, kterou s Klusem zahráli na Českém slavíkovi, ale při turné na společnou prezentaci nedochází. Téměř stominutové vystoupení Kirschner ještě okořenila v přídavku písní „Vidoucí, ale neviděná“ od autorské dvojice Michal Horáček, Petr Hapka, kterou si Jana sama doprovodila na malou harfičku. Její vystoupení s kapelou udrželo v divácích zažehnutý plamínek, a i když nehořel jako táborák, radostně plápolal a svítil všem šťastně během celého večera, a pak i na cestě k domovům.

Tomáš Klus se s Janou Kirschner představí v rámci turné ještě v pondělí 6. prosince v Olomouci a o den později na jediné slovenské zastávce v Bratislavě. V lednu pak budou následovat původně listopadové přesunuté koncerty v Karlových Varech a Hradci Králové.