Jak jste si užili svůj koncert na Hip Hop Kempu? Hráli jste netradičně v dost pozdní hodině.
KATO: Ze mě to vlastně až teď teprve spadlo. To je jediná nevýhoda toho vystupovat takhle pozdě, protože se uvolníš až na poslední hodiny celého festivalu. Ale jinak super mejdan jako vždycky.

DJ MARO: Já cítím hodně velkou úlevu po tom koncertu, pro mě Kemp začal až pak.

V programu byl trochu skluz a pořadatelé chtěli vaše vystoupení zkrátit, obrali vás o hodně?
KATO: Asi na pětatřicet minut. Chtěli nás zkrátit ještě víc, ale nedali jsme se. Nakonec to bylo asi o jeden a půl pecky čistého času. A měli jsme připravené ještě tři písně na přidání. Ale tentokrát to zkrácení nebylo kvůli našemu pozdnímu příjezdu.

Jak podle vás reagovali diváci?
KATO: Vypadalo to super. Já jsem před tolika lidmi vždycky vystresovaný. Cítím zodpovědnost, abychom to nezkazili, a jsem rád, že se nám to povedlo. Myslím, že lidé byli skvělí, že nás tolerovali.

„S MAREM UŽ SE ZNÁME DLOUHO, JE NA NĚJ SPOLEH“

Vy znáte Hip Hop Kemp velmi dobře, jezdíte sem pravidelně, kam se podle vás vyvíjí?
KATO: Podle mě je to tak dva roky, co si to sedlo a už se tolik nevyvíjí. A já myslím, že je to tak v pořádku. Jednou za rok tady můžeš potkat všechny lidi, co v Čechách poslouchají hip hop. Pořád v tom prostě cítím poselství, které v tom bylo od začátku. Jsem také rád, že sem jezdí hodně návštěvníků.

DJ MARO: Také v tom vidím toho počátečního ducha. Jezdím sem od prvních ročníků, i když ne přímo s Prago. Kemp je pro mě taková testová záležitost.

KATO: Navíc známe Affra a víme, že to dělá proto, že má rád hip hop. A každý, kdo má otevřené oči, to musí vidět.

Co vás dva svedlo dohromady a kdy k tomu došlo?
DJ MARO: Já jsem v kapele přesně rok. Právě před rokem se mě Kato zeptal na Hip Hop Kempu, jestli nechci dělat DJe Prago Union, ale co jeho přivedlo ke mně, nevím.

KATO: Vystoupil jsem z auta a potkal jsem ho tady. My se známe už delší dobu, ještě když působil v kapele Projekt-ill, kteří se nyní změnili v Gambrz Reprs. Kluci byli tenkrát u mě ve studiu něco dělat, tak jsme si povídali a zůstali jsme v kontaktu i v době, kdy jsme vlastně pořádně nic nedělali. Maro je dobrý kluk a dobrý DJ. Je spolehlivý, samostatný a to je přesně to, co bylo potřeba. Navíc myslím, že rozumí mým písničkám, což také není úplně normální.

Motivovalo tě tohle spojení nějak více v práci?
KATO: Dříve to bylo tak, že jsem dělal skoro všechno sám. Teď jsem měl díky Marovi o starost méně, na rozdíl od práce na HDP. Co on přinesl, bylo hotové a nemusel jsem s tím už nic dělat. Při těch koncertech je to také super, protože jsme si řekli, jak to chceme dělat. S každým člověkem, se kterým to nějak funguje, tak jsme schopný se vzájemně někam posouvat. Přestože on je mladší a já logicky starší, tak se od něj mám spoustu co učit.

Jaké máte reakce na novou desku Dezorient Express, která je venku jen pár měsíců?
KATO: Reakce jsou tak kladné, že jsem to ani nečekal a osobně to moc nechápu. Nevím doteď, co si o tom mám myslet a mám pocit, že to na nás někdo ušil. Jakoby to lidé dělali schválně. Asi si z nás někdo dělá srandu, protože jsme tak bezzubý, nebo nevím. Reakce fakt super. O to je to větší zodpovědnost, když pak člověk vleze na pódium, aby to nezkazil, jako se to už kolikrát stalo.

Myslíte tedy, že překonáváte očekávání svých fanoušků?
DJ MARO: To nevím, jestli my můžeme posoudit.

KATO: My ty reakce zase tak nečteme a nemůžeme to tak snadno říct. Jestli se to lidem líbilo, to se musíš zeptat jich. Ale doufáme, že jo.

„PŘED INSPIRACÍ SE NESCHOVÁM“

Na desce v jednom textu říkáš, že: „Buď se teď kousnu, nebo se už k činu neproberu“. Co tě k tomu přimělo a kde se tedy vzal impuls k tomu, abys to dodělal?
KATO: Já vždycky říkám, že když píšu, tak střádám množství všeho možného a pak čekám na moment, kdy mám pocit, že tam už něco je. Spustí to vždycky jedna první písnička, která je většinou hrozně ukecaná. Do té doby toho ale nejsem úplně pánem. Je potřeba se každé ráno zvednout a někam vyrazit. Věci k tobě sami nepřijdou. Jedině na cestě můžeš potkat něco, co tě navede správným směrem. Ale když budeš sedět doma, tak to v životě nenajdeš. Texty si mě najdou úplně všude, vědí o každém mém kroku. Takže se před nimi neschovám.

Jaký byl na nové desce tedy ten první track, co tě nakopnul?
KATO: „Myšlenkovej pochod“ a na HDP to byl „Přýliš Dlouhey Víkent“, takže takové dvě nejukecanější věci, kam jsem toho narval úplně nejvíc. K Myšlenkovému pochodu vznikl i první videoklip, protože kamarádům se ta písnička líbila ještě dříve, než byly hotové jakékoliv další. Takže na tom začali pracovat a akorát to vyšlo do křtu desky. Já si za tou písničkou také stál a nevadilo mi, že bude klip zrovna na ní. Myslím, že právě tahle skladba tak nějak shrnuje celou desku a Bůh ví, jestli ještě vůbec nějaký další klip bude.

Zdá se, že zatímco HDP bylo příběhovější, Dezorient Express je trochu více osobní, vnímáš to také tak?
KATO: Já to můžu zhodnotit, podobně jako ty, až s odstupem. Žádný úmysl v tom ale nebyl, já poslouchám muziku, co mi řekne. Myslím, že to asi je osobnější. HDP bylo víc jako legrace, kde jsme chtěli udělat dobrou muziku, ale některé lidi měli pořád předsudky vzhledem k tvorbě, pod kterou jsem byl dříve podepsaný. Teď jsem chtěl udělat dobrou desku, ale neodrážel jsem se od HDP. Sice Dezorient Express začíná stejnou flétnou, jako končí HDP, ale to je jen takové navázání. Nechtěl bych ale ty dvě desky nějak srovnávat. Podle mě jsou natolik rozdílné, že není potřeba říkat, jestli je jedna lepší, nebo horší. Každý ale ať si to přebere po svém a udělá si svůj názor.

„OSTATNÍ SE OSMĚLILI A ZAČALI MĚ OSLOVOVAT NA SPOLUPRÁCI“

Na minulé desce si přizval řadu hostů, na Dezorient Expressu ale nemáš nikoho. Proč?
KATO: To také nebyl záměr. Měl jsem nějaké nápady. Ale něco skrze mě proplouvá a já to ovládám jen do určité míry. Takže poslouchám muziku, která mi udává ten směr a vyšlo to tak, že tam žádný host není. Možná proto, že je to natolik osobní, že by asi bylo hloupé po někom chtít, ať se do toho vcítí a něco napíše. To ale neznamená, že jsme zanevřeli na hosty, naopak.

A tebe někdo oslovuje na spolupráci?
KATO: Teď se osmělili. Se spoustou lidí si rozumíme a nebyl by to problém, ale mám pocit, že měli trochu strach, jestli by to se mnou šlo dohromady. Ale teď po desce mě oslovilo pár lidí, takže něco vzniká. Což neznamená, že to vznikne, ale je to na dobré cestě. Například IdeaFatte, Paulie Garand z BPM dělá sólovou desku, a také mě oslovil. Já pro to udělám všechno, ale to neznamená, že to stihnu do těch jejich termínů. Oni je mají šibeniční, to není jako Prago jednou za pět let.

Je to katarze vydat takovou desku?
KATO: Jako, že Kata rze? No, asi jako každé album. Prostě jsem tam dal vše, co jsem za to období prožil a teď jsem prázdný. Takže toho budu muset zase hodně zažít, abych měl o čem psát. Katarze je to vlastně vždycky.

Máš v hlavě něco dalšího, nebo budeš čekat, až zase něco přiteče?
KATO: Něco tam je. Bude to takový mezi projektík, takový experiment. Na rozdíl od HDP si nedávám žádnou pauzu. Snažím se udržet v zápřahu, aby to netrvalo zase pět let. Jenže na to já jsem malý pán.

Text: Pavel Urban

Foto: Kristýna Šmejkalová