První prosincové pondělí patřilo Panu písničkáři. Károu klopýtáme ku Kladnu, kde koncertuje Klus. Konečně „Kulturák“. Kopnu krkem Krušovice. Slavík startuje se sedmou. Předtím přichází Pokáč. Předkapelník. Pěkně prozpěvuje přítomnému publiku. Pan písničkář přijde později. Klus, Kučerovský kráčejí. „Kulturák“ křičí. Konečně!
Tak nějak pln dojmů a zážitků nechal jsem se v perexu unést a chtěl jsem tím věnovat kousek své umělecké duše Tomáši Klusovi, kterému už léta fandím. A ten sympatický kluk z Třince si za těch pár let podmanil celou republiku. Jeho písně jsou nejhranější v rádiích, jeho desky nejprodávanější v obchodech a jeho koncerty jsou vyprodané a skvělé.
Jako čerstvý Český slavík odehrál v rámci turné „Ani si nesedejte“ jeden koncert už před týdnem v Liberci, my jsme ho viděli v plné síle a ve výborné náladě v kladenském Domě kultury. Předskokanem byl v tomto středočeském hokejovém městě Jan Pokorný, který si říká „Pokáč“. Zahrál zaplněnému a natěšenému sálu čtyři písničky. Převážně měly vtipný a odlehčený text s klidnou melodií a často mi „Pokáč“ evokoval Xindla X. Každopádně šlo o příjemný předkrm před hlavním chodem.
Tomáš Klus se svým kytaristou Jirkou Kučerovským nenechali publikum dlouho čekat a záhy nastoupili na scénu. Jejich doprovodnými muzikanty jsou na turné Jan Lstibůrek (kontrabas) a Petr Škoda, který hraje na cajón. To je perkusní hudební nástroj, na nějž se hraje prsty a dlaněmi. Zjednodušeně jde o bedýnku, která supluje bicí.
A začalo se takovým menším připomenutím Slavíků, tedy písní „Nebudu vám lhát“. Klus s Kučerovským pak upozornili, že v publiku je umístěna černá krabice, do které mají diváci vhodit na papírku napsané téma a hudební styl, na který pak pánové na pódiu zahrají na místě vymyšlenou písničku. Už jako třetí zazněla další známá z loňského předávání Českého slavíka „Pánubohudooken“, navíc v zajímavém „hiphopovém“ hávu. Publikum se tak hned v úvodu dostávalo do tempa a skupinu doprovázelo především zpěvem.
Klus také prokládal písničky svými průpovídkami a nutno říct, že tentokrát se mu celý večer dařilo hrát na velmi vtipnou strunu. „Je obvyklé, že si kapely z minulých turné berou to dobré. My si bereme to špatné a nezlepšujeme to,“ řekl například. Nebo vyprávěl i vtipy. Třeba i starší, které řada lidí znala, ale když je slyšíte z pódia od vašeho idola, hned to zní jinak: „Víte, proč začal Brad Pítt? Protože začal Pete Sampras.“ I Kučerovský často zabodoval. Nejen tradičním pošťuchováním s Klusem, ale třeba i hokejovými melodiemi. 
Dalším plusem koncertu byl fakt, že i starší písně, které fanoušci znají nazpaměť z desek či živých vystoupení, navlékl Klus se svými kolegy do jiných kabátů. Například „Panenku“ nádherně zpomalil, u „Psáno u zpráv“ pomohla basa a u „Chybíš mi“ zase zabodoval cajón. A tak by se dalo pokračovat.
Klus nenabídl jen humor a jiné aranžmá některých skladeb, ale přidal i takové, které nejsou na jeho albech. Například „Nezapomínej“ či „Valentýnská koleda“. A zhruba v polovině koncertu došlo i na slibované téma a žánr z krabice. Tomáš vylosoval papírek s žánrem country a téma znělo: „Čauky, mňauky“. Následně Klus vytvořil tříminutovou chytlavou pecku, kde nádherně improvizoval i jódloval a kapela ho nenechala ve štychu. Melodie připomínala „Colorado“ od Kabátů, ale rozhodně šlo o skvělé zpestření.
Také v druhé polovině koncertu střídal Klus pomalejší písně s rychlejšími. Každopádně za skladby jako „Nina“, „LeHomole“ či „Malčik“ sklízel nekončící ovace. U posledně jmenované dokonce žertoval s osvětlovačem, že červená není zrovna nejvhodnější barva. Končilo se tradičně „Marií“, ale z nadšených reakcí publika bylo jasné, že přijde ještě přídavek.
Ten se odehrával nejdříve za plentou jako stínové divadlo a přišlo i „Slunce pálí do písku“. Když se Klus vrátil podruhé, zaznělo z publika: „Zpívej, Slavíku,“ a Tomáš s Jirkou hbitě zareagovali úryvkem z hitu Karla Gotta „Trezor“. Pak ale ještě potěšili narvaný sál písní „Pocity“ a po dvouhodinové výtečné show se s nadšeným publikem rozloučili. „Takhle vypadá šťastný člověk. Děkuju,“ zakončil Klus. A dokázal, že si tu sošku zaslouží.
Text: Pavel Urban
Foto: Pavel Urban
