Jak jste si užil svůj další koncert na festivalu České hrady?
Hrozně moc, bylo to krásné. Já mám vždycky před koncertem strašný stav, který se nedá ani popsat. Mám chuť usnout a vůbec nic nedělat, protože mám strach z toho, že už to nikdy nemůže být lepší, než to bylo předtím. A pak mám vždycky po koncertě radost, když odcházím z pódia mnohem víc naplněn energií, než když tam vcházím. A dneska to byl zrovna ten případ, kdy mě lidé nabili, a já nechtěl odejít. Mám to moc rád, a proto to také dělám, protože jsem s lidmi a je mi s nimi dobře.

Často se stává po koncertě, že za vámi fanoušci přijdou, nebo pak napíšou na vaše stránky, že to pro ně byl nejkrásnější zážitek. Svými improvizacemi děláte každé vystoupení neopakovatelným.
Ve spojení s Jirkou Kučerovským dochází vždycky k tomu, že ten koncert se vlastně nikdy neopakuje. Máme sice nějakou osnovu, které se snažíme držet, abychom dodrželi čas, ale jinak reagujeme na publikum, které zrovna přijde. Já textově a Jirka hudebně. Myslím, že on je jedno z mých osudových setkání, protože jsem našel člověka, který je schopen přizpůsobit se mému tempu na pódiu a vůbec rytmu, který tam probíhá. Písničky, které lidi znají, jsou najednou v úplně jiných úpravách. A když někdo přijde výrazně oblečen, tak si toho všimneme a pracujeme s tím. A já si myslím, že to je dobře, protože písničky, jak je znají lidé z cédéčka, si můžou pustit kdykoli doma, ale na tom koncertu se může stát něco, co se na CD nestane. Přeji si, aby lidé chodili dál a byli překvapováni, protože i já mám rád překvapení.

Jak vůbec taková změna v aranžmá či skladbě těch písní vzniká. Máte nějaké prvky pro oživení připravené?
Já to dělám všechno rovnou. Právě proto je Jirka moje velké štěstíčko, protože na to dokáže reagovat. Mě když zaujme člověk v publiku, který se mnou chce nějakým způsobem komunikovat, tak začnu a už se nemusím bát toho, že by muzika nešla se mnou, protože Jirka se tomu naprosto přizpůsobí. V momentě, kdy by to bylo nějak připravované, tak je to kalkul a je to lež. Tu já nemám rád. Tahle folková, kytarová hudba by měla být upřímná a i ten projev by měl být upřímný a autentický.

Festival České hrady se vyznačuje tím, že drtivá většina interpretů hraje na všech jeho zastávkách. Vy však budete jen na některých, proč?
To je čistě jenom kvůli termínům. Letos hrajeme na spoustě jiných festivalů, které nás oslovily dříve, než České hrady. Ale doufám, že příští rok to vyjde tak, abychom byli také všude, protože to stojí za to hrát s výhledem na hrad.

„ANI NEVÍM, JAK MÉ PÍSNĚ VZNIKAJÍ“

Na jaře jste odehrál po klubech a divadlech druhou část své koncertní tkaničky a nyní už bavíte fanoušky na venkovních festivalech. V čem jsou ty koncerty odlišné?
Je to úplně jiné. Na turné jsme se snažili, aby to bylo i pro nás pokaždé jiné. Někdy jsme hráli v divadle, jindy v klubu. Ale v zásadě je možná jedno, kde člověk hraje. Důležitější je, s čím přijdou lidi, co přinesou. Je však pravda, že v tom uzavřeném prostředí je člověk ve větším sepětí s lidmi a je to důvěrnější.

Teprve nedávno jste na svůj profil na Bandzone vyvěsil novou píseň Pánu Bohu do oken a hned druhý den po zveřejnění jste ji premiérově zahrál. Jak vás vůbec napadla?
Na mě je strašná jedna věc. Já totiž vlastně nevím, jak ty písně vznikají. Já si takhle třeba jenom brnkám. Něco se dozvím, někdo mi něco pošle. Nebo si prostě někdo usmyslí, že by měla vzniknout píseň a já to pak dám na Bandzone.

Myslíte už tedy třeba na další desku a máte vůbec teď čas tvořit něco nového?
Ono se to právě nedá takhle říct nebo určit. Skládám prostě, když to přijde. A to může být klidně v období, kdy hraju tisíc koncertů, mám zkoušky ve škole a hraní v divadle. Stejně mě okolnosti přinutí k tomu, abych vzal pero a psal.

Kdy jste se rozhodl, že budete kluk s kytarou a budete vystupovat takhle veřejně?
Vlastně se pořád rozhoduju. Pro mě je spojení člověka a kytary to nejdůvěrnější. Vždy mě bavilo tohle složení. Chci k lidem mluvit prostřednictvím písní. Melodie je pro mě druhotná záležitost.

„MÝM SNEM JE PŘEČÍST VŠECHNY KNIHY SVĚTA“

Kupujete si hudební nástroje, kam až tahle vaše záliba může zajít?
Časem bych chtěl hrát i na elektrickou kytaru. Nechci ale sestavu rozšiřovat, dělat z toho big band, mně stačí Jura. Ono je to tak jednodušší a hlavně jiné. U velkých kapel je řev, mísí se nástroje, a když se pak najednou objeví jen dva kluci s kytarou, lidi si řeknou: „Hele, to je zajímavý.“

Jste sběratelem něčeho?
Sbírám knihy. Jsem jejich velký fanoušek a z nich také hlavně čerpám inspiraci. Mým snem je přečíst všechny knihy světa, což se mi nikdy nepovede. Knihy budou vždycky o krok napřed.

Kromě muziky také hrajete v divadle a herectví studujete. Chtěl byste si ve spojení těchto dvou věcí zahrát v nějakém muzikálu, který byste si třeba i sám napsal?
Shodou okolností teď píšeme jednu hru s Braňem Holíčkem. Já ale nechci být postaven před rozhodnutí hrát, nebo hrát. Já chci prostě hrát tak, jak mě to baví.

Před parlamentními volbami jste se angažoval v iniciativě Vyměňte politiky.cz, a také na koncertech o politice často mluvíte. Jak teď s odstupem času vidíte výsledky tohoto snažení?
Budu se rozhodně angažovat i dál. Nejdůležitější vítězství téhle iniciativy, a vůbec všech podobných, je fakt, že si ta politická elita uvědomila, že si jen tak nenecháme s… na hlavu. A že když nás nebudou respektovat, přijdeme zase k volbám a už je tam nepustíme.