Po úspěšném filmu Čokoláda přináší režisérka Claire Denisová další zajímavý snímek White Material u nás volně přeložený jako „Sama v Africe“. Přímý pohled do cizího světa, který je nám tak vzdálený. Co o něm ve skutečnosti víme?
Drsná krajina, nepřístupní lidé a špatná politická situace, s tím vším se musí utkat hlavní hrdinka Maria. Má běloška v této zemi šanci na přežití, nebo bude bojovat o holý život?
Claire Denisová, která se narodila v Paříži, a v současné době v ní stále žije, našla motiv pro svůj nový film ve vlastních vzpomínkách. Dětství strávila v koloniální Africe, kde její otec působil jako důstojník. Toto období zastihla již ve svém částečně autobiografickém snímku Čokoláda, jenž je zasazen do padesátých let minulého století. Očividně v ní však tento světadíl zanechala hlubší stopy na dobu, kdy zde vyrůstala, a proto se i její poslední film „Sama v Africe“ odehrává právě zde.
Hlavní postavou příběhu je Maria (Isabelle Huppertová) pocházející z Francie. Na první pohled obyčejná běloška, která se snaží žít svůj sen. Stará se o rodinnou kávovou plantáž, kterou jí předal umírající tchán, ale vyhlídky na slibnou budoucnost jsou mizivé. Ekonomická situace je pro rodinu nepříznivá, v zemi řádí nebezpeční ozbrojení rebelové, díky nimž z plantáží postupně odcházejí všichni zaměstnanci. Bojí se o svůj život a věří, že je lepší utéct hned, nežli bude pozdě.
Maria si však žádný z těchto problémů nepřipouští a odhodlaně se pouští do boje s větrnými mlýny, aby zachránila, co jí patří. Patřičně se u ní projevuje její původ, neboť jak známo, Francouzi jsou neuvěřitelně hrdý a neústupný národ. Na první pohled je samozřejmé, že člověk chce bojovat o svůj domov, majetek a vlastní místo i uznání v cizím světě. Na druhou stranu je však situace natolik vážná a hrozivá, že byste neváhali a urychleně odjeli pryč, jakmile by to bylo možné. Maria jde hlavou proti zdi v domnění, že to, co dělá, je správné. Vše se jí však vrací jako silný náraz, neboť si neuvědomuje, kolik toho nakonec pro svou kávovou plantáž bude muset obětovat.
Houpavá kamera navozuje dojem, že se díváte spíše na dokument. Stejný pocit ještě umocňuje fakt, že je film jen velmi málo protkán nějakou hudbou. Celý příběh se odehrává ve dvou liniích. V první můžeme vidět Mariu, která se vrací autobusem domů a snaží se tam dostat v obavách o svou rodinu. Ta druhá pak zachycuje její vzpomínání na to, co všechno se v předchozích dnech událo. Film je tak zajímavě zpestřen a udržuje pozornost diváka, který nesmí přestat sledovat, co se děje a kde v příběhu se právě nachází.
Příznivci amerických akčních filmů se ale svého nedočkají. Snímek nezachycuje žádné drsné honičky, přestřelky nebo rvačky, ale krutou realitu. Sotva náctileté černošské děti běhají s puškou v ruce, plení a berou si vše, co se jim líbí. Nebojí se zabít, protože nemají co ztratit. Jsou sirotci a nikoho nemají. Jediný, ke komu vzhlíží, je jejich vůdce přezdívaný Boxer (Isaach De Bankolé), kterého u sebe shodou okolností ubytuje Maria, aniž by tušila, o koho jde.
Snímek „Sama v Africe“ byl nominován na cenu Zlatého lva na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 2009.
Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Artcam
