Tomáši, prozraďte, kolikrát už jste měl možnost vystupovat na festivalu Okoř?
„Myslím, že je to letos podruhé, ale nevím to jistě. Já si totiž nepamatuju věci, které jsou starší jak měsíc, to je pro mě už daleká historie. Ale nicméně to nemění nic na tom, že je mi tady pokaždé dobře."

Máte k tomuto místu nějaký zvláštní vztah? Ocitl jste se tu někdy v minulosti i jindy než na festivalu?
„K Okoři mám zvláštní vztah především proto, že je tu krásně a je to kousek od Prahy. Díky tomu jsem se sem nejednou vydal na procházku. Teď v poslední době i se svým novým psem, který tu moc rád běhá."

Hledáte v takovém prostředí nějakou motivaci pro vlastní tvorbu či spíš relaxaci a klid?
„Spíš relaxaci, protože bez ní by pak nebyla ta inspirace."

Vnímáte festival Okoř jinak než vícedenní akce? Nebo nyní nemáte možnost srovnání kvůli svému nabitému programu?
„Bohužel jsem teď vypadl z toho svého navštěvování festivalů, kdy jsem byl schopen hodnotit a užívat si to jako návštěvník a říkat, že tenhle festival je takový a tenhle takový. Nyní to můžu posuzovat z té druhé strany, co se týká zázemí a partiček okolo daného festivalu. Okoř je výjimečná tím, že není megamonstrózní a má přesně takovou atmosféru, jakou mám rád. Ačkoli je tady spousta lidí, je tady malý prostor, kapely se rychle střídají, tak je to takové rodinné. Je to příjemnější. Ale moc obdivuju letošní návštěvníky, že to zvládli, a tak skvěle povzbuzovali, protože to horko bylo neuvěřitelné."

Od ledna jste hrál ve Studiu Ypsilon ve hře režiséra Braňa Holička „Deadline“, plánujete se v tomto představení v nové divadelní sezóně objevit znovu?
„Určitě. Myslím, že 14. září máme zase první představení, hrozně se těším. Mám takové zvláštní štěstí a jsem hrozně vděčný, že se střetávám se skvělýma partama, vždycky to nějak dobře funguje. To co zrovna dělám a kde se nacházím, je pokaždé ve společnosti takových lidí, s nimiž mě to baví nejen proto, že rád dělám danou věc, kterou zrovna vykonávám, ale že mě baví být s těma lidma. Prostě jen tak s nima být a třeba si po představení někam zajít, protože spolu dokážeme být i mimo to."

A plánujete třeba i nějakou další divadelní hru, ve které byste chtěl účinkovat?
„My jsme se dost zčuchli s režisérem Braňem Holičkem, což je můj vrstevník a myslím si, že ho směle můžu označit za svého přítele. Máme spolu opravdu velké plány. Ale zatím jsou pouze v uvozovkách."

Co se týká vaší kariéry jako zpěváka, během vašeho vystoupení na festivalu Okoř jste zmínil, že připravujete nové album, můžete nám k tomu říct nějaké podrobnosti?
„Nová deska bude jiná. A prozrazuje to už samotný název, ve kterém se neskrývá žádný takzvaný vtip nebo slovní hříčka, jmenuje se prostě a jednoduše ‚Racek'. Je to takový odkaz na hru Antona Pavloviče Čechova, ve které jsem hrál v absolventském představení v Disku. Nevím, jak to působilo na diváky, ale mně osobně ta hra strašně zasáhla. V dějství je takové období čtyř let, kdy Čechov nepopisuje, co se tam děje. Já jsem si ho domyslel a hlavní postavy donutil k tomu, aby si napsaly v tom období dopis, který jsem zhudebnil. Je to takový můj pohled na to, co se asi mohlo zhruba odehrávat v jejich hlavách, srdcích a životech."

Je tedy připravované album celé zasazené k tomuto příběhu?
„Jsou tam čtyři písně k Čechově hře, pak jsou tam jiné tematické necelky."

Budete se ve svých ostatních písních věnovat aktuálním tématům, jako je například politika?
„Na této desce jsou, dalo by se říci, dvě takzvaně angažované písně. Jedna z nich je ta, kterou už hrajeme na festivalech ‚Pánu Bohu do oken', druhá se jmenuje ‚Podlehnutí' a je to takový apel na morálku. Pak je tam ještě jedna, ta je, dalo by se říct, ironickou glosou na společnost."

Přejme tedy Tomášovi mnoho úspěchů jak na divadelních prknech, tak i s novou deskou. Její vydání je plánováno na začátek října, přesný termín bude ještě upřesněn.


Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Archiv