Mauglí: Co prozradili o muzikálu jeho tvůrci?

Když se spojí dohromady umělci jako choreografky Jana Burkiewiczová a Adéla Laštovková Stodolová, výtvarnice kostýmů Simona Rybáková, režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský s osvědčenou dvojicí Gábina Osvaldová a Ondřej Soukup, mohou diváci vsadit na to, že vznikne další výborná divadelní podívaná. Co prozradili o hudbě, choreografii, hercích a obsazení? Prozradíme ti detaily.


„Inspiraci jsem našla v zoologické zahradě. Chodíme tam často a jednou navečer mi došlo, že by mě teď mnohem víc bavilo psát o zvířatech než o lidech. Nejsem velkým fanouškem muzikálů, s některými mám spíš problém. Když jsem uvažovala o tom, na co bych byla ochotna jít, napadl mě Mauglí. Samozřejmě bychom chtěli, aby atmosféra Kiplingových Knih džunglí, která oslovila několik generací čtenářů, zůstala zachována, ale místy jsme si dovolili do příběhu trochu ‚hrábnout‘. Zpracovali jsme podivuhodný příběh o tom, že zvířata nás můžou naučit o nás samých víc, než si dokážeme představit. No a nejoblíbenější pohádky přece skoro vůbec nejsou pro děti,“ prozradila o výběru tématu Gabriela Osvaldová.

 

„Mauglí by měl být pro dospělé i pro děti. V muzikálu bude několik rovin, které ocení spíše dospělí. Pro děti by to měla být podívaná. Kromě toho hudba vůbec neevokuje hudbu pro děti, v textech si děti určitě najdou své části, ale jinak jsou mnohem víc pro ty, co již nabyli rozumu. No a pánové z režisérského dua SKUTR jsou zárukou představení atraktivního i pro dospělé diváky,“ doplnil autor hudby Ondřej Soukup.

Jeden z režisérů, Martin Kukučka, nastínil, jak si muzikál představuje: „Věříme, že vznikne rodinný dobrodružný muzikál, plný choreografií a jedinečných pěveckých a hereckých výkonů s poutavým obrazem džungle, která s lehkou ironií zrcadlí náš lidský život.“

O hudbě
Ondřej Soukup: „Je to téma, kde se dá kombinovat evropské hudební cítění s tradičními indickými nástroji, s nejrůznějšími bicími, sitárem, dechovými nástroji a tak dále. Indickou melodikou se moc inspirovat nelze, je dost zvláštní a asi bychom ji úplně neocenili.“

Mauglí


O choreografii a herecké přípravě
Jana Burkiewiczová a Adéla Laštovková Stodolová: „V první fázi příprav projektu bychom chtěly navštěvovat pražské zoo a hledat spolu s hlavními postavami pohyby zvířat, jejich rytmus chůze, jak dýchají, pohledy, jejich chování ve smečce. Interpreti by si měli konkrétní zvíře osvojit natolik, aby byli schopni jej se všemi detaily zahrát. Ve fázi druhé bychom hledaly transformace z člověka do zvířete. Postupné propady, kdy se člověk začíná chovat nepřirozeně a jeho gesta se proměňují v gesta zvířecí. To vše bude zasazeno do choreografií, ve kterých budeme dále pracovat s dynamickými zvraty, rytmickými momenty, akrobatickými prvky, něhou, textem či hudbou.“


Martin Kukučka: „Džungle je nebezpečná a nevyzpytatelná. Zvířata vzbuzují respekt tím, jak se pohybují, jaké zvuky vydávají nebo jakou volí strategii svého chování. Hranice mezi hrou a lovem je někdy nerozeznatelná. Stejně tak by měl působit herec na jevišti. Postava, kterou ztvárňuje, by se měla pohybovat na hraně mezi člověkem a zvířetem. Proto máme dvě choreografky, aby kromě klasických choreografií vznikl také prostor pro práci s hereckým pohybem, který v sobě obsahuje útočnost i eleganci zvířete.“

Jana Burkiewiczová a Adéla Laštovková Stodolová: „Mauglí bude náš první společný choreografický počin. Obě pracujeme s trochu odlišnými prostředky. Jana spíš s obrazovou stránkou a Adéla s gagem a situací. Chceme propojit naše dvě já a vytvořit choreografii plnou metafor, humoru a poetických obrazů.“

O hereckém obsazení
Lukáš Trpišovský: „Snažili jsme se především najít herce, kteří jsou výraznými typy. Podivíny, kteří kromě kvalitního zpěvu a schopnosti zvládat svoje tělo mají dar improvizace s potřebnou dávkou humoru. Takový ten humor na pokraji smrti, to je to, co jsme hledali.“

Gabriela Osvaldová: „Jsem spokojená, myslím, že máme některé velmi vzácné exempláře.“

Ondřej Soukup: „Samozřejmě jsme při obsazování rolí přihlíželi k fyziognomii herců, někde se to podařilo velmi, jinde jsme našli jedince jen vzdáleně plnící naše vzhledové požadavky, leč to byli zase výborní herci a zpěváci, tudíž předpokládám, že podpořeni skvělým kostýmem nebo maskou se dokonale změní v žádoucí zvířátka. Tím pádem jsem s castem velmi spokojen.“

 

Mauglí


O rolích
Lukáš Trpišovský: „Chtěli bychom vytvořit zvláštní svět, jenž je domovem zvířat – podivínů, kteří bojují každý den o přežití a kteří mají v sobě uchovanou řadu neobvyklých životních zkušeností.“

Jiří Korn: „Zahrát si Baghíru z Knihy džunglí mě přesvědčil tým, který se chystá muzikál ztvárnit, výtečný scénář, báječná hudba a dokonce i intimní a skromné prostory Divadla Kalich. To jsou ty hlavní důvody mého rozhodnutí. Jinak zvíře jsem dost velké, ale jak pantera budu hrát, mi do tohoto momentu není jasné. Už jsem jedno zvíře viděl v provedení Jean-Paul Belmonda, ale tak to asi nebude. I když jsem se hodně nasmál.“

O výtvarné podobě představení
Simona Rybáková: „S celým týmem se snažíme vytvořit zajímavý a přitažlivý divadelní tvar. Spolu se scénografií Jakuba Kopeckého se vizuálně pohybujeme v jakési lidské džungli kabaretu - divadla, kde se charaktery zvířat a lidí prolínají. Kostýmy tedy nejsou primárně ‚zvířecí‘, ale určitých jejich obecných znaků využívají v nadsázce a metafoře. Každá skupina si nese svoji charakteristiku, která vyplývá z její role v celém příběhu. Tak vedle sebe například fungují šedí, hrdí vlci, barevné, nezodpovědné opice a supi, funebráci a čističi kostí.“



Text: Jaroslav Panenka
Foto: Divadlo Kalich





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Který festival vás v roce 2017 nejvíce zajímá?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání