Smuteční obřad začal v osm hodin ráno. Rakev s ostatky Václava Havla byla naložena do černého mercedesu, který vyrazil z Pražské křižovatky směrem ke Karlovu mostu. Od samého začátku doprovázel vůz dlouhý zástup lidí, a čím delší kus cesty měl za sebou, tím více houstl. S kolegyní jsme se rozhodly, že se k početnému davu přidáme až na druhém břehu řeky. Vyčkaly jsme v horní části Malostranského náměstí, abychom lépe viděly, až se bude konvoj blížit. V hlavním městě žiji takřka celý život, ale takové ticho a klid jsem tu ještě nezažila.

Lidé obklopili po obou stranách ulice, kterými měl smuteční průvod vést až nahoru k Hradu. V tu chvíli by byl možná opravdu slyšet i špendlík, kdyby ho někdo upustil na zem. Ticho přehlušil bouřlivý potlesk vyjadřující uznání a vděčnost. To se právě přiblížil černý mercedes. Před ním pomalu kráčeli policisté zajišťující hladký průjezd mezi davy Havlových příznivců. Všichni přikyvovali a poslušně se přidávali k průvodu směřujícímu do kopce na Loretánské náměstí. Tam už vyčkávala seřazená hradní stráž i vojsko. Černý vůz projel kolem nich a zastavil opodál. Zástup lidí byl však náhle policisty zastaven. Dále už pokračovali jen rodilí příslušníci. Ostatní se museli přesunout oklikou na Hradčanské náměstí, kde měl ceremoniál pokračovat.

Rakev s Václavem Havlem byla mezitím přeložena na lafetu houfnice taženou šestispřežím starokladrubských koní. Ta v minulosti převážela při pohřbu i prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Prostor před I. nádvořím se postupně zaplňoval, až zde byla hlava na hlavě. Zhruba půlhodinové čekání doplňovaly smutné tóny hradního orchestru. Už v té chvíli se mnohým zasklily oči. Postupně však začala hudba sílit, což bylo znamením, že se průvod s prvním prezidentem pomalu blíží. Ač po celou dobu prozařovalo na obloze slunce, náhle se nad Pražským hradem setmělo. A ve chvíli, kdy se k bráně nádvoří přiblížili první vojáci, spustil se drobný déšť. Lidé tleskali. Kolem prošla nejprve hradní stráž následovaná muzikanty a za nimi lafeta. Za tou smutně kráčela rodina v čele s Dagmar a její dcerou Ninou. Nechyběl ani současný prezident Václav Klaus se svou chotí Livií a armáda. Najednou se bouřlivý potlesk rozrostl o další zvuk. To mnozí z přítomných sáhli do kapes a začali cinkat klíči. Toto dojemné gesto rozplakalo i poslední přihlížející.

Další část obřadu se pak konala v samotném Vladislavském sále. Zde památku Václava Havla, obhájce demokracie a svobody, nejprve uctili nejvyšší ústavní činitelé. Václav Klaus zde přednesl krátký projev, ve kterém zmínil, že Havel byl nejen demokratickým prezidentem České republiky, ale rovněž mezinárodně uznávaným symbolem boje za svobodu a demokracii. Poté byly prostory zpřístupněny veřejnosti. Heslo: „Pravda vítězí nad lží a nenávistí“ si jistě bude navždy pamatovat každý, kdo si cení zásluh tohoto výjimečného muže.


Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Kristýna Šmejkalová