Ano, už je to tak. U Nové scény Národního divadla můžete až do poloviny listopadu obdivovat netradiční dílo mladého umělce Jiřího Lauterkrance. La Bombe je úchvatným ztvárněním síly a energie ve srovnání s něžností a náročnou činností baletek. Co mají tato dvě témata společného, jaké jsou mezi nimi rozdíly i vzájemná pojítka nám přiblížil sám autor. Jeho myšlenky a nápady jsou vskutku netradiční a zajímavé.
Kde se vzala inspirace pro vznik tohoto díla?
„Moje přítelkyně je baletka. Špičky, které vytancuje se jí postupně hromadí ve skříni, a tak se mě jednoho dne zeptala, jestli bych je chtěl na něco využít. A mě to napadlo zpracovat do tohoto projektu,“ říká Lauterkranc. „Je to vlastně srovnávací můstek mezi energií, kterou baletky použijí na prošlapání bot a energií, která je ukrytá v bombě.“ 
Slovo „bomba“ má asi většina z nás spojeno s negativním významem. Jak to vnímáš ty?
„Ano, je to sice trochu kontroverzní téma, ale v mém případě to opravdu posloužilo pouze jako nosný prvek. Je to nositel energie, nikoli posel smrti.“
Máš k bombě či k jiným válečným zbraním nějaký vztah, když tě napadlo zrovna toto srovnání?
Jirka se chvílí zamyslí a pak odpoví: „Vztah k tomu mám proto, že ačkoli je bomba vnímána negativně – jako stroj na zabíjení, tak má naprosto dokonalý tvar. Byla vyráběna tak, aby byla zcela aerodynamická a její tvar je v podstatě i trochu sexy.“
Co všechno jsi použil na výrobu svého díla „La Bombe“?
„Plášť je potažený saténem, který má sice trochu jiný odstín než ty baletní špičky, ale to nevadí. Materiál je stejný jako na botách, proto byl použitý satén, aby to mělo nějakou návaznost. Špička bomby je vysoustružené dřevo potažené pravým stříbrem, chtěl jsem k výrobě použít ušlechtilé materiály, aby to nakonec celé nevypadalo jako šperk nebo bonbónek.“
Dílo je čistě tvým výtvorem? Nebo ti s jeho realizací někdo pomáhal?
„Je to zajímavé, ale od začátku do konce na něj nesáhl nikdo jiný než já. Jediné, co jsem si musel nechat vyrobit, je hlavice bomby, protože jsem nebyl schopný dostat ten přesný tvar. Sádrový kopyto jsem pak polepil laminem."
A co se skrývá uvnitř této bomby?
„Je tam dřevěná konstrukce z latí, vyztužená ocelovými plásty, polystyrenem a potažená pletivem. Na vrchu je pak zátěžový koberec, na který pak přišel ten samotný plášť.“
Když jsi dílo vyráběl, věděl jsi už předem, kde ho budeš chtít vystavovat?
„Vůbec ne. Začal jsem s výrobou a až potom, když se mi to začalo rozrůstat v ateliéru, jsem si uvědomil, že až to dodělám, tak to budu muset někam umístit. Tak jsem začal shánět vhodné místo pro vystavení. Nová scéna umožňuje mnohým umělcům, nejen tanečním, ale i výtvarníkům, aby se rozvíjeli a realizovali, a tak organizuje i různé projekty na jejich podporu. Což je super – je to v centru Prahy, je to dobře vidět a Nová scéna tomu dělá skvělou podporu a zviditelnění.“
Jak dlouho trvala samotná výroba?
„Je to něco přes rok. Samozřejmě ne intenzivní práce, ale s přestávkami.“
Jakým způsobem je zajištěno, že může bomba viset takhle ve vzduchu? Určitě musí být hodně těžká.
„Systém celého zavěšení je popsán ve statickém posudku, který jsem si musel nechat vypracovat. Statik nám spočítal, jak přesně to musí být zavěšeno, aby nám bomba nespadl.“
Máš představu, kolik tvé dílo váží? A kolik lidí bylo potřeba na jeho zavěšení?
„Ano, mělo by vážit mezi 150 a 180 kilogramy. Zavěšovali jsme ho ve třech.“
Proč jsi své dílo pojmenoval „La Bombe“?
„Je to z francouzštiny a pojmenoval jsem ho takto, protože balet pochází z Francie. Aby tam byla zase další náváznost na to společné téma.“
Máš ty osobně nějaký osobní vztah k Francii?
„Ano, velmi rád tam jezdím. Mám rád jejich hudbu, kulturu, jídlo - víceméně všechno.“
Čemu se jinak věnuješ, když zrovna nevyrábíš bombu?
„Tohle je pro mě trochu specifické, já jsem hlavně malíř a v první řadě restaurátor. Studuju na Akademii výtvarných umění, jsem v šestém ročníku restaurování malby. Takže je můj hlavní obor restaurování, ale jinak se věnuji tvorbě obrazů, plastik a fotografií,“ prozrazuje jednatřicetiletý výtvarník.
Jaká témata rád zachycuješ na svých fotkách nebo obrazech?
„Při fotce hlavně město a pohyb ve městě. Architektura se pak poměrně často objevuje i v mých obrazech. A v plastice je to takový experiment. Pro mě jako malíře je ohromně zábavný, když si můžu sáhnout na něco, co je ve 3D.“
Čemu se chceš věnovat v následujících měsících?
„Hlavně malování, protože teď jsem se věnoval především bombě. Protože v porovnání s touhle tvorbou je malování o dost méně náročné.“
Jak dlouho bude „La Bombe“ u Nové scény Národního divadla? A co se s dílem stane, až odtud zmizí?
„Když nám bude přát počasí, tak tu zůstane do půlky listopadu. Co s ní bude dál, to zatím nevím. Budu shánět nějaké další prostory, kde ji vystavit. Byla s tím ohromná práce, takže bych rád hledat dál možnosti, jak ji uplatnit a ukázat veřejnosti.“
Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Eva Lauterkrancová
