Největší multimediální show, kterou má Praha možnost shlédnout jen jednou do roka, se o své slovo přihlásila poslední srpnovou neděli a pomohla tak zpříjemnit školákům návrat do lavic. Celodenní program začal již před polednem, a to v zóně Město Fantazie. Tady se mohly mladé slečny potkat s pohádkovými hrdinkami, a dokonce se s nimi svézt v kočáře. Nemohla chybět Sněhurka, Šípková Růženka i Popelka. Naštěstí se nikdo neotrávil, nepíchl o trn ani mu nebylo ubližováno staršími, a proto si malé princezny dopoledne skvěle užívaly, aniž by postrádaly své rodiče, kteří se zatím mohli věnovat jiné zábavě. Pro chlapce byl nachystán pirátský ostrov, kde se soutěžilo a hráli se nejrůznější hry. Samozřejmostí byla nafukovací skákací loď, trampolíny, keramická dílna a dnes již nepostradatelný Harry Potter, jenž zasvěcoval nejmenší do tajů svých kouzel. Pro starší kluky a holky, a samozřejmě tatínky, zde byla množnost vyzkoušet si trenažér  Grand Turismo a další hry na oblíbené konzoli Playstation. Milovníci adrenalinu si přišli na své při vyhlídkových letech vrtulníky, které přistávaly přímo na závodišti.

Od pravého poledne se na závodišti běželo 8 rovinných dostihů, na které si mohli návštěvníci dle libosti vsadit. Při vstupu každý obdržel dostihový program, jenž byl pro mě, amatéra, změtí čísel a jmen. Nechala jsem si tedy poradit od slavného žokeje Josefa Váni, který zmínil svůj tip na 8. dostih. Bohužel pětiletá kobylka FLAME RISK s Liborem Šimůnkem na hřbetě dojela čtvrtá a svých 50 korun jsem již neviděla. Na dráze také došlo k několika pádům, které se naštěstí obešly bez vážnějších zranění.

Dalším lákadlem této akce byla hudební stage, která slibovala bohatý program v podobě vystoupení 5Angels, Running Sushi, Eddie Stoilow, Mig 21 a Sto Zvířat. Příjemným překvapením byl pro mne koncert Running Sushi se svou směsicí hudebních stylů, které vyvolávaly úsměv na tváři všem sedícím před pódiem. Zklamáním se ale stala vystoupení ostatních kapel, jež mají bohužel neustále stejně daný playlist, se stejnými hláškami a gesty. Například Mig 21. Jejich hudbu mám ráda, baví mě, ale když přesně víte, jaká písnička teď přijde a jaké „překvapení“ si pro nás Jirka Macháček přichystal, ztrácí to svůj šmrnc a člověk už nemá potřebu křepčit v davu, ale raději si zajde koupit pivo, sedne si někam poblíž a jedním uchem poslouchá.

Jak jsem se již na začátku zmínila, nebyl by to Pyrofest bez světel, ohňostrojů a fire show. Úderem deváté hodiny večerní vběhly na travnatou plochu závodiště mladé mistryně Evropy v aerobicu a ukázaly, že si svůj titul plně zaslouží. Dalším překvapením byl ohňostroj s názvem Follow me! – pocta Stevenu Spielbergovi. Tento krátký, ale o to více dokonalý, zážitek umocňovaly známé filmové melodie, které právě Spielberg vytvořil, a to například pro filmy E.T. - Mimozemšťan a Dobyvatelé ztracené archy.

Páni pyrotechnici nechali na chvíli odpočinout odpalovací rampy a diváky přišlo nažhavit třicet tanečníků, kteří za pomoci různých tyčí, provazů, vějířů a podobných zapálených předmětů předváděli úžasně synchronizovanou choreografii, která vypadala opravdu nebezpečně a diváci v přední řadě raději couvali od malého plotu. 

Vrcholem byla show od mistrů ohňostrojů a zvláštních efektů – Flash Barrandov. Ti dokázali skloubit světelnou podívanou a hudební doprovod tak krásně, že porazili se svým Květinovým duem ostatní soutěžící na prestižní soutěži ohňostrojů v Montrealu. Měli jsme tedy šanci spatřit ohnivou vizualizaci italské Tarantely, Gershwinův Summertime i Beethovenovu Ódu na radost. Plně souhlasím s výrokem Květy Havelkové, PR manažerky JVS GROUP: „Ohňostroj bez hudby je jako film bez zvuku – prostě jen poloviční zážitek.“

Do dalších let bych organizátorům doporučila vyměnit moderátora. Libor Bouček, který celým dnem provázel, nebyl nijak zábavný a improvizace není jeho silnou stránkou. I tak to byl jedinečný zážitek a těším se, co si pro nás pánové z Flash Barrandov připraví napřesrok.