Při příležitosti uvedení filmu Památkáři do českých kin bychom rádi připomněli dobrodružný příběh jednoho z nejdražších klenotů, které vystavuje Národní galerie v Praze, Vyšebrodského cyklu. Události spjaté s tímto výjimečným dílem se neuvěřitelně podobají tomu, co vypráví režisér George Clooney ve svém novém filmu.
Díky statečnosti hrstky mužů byly deskové malby Vyšebrodského oltáře zachráněny před nacisty a v současné době jsou ve své plné kráse představeny v Národní galerii v Praze jakožto součást stálé expozice v Anežském klášteře.
Příběh Vyšebrodského cyklu
Cyklus devíti deskových obrazů (40. léta 14. století) představuje jedno z nejdůležitějších děl českého gotického malířství a současně patří k nejranějším památkám deskové malby na našem území. Tématem je život Ježíše Krista, představený na vybraných scénách od Zvěstování Panně Marii přes Ukřižování, Zmrtvýchvstání a Nanebevzetí až k závěrečnému výjevu seslání Ducha Svatého.
Všech devět obrazů objednal český velmož Petr I. z Rožmberka, který se nechal vyobrazit jako donátor na třetí desce zachycující narození Páně. Autor není znám, byly pravděpodobně malovány v Praze. Ani o jejich původní funkci není mezi historiky umění jasná shoda, neboť obrazy se na půdě vyšebrodského kláštera našly až v polovině devatenáctého století a o jejich starším umístění není nic známo.
Podle jednoho názoru šlo o deskový oltář určený přímo do Vyššího Brodu. Jiná teorie spatřuje v tomto cyklu výzdobu baziliky svatého Víta na Pražském Hradě při příležitosti korunovace Karla IV. na českého krále v roce 1346. Verze třetí, v současnosti přijímaná jako nejpravděpodobnější, vykládá obrazy jako součásti někdejší výplně chórové přepážky ve vyšebrodském klášterním kostele. Pro tuto teorii svědčí fakt, že na obrazech hraje velmi významnou úlohu Panna Maria, které byl opatský kostel ve Vyšším Brodě zasvěcen.
Po svém znovuobjevení a několikerém restaurování byly obrazy dlouhodobě veřejně vystaveny v klášterní obrazárně ve Vyšším Brodě. Vzhledem k významu cyklu již od třicátých let 20. století jednali zástupci dnešní Národní galerie s tehdejšími vlastníky z kláštera o možném prodeji desek do státního majetku. Opatství tehdy také souhlasilo s restaurováním děl v pražském ateliéru dnešní Národní galerie (Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění). Jednání o prodeji nebyla dokončena. Odvoz cyklu z kláštera uspíšilo obsazení Rakouska Hitlerovským Německem v roce 1938. Vzhledem k obavám z ohrožení jihočeského pohraničí (Vyšší Brod leží u rakouských hranic) byly do Prahy ještě v březnu 1938 převezeny některé významné gotické památky z oblasti, mezi nimi i Vyšebrodský cyklus.
Po okupaci českých zemí v roce 1939 se správa Národní galerie marně snažila zabránit přesunu obrazů zpět do Vyššího Brodu, které se mezitím stalo součástí Německé říše. Již v září 1939 nařídila protektorátní vláda na německý nátlak převoz Vyšebrodského cyklu a na konci května 1940 odjely obrazy do místa jejich původu. Záhy, v roce 1941 německé úřady opatství ve Vyšším Brodě zrušily a devět gotických desek, prezentovaných v té době jako „významné dílo německého umění v sudetském prostoru,“ bylo odvezeno do Vídně k restaurování.
Konečným cílem obrazů se mělo stát takzvané Führerovo Muzeum v Linci, nacisty projektovaná obrovská umělecká sbírka. Měla být nashromážděna z děl, které Němci zabavili v okupované části Evropy. Tento projekt muzea se - vzhledem k válečným událostem - nepodařilo uskutečnit, i když na něj Hitler osobně dohlížel.
Před blížící se frontou evakuovali nacisté většinu uměleckých děl do chráněných depozitářů v solných dolech u Alt Aussee v blízkosti Ischlu v Rakousku. Zde měly být umělecké poklady nedozírné ceny (např. Gentský oltář bratří van Eycků, Michelangelova Madona z Brugh, Brueghelova Senoseč a další obrazy z roudnické Lobkowiczské sbírky) podle původních rozkazů zničeny, aby nepadly do rukou Spojenců. Tento bestiální plán se naštěstí nepodařilo uskutečnit, údajně i díky osobní statečnosti jednoho z restaurátorů, který včas znemožnil přístup do podzemních štol, využívaných jako depozitáře.
Vyšebrodský cyklus se tak dostal nedotčený do rukou specialistů při štábu americké armády a mohl být navrácen zpět do Československa. Již v červnu 1945 dorazil do Prahy prostřednictvím československé vojenské mise v Mnichově. Byl poté vystaven spolu s dalšími podobně navrácenými uměleckými díly ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech. Křehké středověké desky se do Vyššího Brodu, kde nebyly vhodné podmínky k jejich uchování, zpět nevrátily. Obnovený vyšebrodský cisterciácký klášter ponechal obrazy jako zápůjčku v Národní galerii v Praze.
Další osud sdílel Vyšebrodský cyklus s řadou jiných uměleckých děl v majetku řeholních řádů. V roce 1950 komunistická moc zrušila kláštery a zestátnila jejich vlastnictví. Vybraná umělecká díla se tak dostala do státních sbírek, mimo jiné i do Národní galerie v Praze. Také Vyšebrodský cyklus se stal formálně majetkem státu, resp. Státního úřadu pro věci církevní a v roce 1957 byl de jure převeden do inventáře galerie. Od roku 1946 tvořil a tvoří Vyšebrodský cyklus základní součást všech expozic středověkého umění Národní galerie v Praze. V současnosti je trvale vystaven v klášteře sv. Anežky České v Praze.
Text: Eva Kolerusová
Foto 1: Mistr Vyšebrodského cyklu - Narození Páně
Foto 2: Mistr Vyšebrodského cyklu - Zmrtvýchvstání
