Zkusme k výstavě přistoupit tak, jako bychom nevěděli, že jde o dosud nejrozsáhlejší výstavu aktuálních tendencí české fotografie a výtvarné tvorby exploatující fotografické médium z období po roce 2000, jak expozici představují oficiální texty. Zaměřme se na podstatu samotné výstavy, která nám má nechat nahlédnout do nejintimnějších zákoutí života autorů, ukázat to, co dosud zůstávalo možná tak v rodinných archivech a nechat námi prostoupit nějaký závan familiárnosti, spřízněnosti, možná se se snímky ztotožnit.

A tady u mě nastává problém. Já totiž při pohledu na rodinné portréty, momenty zachycující život člověka i jeho dospívání, stárnutí, procházení životem, necítila nic. Žádnou vřelost, kterou bych od výstavy čekala. Nic. Nevyvolalo to ve mně žádné emoce. A to bych více ocenila i nějaké pocity znechucení, nelibosti, prostě cokoliv. Třeba záchvěv nějakého pobouření, ale tady jsou prostě fotky. Fotky lidí. Některé s dobrým nápadem, některé jenom s nápadem. To je ale bohužel všechno. I jakýsi pokus o kontroverzi nahlédnutím do ložnice přímo v momentu aktu se mnou nějak nezamával. A myšlenka, že za každým novým potomkem bývají milostné hrátky. To se nezlobte, ale to je přece všem dobře známo.

Ano, je to v české fotografii dlouho opomíjené téma, přesto, že jsme doslova zahlceni náhledem do soukromí nejen svého okolí. Nicméně pro běžného návštěvníka je to absolutně nezajímavě poskládaná výstava, bez jakéhokoliv vodítka. Pár fotek, pár rodinných portrétů. Jenže tato výstava nemá žádný koncept, který by byl na první pohled zřejmý a viditelný.

Jistě si tu každý najde něco, co se mu líbilo a co se mu nelíbilo. Stejně tak jsem si tu i já našla mezi poměrně známými jmény své oblíbence, ale těžko říct, jestli bych jejich tvorbu dokázala uchopit bez toho, aniž bych tušila, co tím chtěl autor ukázat.

Bohužel musím výstavu jako celek hodnotit hodně negativně. Opravdu bohužel. Při vstupu působí poměrně nadějně, i když to je možná spíš výstavními prostory, nic vás tu ale nestrhne. Osobně se mi líbila víc druhá část expozice padesáti autorů.  Mimochodem je naprosto zřejmé, že po otevření výstavy Marilyn se tu nebudete mačkat mezi lidmi a můžete si výstavu alespoň projít v klidu sami. Všichni ostatní budou totiž zřejmě v Jízdárně.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

• Anglika se vrátila na prkna Divadla Broadway po 9 letech
• Držte si čelovky, v Praze a Brně odstartuje Noční běh pro Světlušku
• Hudební festival Hrady CZ startuje na Točníku jubilejní letní tour k 10. ročníku
• Hudebně-švestkový festival Vizovické Trnkobraní bude již tento pátek a sobotu
• Na festival Okoř byla cesta jako žádná ze sta