Pošesté se otevřely dveře černo černé kavárny Potmě, která se nachází na Ovocném trhu v Praze. Okuste, jaké to je, když jste obklopeni temným prostorem, v němž neexistují žádné barvy ani stíny. Kde jste odkázáni na pomoc druhé osoby, protože sami tu nezmůžete vůbec nic. Chcete se dostat za hranice vlastní fantazie a představivosti? Kavárna Potmě ukáže nové vnímání světa.
Ve čtvrtek 10. června proběhlo slavnostní otevření kavárny Potmě. Zástupci generálních společností AXA a Herbadent krátce popřáli projektu mnoho úspěchů i v letošním roce a podělili se s přítomnými o své dojmy při pití kávy v naprosté tmě. Martina Kaderková, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu, připomněla, proč vlastně kavárna Potmě vznikla a jaký je její účel. „Víte, včera jsem doprovázela nevidomou dívku s jejím pejskem. Pospíchali jsme na schůzku, proto jsme si raději zavolali taxi. Když ale dorazilo, odmítl nás řidič pustit dovnitř, protože s sebou máme zvíře. Nepomohli mi prosby, ani to, že jsem zavolala řediteli taxi služby.“ V tu chvíli většina přítomných nesouhlasně zavrtěla hlavou a jistě zapřemýšleli, jak by se v dané chvíli zachovali oni.
Slavnostního zahájení se účastnil také herec Viktor Preiss a tradičně i Aneta Langerová. Společně přestřihli bílou pásku a podepsali se na plachtu kavárny. Aneta se ještě tentýž den osobně věnovala návštěvníkům kavárny, kdy se zhruba na hodinu stala jednou z týmů číšníků obsluhujících uvnitř. Po té následovalo její živé vystoupení. Představte si, že sedíte s kytarou v naprosté tmě a nejenže hrajete zpaměti, musíte mít i přesný odhad, na kterou strunu se zrovna chystáte sáhnout. A jak sama Aneta zmínila, je to pak nemalá šlamastika, když vám v té temnotě praskne struna.
Zkuste si to sami na vlastní kůži!
Ještě nikdy jste kavárnu nenavštívili? Pak ovšem neváhejte a vydejte se vstříc nejen novému dobrodružství, ale především poznání, jak asi vnímají svět nevidomí lidé. Dostanete se za hranice vlastních možností. U vchodu vás nejprve uvítá hosteska, samozřejmě již z řad nevidomých, která zjistí, jaký stůl je volný a ve zkratce vám poví pár pravidel, jak se v kavárně chovat. To už je po ruce připraven průvodce, který spojí návštěvníky do malého vláčku a vede je k prvním dveřím. Cíl cesty se nachází až za třetími dveřmi, to proto, aby se sem nedostal ani sebemenší náznak světla, stínů či obrysů. Velice opatrně a pomalu budete kráčet podél zdi. I kdybyste v tu chvíli věřili vašemu průvodci sebevíc, budete se v prvních chvílích cítit zvláštně. Začnete si uvědomovat, že už nejste odkázáni pouze na sebe.
Ještě nikdy jste kavárnu nenavštívili? Pak ovšem neváhejte a vydejte se vstříc nejen novému dobrodružství, ale především poznání, jak asi vnímají svět nevidomí lidé. Dostanete se za hranice vlastních možností. U vchodu vás nejprve uvítá hosteska, samozřejmě již z řad nevidomých, která zjistí, jaký stůl je volný a ve zkratce vám poví pár pravidel, jak se v kavárně chovat. To už je po ruce připraven průvodce, který spojí návštěvníky do malého vláčku a vede je k prvním dveřím. Cíl cesty se nachází až za třetími dveřmi, to proto, aby se sem nedostal ani sebemenší náznak světla, stínů či obrysů. Velice opatrně a pomalu budete kráčet podél zdi. I kdybyste v tu chvíli věřili vašemu průvodci sebevíc, budete se v prvních chvílích cítit zvláštně. Začnete si uvědomovat, že už nejste odkázáni pouze na sebe.
Průvodce vás opatrně usadí ke stolu a po chvíli se vás ujme někdo z kolektivu vyškolených číšníků. Ať přijde kdokoli, buďte si jistí, že bude milý, příjemný a velmi potěšený, že jste zavítali na návštěvu. Kromě kávy a čaje jsou k dispozici samozřejmě také chlazené nápoje. Za každý nápoj se platí po jednom žetonu, který obdržíte u pokladny. Všimnete si, jak intenzivně najednou vnímáte hluk kolem sebe, jak vnímáte vůni nápoje, který vám právě přinesli, i jeho chuť. Všechny ostatní smysly se zbystřily. Chvíli se vtírá zvláštní pocit, že tou tmou přeci jen musíte prohlédnout, ale je opravdu tak černá a všudypřítomná, že si na ni nakonec zvyknete. Někteří se budou možná bát. Protože se ve tmě necítí dobře, tak si doma po večeru rozsvěcují všechno, co se dá. Jiní však budou až příjemně překvapení, jak se v tamním prostředí cítí dobře. Potmě totiž můžete být skutečně sami se sebou, načerpat zde energii a odpočinout si.
Já osobně jsem se dostala do kavárny ke stolu se zcela cizími lidmi. Možná o to byl můj prožitek také silnější, protože vedle vás nesedí máma nebo kamarádka, která by vás ukonejšila slovy „neboj, jsem tu s tebou“. V tu chvíli mě také napadlo, jaké by asi bylo uspořádat zde „rande naslepo“. Když sedíte v naprosté tmě s člověkem, kterého neznáte, jste schopni daleko více vnímat, jak na vás opravdu působí, zdali je vám sympatický, jak hovoří a co z něj vyzařuje. Jak moc vás pak může ovlivnit vzhled člověka, když vám s ním před tím bylo dobře?
Když jsem do kavárny vcházela, myslela jsem si, jak budu vnímat čas daleko rychleji – že uvnitř strávím čtvrt hodiny a budu mít pocit, že jsem tam seděla celou věčnost. Opak byl však pravdou. Bylo mi tam tak příjemně, že jsem s velkým překvapením od číšnice zjistila, že už tam opravdu sedím přes hodinu. Požádala jsem tedy o přivolání průvodce, který by mě odvedl pryč. Jak jsem zjistila, nejhorší částí celého procesu je bezpochyby odchod. Ať je člověk po celou dobu v kavárně jakkoli klidný, ve chvíli kdy chcete odejít a nemůžete, si skutečně uvědomíte, jak moc jste odkázáni na někoho jiného. Pocítíte bezbrannost, snad i strach. Myslela jsem, že na mě průvodce zapomněl, protože dlouho nepřicházel. Dokonce jsem pak číšnici poprosila znovu, aby mi ho přivedla, protože se mi zdálo, že u stolu sedím déle jak dalších deset minut. Když jsem se konečně dostala ven a pohlédla na hodinky, s údivem jsem zjistila, že jsem na průvodce čekala pouhé čtyři minuty.
Projekt kavárny Potmě je letos unikátní, neboť se zde natáčel vůbec první film potmě a Český rozhlas odtud bude vysílat první přenosy ze tmy. Přijďte se podívat i vy. Kavárna je k dispozici od 10. do 24. června v otevíracím čase 10 – 21 hodin. Na střeše kavárny vystoupí Jan Budař, Tomáš Klus, Saša Rašilov a další umělci. Více informací na www.svetluska.net.
Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Kristýna Šmejkalová