Velice nás zaujal rodinný web Táta na mateřské pohledem otce. Požádali jsme proto jeho zakladatele a provozovatele Ondřeje Čermáka o rozhovor, ve kterém by nám prozradil, jak ke svému nápadu přišel a co ho motivovalo k realizaci zmíněného portálu. Měl odvahu nejen o všem otevřeně mluvit, ale také se nám zcela upřímně svěřil se svými osobními pocity, jaké to je být tátou na mateřské.
Jak jste přišel na nápad vytvořit web tatanamaterske.cz?
„Říkal jsem si, co s volným časem? Sedět u televize nebo u počítače? Hlavně se chci sebevzdělávat a toto mi přišlo zajímavé. Je to také obor s budoucností. Třeba se mi to jednou stane i profesí. Další důvod byl, že jsem se nedávno stal také rodičem a hledání důležitých informací na nekonečném internetu mi přišlo jak hledání jehly v kupce sena. Rozhodl jsem se informace shrnout pod jeden web a vyhnout se omáčkám, které jsou převzaty z knih o výchově a péči o děti angloamerických autorek, skoro vždy neaplikovatelné do našich podmínek. Kdo četl, dá mi jistě za pravdu. Z některých jsem nabyl dojem, že dítě je středem vesmíru a můj život má tímto milníkem již jen jeden smysl.“
Jaké informace vás nejvíce šokovaly?
„Co mě vyděsilo nejvíce, byly publikace přímo pro tatínky. Samozřejmě, že prosazuji vyrovnanou péči, pomoc manželce s domácími pracemi, ale přinutit mě stát se druhou citlivou ženou, si myslím neprospěje ani mému potomkovi. Tento web by tedy měl napomoci otcům a hlavně tátům na mateřské zůstat otcem rodiny.
I naši předci měli děti a trápili se tím, jak nejlépe je vychovat k obrazu svému. Samozřejmě srovnávat dobu minulou s dneškem nejde. Myslím, že nikdo z nás by již nechtěl stát před porodnicí a čekat na svou ženu až vám přes okno ve třetím patře ukáže potomka. Doba naštěstí pokročila, být u porodu už není výjimečné, spíš naopak. Výchova dětí není záležitost jen žen, ale čím dál více se do této činnosti zapojujeme i my muži. Bohužel bořit staré mýty, jako že táta se o dítě nepostará tak dobře, nebo že když je chlap doma, není chlap, není jednoduché, ale čím víc nás bude doma, tím rychleji se těchto předsudků zbavíme. Snad se za čas nebude říkat zažité na mateřské, ale správné - na rodičovské dovolené.“
Co vás vedlo k rozhodnutí být tatínkem na mateřské?
„Bylo toho více, nespokojenost v práci, končící smlouva a hlavně dobrá nabídka pro manželku. Tak jsme se dohodli, že se vyměníme. Bylo to pragmatické rozhodnutí a dodnes si myslím, že správné. A nemalou míru v tom hrálo i přesvědčit okolí, že na to mám.“
Cítíte se být méně mužem, protože zastáváte ženskou práci?
„Naopak, více, protože zvládám oboje. A hlavně mi vadí označení ženská/mužská práce. Je to přece nesmysl. Vždyť když je člověk sám, musí dělat vše. Poté to již není mužská či ženská povinnost, ale vaše. Beru to tak i doma. Krom žehlení a pletí zahrady nemám problém. Vlastně ještě šití mi nějak k srdci nepřirostlo. Při údržbě domu zvládám většinu prací, takže opravdu zvládnu i ty mužské.“
Kolik máte dětí a byl jste s manželkou u porodu?
„Máme dvě, syn 3 roky, dcerka 1 rok. Ano, byl jsem u obou porodů. Je normální být u toho. Jelikož jsme si nenechali říci, co to bude, bylo to i pěkně napínavé.“
Jak vypadá váš běžný den?
„Vstáváme běžně před šestou (bohužel i děti), tak hurá obstarat sebe a obě děti. Hygiena, snídaně a tak dále. Poté krátká procházka na usnutí. Když malá usne, chvilku práce na stránkách. Pak svačina, příprava oběda. Spánek po obědě, samozřejmě ne můj. Já se opět věnuji stránkám. Odpoledne zase chvíli ven, třeba na zahradu. Večer koupání, uspávání a zase práce na webu. Mezitím si také s dětmi hraji, ale snažím se, aby se uměly zabavit i samy. Pro mě je samostatnost jedna z nejdůležitějších vlastností do života. No a kolem jedenácté do postele, jo a v noci vstávání k dcerce.“
Dětem se musí vařit pořádné teplé jídlo. Byl to pro vás hodně tvrdý oříšek?
„Vůbec, vařím jen o trochu hůř než manželka. Ovšem ji vaření hodně baví, tak mě k tomu moc nepustí. Prostě kuchyň je převážně její království.“
Jakou osobní radu máte pro ostatní tatínky, kteří zvažují jít na mateřskou?
„Ať to určitě zkusí, je to zajímavá a podnětná zkušenost. Najdou si cestu ke svým dětem a ony jim absolutně změní pohled na život.“
Čeho si nejvíce ceníte na své manželce?
„Nejvíce asi její cílevědomosti a přehledu. Ono, jak bych to řekl? Jeden druhého posouváme dál.“
Jaký dobrý skutek jste naposledy udělal?
„Tato otázka mě opravdu zaskočila. Co přesně označit jako dobrý skutek? Podržet někomu dveře, pomoci s kočárkem z autobusu? To dělám automaticky. No, jestli se to dá počítat jako dobrý skutek, poslali jsme s manželkou peníze na povodňový účet Zoo Praha. Jó a také chodím bezplatně dávat krev.“
Co nejvíce milujete na svých dětech?
„Asi nebudu moc originální, ale jejich smích. A také, když mě něčím mile překvapí, to mě vždy dostane.“
Jaký okamžik z všedního dne máte nejraději?
„Asi když se manželka vrátí z práce a prckové ji vítají, to je moc fajn. A potom večer, když usnou a máme trochu času i na něco jiného.“
Vaše největší osobní přání?
„Těžká otázka. Nejspíš, abych dokázal splnit mé sny. Některé jsem již splnil, ale moc mi jich ještě zbývá. Je to můj způsob motivace, mít sen a splnit si ho. Docela mi to funguje.“
Přispíváte s manželkou na nějakou nadaci, spolupracujete s někým, kdo se věnuje např. problematice handicapovaných dětí?
„Popravdě ne. Občas jsme poslali nějakou tu DMS na různé účely. Pravidelně kupujeme pro každého žlutou kytičku. Občas výrobky z chráněných dílen. Posíláme peníze na povodňové účty. S nikým nespolupracujeme, ale třeba, jestli se nám povede rozběhnout podnikání, budeme. V současné době mě zaujalo občanské sdružení Splněné dětské přání, které plní sny handicapovaným dětem. Také vyrábí krásné ručně šité panenky. Obdivuji je, co dělají, a vážím si lidí, kteří druhým pomáhají. S touto organizací si umím do budoucna představit příjemnou spolupráci.“
Plánujete nějaké novinky do budoucna na vašem webu?
„Máme několik nápadů, ovšem realizace vázne. Momentálně pracuji na novém webu, tak mám na Tátu na mateřské méně času.“
Máte nějaký osobní vzkaz pro maminky a tatínky?
„Chtěl bych apelovat na všechny maminky a táty, aby své děti vedly k úctě a respektu k ostatním. Občas se mi zdá, že děti tyto hodnoty neznají. Mají pohled na svět ‚JÁ vše' a vy ostatní se mi přizpůsobíte. Toto se nám může brzo velmi vymstít.“
Text: Martina Šmejkalová
Foto: Ondřej Čermák
