Byla nádherná květnová sobota a zakladatelky Splněného dětského přání spolu s natáčecím štábem ráno nasedli do auta a vyrazili směr Znojmo. Cíl výletu byl všem dobře známý – navštívit patnáctiletou Nellinku, které nezisková organizace plnila její přání. Zajímalo nás, kde tato usměvavá holčička bydlí, jak vypadá její pokojíček a co si odnesla za vzpomínky na společné odpoledne strávené v nahrávacím studiu.
Naše cesta do Znojma uběhla rychle. Nella nám přichází otevřít s úsměvem na rtech a vítá nás u sebe doma. Moc jí to sluší, i když vypadá taková malinká a drobná, má v sobě energie na rozdávání. Její maminka nás zve ke stolu. Připravila velice chutný oběd, úplně nejlepší jsou znojemské okurky.
Posilněni vyrážíme všichni na společnou procházku městem. Kameraman kolem nás stále pobíhá se svým nástrojem a vše pečlivě zaznamenává. Nella sedí na vozíčku, maminka Boženka ji tlačí před sebou. Ukazují nám své oblíbené místo u splavu. Chvilku u něj posedíme na dece, máme štěstí a sluníčko nádherně hřeje. Cestou zpátky se stavíme na dětském hřišti. Všichni se vracíme do dětských let a společně si pořádně zablbneme. Nellinka si užívá na houpačce, ale pak už se musí vrátit zpátky na vozík. Má dovolený pouze omezený pohyb a každé přetížení svalů je pro ni nadmíru vysilující.
Po příjemné procházce dostáváme výbornou kávu a k tomu i koláček s bábovkou. Po celou dobu nám dělá společnost zábavný pejsek Karel, který působí, jakoby chvílemi lapal po dechu. Po procházce je pořádně zmožený, jeho hlasité chrápání ruší naše povídání, až všichni propukáme ve velký smích.
Nella nás zavede do svého pokojíčku, na který jsme byli všichni moc zvědaví. Všude na nás koukají obrázky s tváří Markétky Konvičkové, což se dalo očekávat. Na poličce vidíme fotku z nahrávacího studia a vedle CD s podpisem. Nejvíce se nám líbí postýlka s nebesy plná plyšáků a houpačka, která slouží jako trucovna.
Rozhovor s Nellinkou i její maminkou probíhá v příjemné a přátelské atmosféře. Obě jsou upřímné, ale u Boženky vidíme často na její tváři velké slzy. Její dítě každý den bojuje o svůj život a ona jí v tom ze všech sil pomáhá. Mají jedna druhou, což oběma dává tu největší sílu i energii pro dalšího boj. Žádný doktor jim totiž do dnešního dne nebyl schopný odpovědět na otázku - Co bude dál? Právě proto je jejich situace pro obě hodně náročná.
Nejlepší z celého dne je rozhodně plyšáková bitva v dětském pokoji. Báječný den nám všem bohužel rychle utekl a najednou tu byl večer. Usedli jsme do auta, rozloučili se, zamávali a vyrazili směrem k Praze. Cestou domů si v sobě srovnáváme pocity a dojmy, které si z této návštěvy odvážíme. Navždy si budeme pamatovat slova maminky: „Nejhorší je ta bezmoc. Nemůžete pomoci vlastnímu dítěti a vůbec nevíte, co bude druhý den. Bude moje dcera žít, nebude žít?“
Ještě v noci nám přišla na mobil zpráva s poděkováním. Nella prožila krásný den a měla možnost alespoň na pár hodin zapomenout na starosti a svou nemoc. Na rakovinu, s níž každý den statečně bojuje a jak s velkým odhodláním prozradila: „Já to nikdy nevzdám!“
Text: Martina Šmejkalová
Foto: Kristýna Šmejkalová
