Organizátoři Splněného dětského přání pečlivě hledají a vybírají další děti, kterým by udělali radost ručně vyráběnou panenkou. Díky fanouškům, kteří náš projekt podporují, jsme mohli poslat další panenku devítileté Elišce. Dozvěděli jsme se o ní i celé rodině spoustu zajímavostí – jak žijí, kdo je jejich velkým pomocníkem i jejich velké přání.
Martina je maminkou tří dcer. Nejstarší Pavle je 13 let, Elišce Anežce devět a nejmladší Anetce teprve rok. S dětmi bydlí sama v pronajaté polovině domu. Když přišla na svět Eliška, dostal její život úplně jiný smysl. Zpočátku to bylo moc těžké, ale nakonec se z dané situace naučila získat pro sebe jen to dobré. Dnes je vyrovnaným rodičem, který zcela přesně ví, jaké situace jsou v životě důležité. Láska k jejím dětem je rozhodně na prvním místě.
Jak vás osobně ovlivnilo narození dcery Elišky?
„Můj život po narození Elišky se hodně změnil a zároveň mě hodně naplnil. Hodně jsem obětovala, abych se mohla plně starat o dcerku. Za tu dobu jsem ani jednou nelitovala. Hodně mě to naučilo, díky tomu jsem přehodnotila celý život. Hodně věcí je pro mě banalita a nepodstatné.“
Děvčátko se už se zdravotním postižením narodilo?
„Ano, Eliška se narodila s handicapem. Hned druhý den po narození měla abnormálně velikou hlavičku, která za den a noc rostla. Byl potvrzen hydrocefalus kombinován s Dandy Walkrem. Od toho má i Eliška více diagnóz.“
Jak k tomu došlo? Věděla jste v těhotenství, že se miminko nevyvíjí správně?
„Těhotenství jsem měla rizikové, ale vše bylo jinak v pořádku. Mělo se narodit jen jako drobnější miminko.“
Vaše dcera je odkázaná na invalidní vozík. Jak náročná je péče o ni, musíte se Elišce věnovat dvacet čtyři hodin denně?
„Ano, Eliška je plně na vozíku. K tomu má zbytkový zrak, je agresivní autistka, silná epileptička, vyživovaná sondou přes PEG a plně i na plenách a další podřazené diagnózy. Péče je okolo Elišky opravdu 24 hodin denně. Má i silnou poruchu spánku, tak 10 dní docela spí a 10 dní Eliška řádí, nespí, má záchvaty a křičí. Někdy je noc v klidu a jen se houpe. Sem a tam nějaký mikrospánek a k tomu epileptické záchvaty. Někdy se sama sebe ptám, co vlastně pro ni jsem. Zda milující matka, ošetřovatelka či zdravotní sestra. Každopádně, ona umí i přes svůj handicap vyjádřit upřímnou lásku.“
Bylo pro vás osobně hodně těžké se s touto situací vyrovnat?
„Na Elišku jsem byla sama a hodně mně pomohli rodiče po psychické stránce. Vyrovnat se s vším bylo velice těžké, ale měli jsme štěstí na specialistu. Naučil mě věci brát tak, jak jsou. V žádném případě před dcerkou nejevit lítost a hlavně jí nelitovat. V tomto směru si myslím, že jsem dál, než kdybych litovala sebe či Elišku. Dodnes nesnesu, aby o dcerce někdo mluvil jako o chudince. Je pravdou, že o ní mluvím jako o mém miminku. Však ona je jako miminko.“
Vaší dcerce je nyní 9 let, chodí do nějaké specializované školy?
„Eliška navštěvuje soukromou školu Diakonie v Ostravě. Má rehabilitační třídu. Nastoupila tam ještě rok před školní docházkou. Se školou jsem velice spokojená. Je tam o děti pěkně postaráno. Jezdí na plavání, výlety, do divadla a veškeré akce, co je v možnostech handicapu u dětí. Školu navštěvujeme dle zdravotního stavu. Jinak je tam čtyři hodiny od pondělí do pátku.“
Nejmladší dceři Anetce je nyní 1 rok. Neměla jste obavy, aby se také nenarodila nemocná?
„Každopádně obava byla. A strach byl na místě. Člověk se musí radovat a ne žít v obavách a ve strachu. K tomu Eliška, Pavla ani já nemáme genetickou vadu. Eliška měla dělané testy dvakrát a vždy to vyšlo bez genetické vady. Když se Anetka narodila, vyžádala jsem si okamžitě pro můj klid sono hlavičky a další vyšetření. Naštěstí je vše v pořádku, jen neměla vyvinutou jednu ledvinu. Ale to není nic strašného.“
Máte doma nějakého zvířecího kamaráda?
„Máme moc šikovného pomocníka od Pomocných tlapek. Je to fenka a jmenuje se Candy (Sendy se vyslovuje). Získala jsem ji tak, že jsem vyplnila přihlášku a poslala. Za psa klient neplatí. Je to pro Elišku kamarádka a velká pomocnice. Pomáhá mi ji vysvlékat i oblékat, podá a odnese plenky, oblečení do prádla. Otevírá a zavírá dveře. To co upadne, hned podá. Nic neprokousne, tak podává i stravu Eli do PEGu a kufřík s léky.
K tomu má Eliška problém se stolicí, tak jí Candy masíruje střeva. Anetka má GER, té pěkně promasíruje celou dráhu. Nyní měla laringytidu, a když dcera nemohla dýchat a dávila se, donutila mě fenka položit malou a masírováním jí pěkně uvolnila, aby mohla dýchat bez volání záchranné sanitky.
Candy je s Eliškou a se všemi dcerami neskutečně propojená. Jinak nás pejsek všude doprovází, k lékaři, do nemocnice, do školy i do obchodu. Máme ho rok a mohu říct, že si už život bez něj nedovedu představit. Hodně rád se učí nové věci. Stačí říct třeba ‚Candy podej ortézu', ona podá a potom hned podá druhou. Když je Eliška na tom zdravotně špatně, vyžaduje si ležet s ní přímo v lůžku. Jsem moc ráda a vděčná za sponzoring šikovného pomocníka, kterého díky Pomocným tlapkám máme.“
Jaké máte v současné době největší přání?
„Moc by nám pomohla plošina s ukotvením na invalidní vozík pro krátkou přepravu Elišky. Tato plošina stojí se vším, co potřebuje, zhruba okolo 70 tisíc korun. Nyní mi přislíbila pomoc jedna nadace, tak budu posílat proformafakturu. Tím, že máme nové auto, musím tam nechat znovu namontovat úpravu sedadla. Od té samé firmy bude i plošina. Má se uskutečnit sbírka, ale nyní je vše v jednání.“
Splněné dětské přání věnovalo Elišce panenku, a aby její sestřička nebyla smutná, dostala dárek i ona. Jak na vás projekt zapůsobil, paní Martino?
„Když jste se mi ozvali, opravdu jsem byla v šoku. Vůbec jsem nepočítala, že by se někdo o náš příběh zajímal. Panenka jak pro Elišku, tak pro Anetku udělala velikou radost. Nejvíce to asi potěšilo mě jako matku. Nikdy a nikde jsem o našem životě nepsala, až nyní na nadace.
Slovy se to nedá vyjádřit - když vás někdo osloví s tím, že věnuje dcerce překrásnou panenku a k tomu zároveň i sestřičce. Eliška z toho nemá rozum, Anetka panenky pořád pusinkuje a tancuje s nimi. Projekt Splněné dětské přání opravdu umí rozdávat radost a úsměv těm, co to potřebují. Tímto bych chtěla velice poděkovat i za dcerky Elišku Anežku a Anetku.“
Paní Martině přejeme hodně sil, aby každodenní péči o svou dceru dál zvládala s láskou a trpělivostí. Jestli vás tento příběh zaujal a chcete jim pomoci, obraťte se na manažerku projektu Martinu Šmejkalovou na e-mailu
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
. Pokud chcete Splněné dětské přání podpořit koupí panenky a jejím věnováním nemocnému či postiženému dítěti, podívejte se na www.facebook.com/splnene-prani a dozvíte se více informací.
Speciální poděkování:
- Martině Doležalové za rozhovor
- Korálkům Leontýnka za sponzorský dar
- Příznivcům projektu Splněné dětské přání za koupi panenky
Text: Meggie
Foto: Dodal obdarovaný
