„Ve středu jsem měla možnost zúčastnit se smutečního průvodu za Václava Havla. Ráda bych se s Vámi podělila o celkový dojem z této události… Atmosféra byla neuvěřitelná, a to v tom smyslu, kolik lidí se sešlo a jak byli „poslušní“. Celý průvod doprovázel smutek, ticho a naprostá disciplinovanost všech zúčastněných. Krom toho však ve vzduchu visela i radost, úcta a vděk. Radost především z toho, že jsme se mohli každý svobodně zúčastnit.

Ačkoliv je to velmi smutné, při této příležitosti jsem si uvědomila, že beru jako samozřejmost vybrat si sama školu a zaměstnání, možnost cestovat a vyjádřit veřejně svůj názor nehledě na politickou situaci. Václav Havel má na této situaci velkou část zásluh a myslím si, že se zapsal do dějin českého státu dobrým způsobem. Ceremoniál byl zakončen převezením jeho ostatků na Pražský hrad za doprovodu tisíců lidí, kteří přišli uctít jeho památku. Po celou dobu trvání průvodu lidé spontánně tleskali a symbolicky zvonili klíči.“

„Václave Havle, děkujeme!“

Tereza Bartáková

„Václav Havel v roce 1988 vnesl do života naší rodiny čistý vzduch, svobodu, možnost podnikání, ale hlavně šanci na lepší život. Byl to úžasný muž s velkým srdíčkem plným lásky. Stal se sice prezidentem, ale pořád si zachovával skromnost jako obyčejný pracující člověk. Znamenal pro mě hlavně naději, že láska a pravda skutečně jednoho dne zvítězí.“

Martina Šmejkalová

„Václav Havel byl pro mě symbol svobody, demokracie a dobrých mravů. Na jaře roku 1990 jsem se jako pětiletý kluk radoval z balónků a odznaků s logem Občanského fóra, které se rozdávaly na Vyšehradě. Tehdy se mi jen líbilo, že jsem dostal zadarmo dárek, ale až v průběhu devadesátých let, když jsem dospíval, jsem zjistil, jak výraznou osobností pan Havel byl.

Byl skvělý prezident, díky němuž se naše malá země dostala do povědomí celého světa. Když jsem byl před čtyřmi lety v Kanadě, někteří lidé netušili přesně, kde Česká republika leží a nazývali jí ještě Československo, ale jméno Václav Havel znali dobře. A samozřejmě byl také skvělý dramatik. Jeho Audienci jsem ještě jako kluk poslouchal na gramodesce a mám jí rád i nyní. Podobně jako třeba Zahradní slavnost.

Děkuji Václavu Havlovi, že můžeme žít ve svobodné a demokratické zemi a můžeme na ni být aspoň někdy hrdí.“

Pavel Urban

„Vybavuje se mi vzpomínka na první setkání s Václavem Havlem. Byl tak skromný a prostě obyčejný, že vás ani nenapadlo, že jste v přítomnosti člověka, kterého zná celý svět. A právě proto, že byl vždy víc člověkem než politikem, tak je škoda jedné věci. Teď se po jeho smrti roztrhl pytel s různými poctami, už se vypočítává, kde bude mít sochu, co všechno se po něm pojmenuje, a davy pláčou nad ztrátou milovaného prezidenta. Napadlo by ale Havla, že tohle v takové míře nastane? Nejspíš ne. Tu náklonnost a poděkování jsme mu měli vyjádřit už za jeho života.“

Aneta Šimonková

„Pane Havle, už odmalička mi byly vštěpovány Vaše zásluhy, ať už ve škole, v literatuře, televizi nebo při jiných příležitostech. Mrzí mě, že jsem si skutečnou podstatu Vašich činů a odvahu, kterou jste musel prokázat, dokázala uvědomit až ve chvíli, kdy jste odešel. Narodila jsem se do bouřlivé doby, ale díky Vám jsem vyrůstala v demokratickém státě, kde se lidé nemusí bát svobody projevu nebo toho, že je někdo „jen tak“ obviní a zatkne. Zda je dnešní demokracie to, o čem jste kdysi snili, je jistě tíživou otázkou. To nejdůležitější však máme – svobodu. A věřím, že nám ji už nikdo nevezme. Čím je člověk starší a dospívá, tím více si uvědomuje životní hodnoty. Můžeme studovat, pracovat, jsme zdraví a silní. Místo hašteření a nadávání bychom měli raději hledat vlídná slova, pohlazení a toleranci vůči druhým. Při středečním smutečním průvodu jsem zažila takovou pokoru, klid a důstojné chování mezi lidmi, jaké jsem ještě nikdy neviděla. Tohle bychom si měli zapamatovat a chovat se tak k sobě i nadále. Když jsme se dokázali sjednotit v tyto smutné dny, proč by tato soudržnost nemohla přetrvat?“

Kristýna Šmejkalová