Jak je tomu již u nás zvykem, měl by jako každou neděli i dnes vycházet náš Tip týdne na nadcházejících sedm dní. S ohledem na smutnou událost, která ovlivnila poslední adventní neděli, bychom však rádi tento prostor věnovali dnes zesnulému Václavu Havlovi. Osobnosti, jež zůstane navždy důležitou historickou i kulturní postavou díky svým činům, výrokům a také dílům. Připomeňte si spolu s námi důležité okamžiky v Havlově životě.
Jak se prokousával životem
Známý spisovatel, dramatik a bývalý prezident se narodil v pondělí 5. října 1936 v hlavním městě České republiky. Vyrůstal v dobře známé rodině intelektuálně a podnikatelsky zaměřené, která byla spjata s kulturním a politickým děním ve dvacátých až čtyřicátých letech. Kladné zásluhy se však podepsali na Havlově vzdělání – jakmile ukončil povinnou školní docházku, bylo mu komunistickým režimem zakázáno studovat dále. Začal se proto vyučovat na chemického laboranta a po večerech ještě navíc studoval gymnázium. V roce 1955 poprvé publikoval svou kritiku v časopise Květen. Nástup na jakoukoli vysokou školu s humanitním zaměřením pro něj byl předem vyloučený. Dva roky se věnoval ekonomickému zaměření na Českém vysokém učení technickém, ale nakonec z něj odešel.
Když se vrátil ze základní vojenské služby, začal dělat jevištního technika v Divadle ABC a později pak v Divadle Na zábradlí, kde působil také jako dramaturg. V dalších letech se znovu vrátil ke vzdělávání. Od roku 1962 byl přijat k dálkovému studiu dramaturgie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění. O rok později, konkrétně 3. prosince, byla v Divadle Na zábradlí poprvé uvedena Havlova samostatná celovečerní hra „Zahradní slavnost“.
„Ať se zamýšlím nad kterýmkoli problémem dnešní civilizace, vždycky nakonec narazím na téma lidské odpovědnosti, která není schopna držet krok s civilizačním vývojem a zabránit mu, aby se neobrátil proti lidskému rodu.“
Z projevu při převzetí čestného doktorátu Harvardské univerzity Cambridge, Massachusetts, USA, 8. června 1995
Když nastaly zlé časy
V červnu 1969 se Václav Havel zúčastnil politického setkání, které se konalo v zahradě Kulturního domu Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě. Toto shromáždění bylo označeno za provokaci pravicových živlů a jemu byla zakázána umělecká činnost. Odmítal „politiku normalizace“, a proto se zúčastnil rozhovorů vedoucích ke vzniku prohlášení Deseti bodů adresovaných federální vládě. Na podzim byl obviněn z trestného činu přípravy podvracení republiky v souvislosti se stanoviskem těchto Deseti bodů. Havel byl opakovaně vězněn, což se pak projevilo i na jeho špatném zdravotním stavu.
Roku 1980 byl jmenován čestným členem Svobodné akademie umění v Hamburku. V samizdatovém časopise Informace o Chartě 77 bylo zveřejněno jeho poděkování z vězení, v němž ocenil všechny projevy solidarity v Československu i zahraničí. O devět let později se stal jedním ze spoluzakladatelů Občanského fóra. Na konci téhož roku byl jmenován československým prezidentem. Následně se stal první hlavou samostatné České republiky. Ze své funkce odešel po druhém pětiletém období 2. února 2003. Následně se věnoval své rodině, umělecké tvorbě a společenskému životu. Václav Havel zemřel 18. prosince 2011 ve věku 75 let.
Střípky z Havlovy tvorby
Poslední z jeho děl je divadelní hra „Odcházení“ (r. 2008) a stejnojmenný snímek natočený v loňském roce. Do kin byl uveden letos v březnu. Z jeho starší tvorby si můžeme připomenout například drama „Asanace“, „Pokušení“ nebo „Largo desolato“, z knižních publikací pak „Občan Vaněk“, „Zahradní slavnost“ a „Vzpoury“.
"Když jsem se stal prezidentem, začal jsem z důvodů docela srozumitelných jezdit po světě. Podle ústavy prezident zastupuje stát navenek. Procestoval jsem možná padesát, možná osmdesát zemí všech kontinentů a ve všech těch zemích jsem se setkával s novými a novými tvářemi dnešní civilizace a všechny problémy, které jsem znal z literatury a z moudrých knih, se mi náhle jakoby otvíraly v nové živosti, pestrobarevnosti. Znovu a znovu jsem si říkal, jak by to bylo dobré, kdyby chytří lidé, nejen z různých konců světa, různých kontinentů, různých kulturních, civilizačních náboženských okruhů, ale i z různých disciplin lidského poznání se mohli někdy setkat někde ke klidnému rozhovoru."
Z projevu na první konferenci Forum 2000, září 1997
Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Oficiální stránky Václava Havla (Karel Cudlín, Tomki Němec, Oldřich Škácha)