V Gruzii jsem byl před dvěma lety a slíbil si, že se tam musím ještě vrátit. Svérázná země plná super lidí a nádherných míst. Na hranici jsme s Ivetou a Adrianem (Češka a Francouz, které jsem potkal v Turecku a rozhodli jsme se chvíli cestovat spolu) vzali maršutku a vydali se do Batumi. Město milionářů, které je plné neuvěřitelných kýčovitých staveb.
V hostelu nám řekli, že mají plno, ale bábuška nám poradila homestay u jednoho pána a nalila do nás panáčka pálenky Chacha. Byt byl neuvěřitelně luxusní. Dali jsme si sprchu a vyrazili na boulevard k moři, kde jsem se za pár hodin vylil jak váza. Byla strašná buřina a pod deštník se k nám schoval pán s živým orlem a dal mi ho na ruku, byl to úžasný zážitek!
Další den jsme vyrazili do města Borjomi, které je známé svými lázněmi. My jsme navštívili jen ty venkovní, to zas takový odvaz nebyl. Byl čas vyrazit do hlavního města Tbilisi, kde jsme strávili 4 dny. Město samo o sobě je hezké a zajímavé, nicméně špinavé a přeplněné auty. Navštívili jsme plno kostelíků a muzeí, prezidentský palác, lázně a hrad. Ubytovali jsme se v Georgia hostelu a už od první chvíle jsem z toho měl divný pocit. Cena byla 4 eura včetně večeře a vína po celý večer. Hostel byl situovaný na rušné silnici a vevnitř to vypadalo jak v kriminále - pokoje bez oken, tragický sprchy a ty matrace na postelích… Ach, moje nervy! Nakonec jsme se tu ubytovali kvůli zážitku a pravdou je, že pokud člověk nepozná to nejhorší, tak nemůže vědět, co je nejlepší.
Ráno jsme vyrazili maršutkou do velice významného města Mtsketa, které není nikterak veliké, ale jsou tu nejvýznamnější a nejstarší kostely v Gruzii. Udivilo mě, jak se to tu za ty dva roky hrozně změnilo. Vše zrekonstruované, z každého druhého baráku hotel nebo potraviny, krásné veřejné osvětlení. Celkově to ztratilo nádech té vesničky, teď už se tu jen počítají penízky. Odpolední návštěva všech tří kostelů se nesla ve znamení neskutečných zážitků. První byl pokec a fotka s hlavním mnichem a druhý, že jsme byli svědky, když křtili malého klučinu, kde byla přítomna jeho velká rodina.
Večer jsme pokecali s paní domácí o všem možným a překvapilo mě, že si mě pamatovala, když jsem tu bydlel před dvěma lety. Na dobrou noc nám udělala kakao.
Další den jsme vyrazili do Tbilisi a odtud Jeepem do horského městečka Kazbegi. Po 3 hodinách jsme vystoupili na náměstíčku a obklopili nás nahaněči na ubytování. Našli jsme fajn homestay za 6 Eur. Byl jsem překvapený neuvěřitelným počtem turistů, a ještě víc mě dostalo, že u Trinity church budují restauraci. Gruzie ztrácí svou ráznou tvář tvrdé země a stává se to tu ohromným byznysem, turismus pomalu ale jistě zničí i tuhle zem.
Druhý den jsme zamířili k Betlemi hut , která je ve výšce 3 654 m. n. m. směrem na vrchol Kazbegu, to je celkové převýšení o 1900 metrů. Cestou jsme potkali 7 koní, kteří si jen tak pobíhali po horách a krmili jsme je sušenkama. Když jsem spal ve stanu u Betlemi hut před dvěma lety, tak jsem tu byl sám, teď tu bylo přes 60 lidí v desítkách stanů. Cesta nahoru 6 hodin a dolů 4 a půl.
V Gruzii mají výborné víno, takže byl čas popojet na východ země. Začali jsme ve vesnici Signagi, ta se nachází na vrchovině východní oblasti a výhledy do okolí jsou fascinující. Městečko je skoro celé zrekonstruované a dobře udržované. Na autobusáku se nás ujala bábuška, která nás zavedla do svého paláce, kde jsme se ubytovali za 6 Eur. Byla tak nadšená, že nás zavedla do sklepa, kde jsme s ní popíjeli víno a pálenku z vína (Chacha).
Šli jsme se porozhlédnout po okolí a narazili na takový mini kostelíček, před kterým stálo několik desítek lidí a dvě jeptišky, které to celé řídily. Fungovalo to tak, že jste se zapsali, a když jste přišli na řadu, tak vás pustily dovnitř. Ženy zvlášť a muži zvlášť, vždy maximálně 5 lidí. Za vstupní záclonou byla tma a místní kluci mi řekli, ať se svléknu a nandám na sebe bílý hábit, který už byl mokrý a použitý tisíce lidmi přede mnou. Poté jsme se po jednom střídali v koupání v mramorovém bazénku 2x1 m. Po několika minutách, když už jsem se klepal zimou, jsem vylezl ven a nesměl jsem se otřít ručníkem a ani ničím jiným. Tak jsem se mokrý oblékl do suchých věcí a vyšel ven. Byl to neuvěřitelný zážitek, nejvíc to umocňovala ta tma vevnitř.
Večer jsem to završil pár skleničkami místního „černého“ vína s výhledem na osvětlené město. Byl čas navštívit i Telavi, největší město východu. O kráse se u tohoto města mluvit nedá, tak jsme po pár hodinách vyrazili do Kvareli, kde to dobře znám. Po ubytování jsme šli na místní koupák, jelikož ten den bylo 37 stupňů.
Po cestě do ubytovny jsme se zastavili na degustaci v největším vinařství Kindzmarauli, kde nás po výborné ochutnávce provedli celým vinařstvím a výrobnou. Fantastický zážitek, ale druhý den mi do skoku teda nebylo. Nicméně i tak jsme vyrazili do dalšího vinařství Khareba, které vlastní 3 bratři. Vše je přepychově zařízené a vyrobené víno uchovávají v tunelu, který je vytesán v hoře. Chodby jsou celkově 7,7 km dlouhé. Tím jsme se pomalu, ale jistě rozloučili s Gruzií a byl čas naskočit na noční vlak a přesunout se do hlavního města Arménie – Jerevanu.
Gruzie je naprosto nádherná a osobitá země. Nejvíce mě zaujala jejich pestrá kuchyně, víno, pivo a nádherné hory. Je zde dosti levno, za 13 dní jsem v přepočtu utratil necelých pět tisíc. Lidi jsou tady moc pohostinní, škoda jen, že se sem pomalu vkrádá masivní turismus. Domluvíte se tu maximálně rusky a bohužel je všude plno odpadků.
Text: Luboš Kováč
Foto: Luboš Kováč
