Řecko: Země historie, krásných pláží a neochotných lidí

luboš kováčPo neuvěřitelné rozlučkové párty v Ohridu jsem v neděli ráno vyrazil s ohromnou bolestí hlavy směr Řecko. Přes hranice nic nejelo, tak jsem si musel za 5 € vzít taxi na hranice a odtud stopovat do nejbližšího města Florina. V 9 ráno jsem se tedy snažil chytnout nějakého dobráka, ale auta mě míjela jak mrtvého psa. Bylo šílené vedro, už jsem se ani nekoukal na to, koho stopuju, jen jsem instinktivně držel ruku s nataženým palcem.


Konečně zastavila dodávka, ale vepředu seděl chlap a dvě děti. Krosnu dal dozadu a mě na klín obě děti. Klučina byl neuvěřitelně živej, pořád něco žvatlal a upíjel mi kolu. Nejhorší bylo, když ze šuplíku vytáhl opalovací krém a všechno s ním opatlal, včetně mě. Papá byl samozřejmě v klidu. Ale co, vezl jsem se.

Ve Florině mi jel hned bus do Kozani, odtud pak do Grevena a dál do Trikala ,odkud jsem se druhý den vydal jen pár kilometrů do Meteory. Po cestě byly jen hotely, guest housy a kempy, které mají dokonce i bazény. Je tu něco přes 20 klášterů, ale otevřených pro turisty je jen pět. Ten hlavní a zároveň největší je i takovým muzeem. Opravdu je čím se kochat a žasnout nad tím, jak to někdo před x set lety postavil. Vstup do každého kláštera je za 3 €. Po celém dni stráveném v klášterech a na sluníčku jsem brzy ulehl ke spánku.

Jediný vlak, který jel za celý den do Litochora, vyrážel v půl deváté ráno. Litochoro je vesnička, která leží pod Olympem. Odtud se na něj pak vychází. Leží ve 300 metrech nad mořem a hora má 2 918 m. n. m., takže převýšení je více než slušné. Šel jsem lesem ve stínu, ale stále nahoru a dolu. S dvaceti kilovým batohem na zádech teda nic moc. V Prionii (1 100 m. n. m.) jsem byl ve 4 odpoledne, postavil stan a začal prozkoumávat okolí. Další den jsem vstal ve čtyři ráno a vyrazil, dokud nebylo takové vedro. Čekal mě dvouhodinový výstup na chatu „A“, která se nacházela ve 2 100 m. n. m, odtud to pak bylo už „jen“ dvě hoďky na vrchol. Cesta byla příjemná, foukalo jako blázen, ale jinak super počasí. Jediné co kazilo celkový dojem, byli turisté, kterých tu bylo jako na Václaváku. Nakonec jsem se na jeden z vrcholů vyškrábal, ten výhled na Litochoro a ostatní vrcholy byl nezapomenutelný.

Ráno jsem se rozloučil v kempu a vyrazil vlakem do Soluně (Thessaloniki). V Soluni jsem jen přesedl na bus směr Chalkidiki, kde jsem strávil 3 dny a objížděl celý první poloostrov Kassandra, z něhož se mi nejvíc líbilo v Haniotisu a v Neo Fokea, kde byl klid od lidí, což bylo fajn, protože začaly prázdniny a tisíce lidí na Chalkidiki přijíždělo trávit dovču. Podle průvodců jsou tu nejlepší pláže v Evropě. Něco na tom bude, jsou nádherné a čisté. Přes den bylo průměrně 37 stupňů a já umíral pomalou smrtí. Na ty dva další poloostrovy z „trojzubce“ už jsem nějak neměl sílu, i chuť válet se u moře mě přešla. Na Athos se stejně smí jen s povolením a klášterů, si myslím, jsem viděl už dost. Tím sluněním a válením jsem se pomalu rozloučil s Řeckem a nastal čas na Turecko.

Na Řecku byly pozitivní nádherné pláže, historie a památky, fantastické jídlo a frappé. V neposlední řadě pak klimatizované vlaky, které v tomto podnebí bodly. Naopak nemile mě překvapili lidé, s naprostým nezájmem a neochotou, jako byste je otravovali. Také je tu neuvěřitelné vedro a draho.





Text: Luboš Kováč
Foto: Luboš Kováč





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Jak nejraději trávíte letní večery?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání