Není mnoho tradic, které se těší takové oblibě jako právě Velikonoce. První náznaky jara, vůně upečeného mazance a čerstvých vrbových proutků, barevné kraslice i děti těšící se z velikonoční výslužky, dělají z křesťanských oslav zmrtvýchvstání jedno z nejúžasnějších období v roce.
Dnes si Velikonoce nejčastěji spojujeme právě s Velikonočním pondělím, kdy se chlapci brzy ráno seberou a pro jednou beztrestně mohou dívkám opentlovanou pomlázkou dle libosti našlehat a dostanou za to nějakou tu dobrotu v podobě sladkostí, malovaných vajíček a ti starší třeba i panáčka na posilnění. Velikonoce mají ovšem mnohem hlubší kořeny, které si dnes sice uvědomujeme, ale nepřikládáme jim až takový význam. 
Svátky jara patří k největším křesťanským tradicím vůbec. Mají pohyblivé datum, tudíž každý rok připadají na jiné dny v rozmezí od 22. března až do 25. dubna. Křesťané si v tyto dny připomínají ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ten byl ukřižován během židovského svátku Pesach, který je památkou vysvobození národa Mojžíšem, a proto je dnes Pesach nazýván také jako židovské Velikonoce.
Nejdůležitější součástí Velikonoc ovšem zůstává Pašijový týden. Ten začíná Květnou nedělí. Květná neděle je označení pro poslední neděli půstu, kdy se světí kočičky a vrbové proutky. Připomíná vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Název Květná je odvozen od ratolestí, kterými lid Ježíše vítal.
Následuje Modré pondělí, Šedivé úterý a Škaredá středa. Zatímco první dva zmíněné dny se s žádnými tradicemi nepojí, Škaredá středa souvisí s Jidášovou zradou. Ten se prý na Ježíše předtím, než zradil, mračil. Říká se, že v tento den by se lidé neměli mračit, jinak jim to prý zůstane a každou středu, až do konce života, se na všechny budou kabonit.
Poslední večeře páně se konala ve čtvrtek. Ten je dnes milně označován jako Zelený. Původní název Lkavý čtvrtek (německy Greindonnerstag) byl zkomolen na Zelený čtvrtek (Gründonnerstag). Označení se však uchytilo a je používán dodnes. Tímto dnem utichnou kostelní zvony a „odlétají do Říma“ pro papežovo požehnání. Místo nich se používají řehtačky a klapačky. Hospodyně na Zelený čtvrtek pečou jidáše, symbolizující provaz, na kterém se zrádce oběsil.
Hluboký smutek a přísný půst se pak drží na Velký pátek. Lidé si připomínají Ježíšovo ukřižování. Součástí velkopáteční liturgie je čtení pašije, odhalení kříže jako symbolu utrpení, přímluvy a prosby za celý svět a přijímání. Na Velký pátek varhany i zvony mlčí. Rozezní se až na Bílou sobotu, kdy se nekonají žádné obřady ani mše svatá. Místo toho se zapalují ohně jako symbol života a světla.
Noc mezi Bílou sobotu a Velikonoční nedělí vstal Ježíš z mrtvých, proto je nazývána Velkou nocí, odtud také pojmenování Velikonoce. Boží hod velikonoční, který připadá na Velikonoční neděli je nejvýznamnějším, ale asi i nejznámějším křesťanským svátkem, kterým si lidé připomínají Ježíšovo zmrtvýchvstání. Tímto dnem končí postění a začíná se hodovat. Na stole nechybí beránek jako symbol Ježíše Krista, který se obětoval za spásu světa, mazanec, vejce, víno ani chléb.
Završením velikonoční svátků je Velikonoční pondělí. To je nám všem dobře známé. Obyčeje, které se uchytily napříč celou republikou, se ale, kraj od kraje, mohou lišit. Někde chlapci nejen dívky vyšlehají, ale navíc ještě polijí vodou, jinde naopak děvčata mohou pomlazení chlapcům vodou oplatit. Ovšem asi všude si za koledování chlapci vyslouží barevná vajíčka, symbol plodnosti a vzkříšení. Podrobnosti a zajímavosti spjaté s Velikonocemi najdete také ve speciálním hravém projektu, který připravila Česká televize. Na adrese velikonoce.ceskatelevize.cz na vás čekají poutavá vyprávění, úžasné obrázky i historický odraz v umění. Ve chvilce volna, kterou si jistě najdete, vás velikonoční průvodce skvěle naladí na tu správnou jarní atmosféru.
Text: Tereza Netoličková
Foto: Česká televize (Lucie Lomová)
Zdroj: Česká televize
