Chinaski zakončili turné a načali druhou tisícovku koncertů

CHINASKIPopulární tuzemská kapela Chinaski zakončila ve čtvrtek večer v pražském Lucerna Music Baru turné nazvané Klubový speciál 2. Tři pražské vyprodané večery v řadě přehoupli skupinu do druhé tisícovky odehraných koncertů. I když zhruba polovina playlistu obsahovala velmi staré písně, na své si přišlo publiku všech generací, protože Michal Malátný s kolegy odehráli i řadu nových skladeb či osvědčených hitů.


Těch prosincových koncertů Chinaski v Lucerna Music Baru bylo už nespočet, a i když se tentokrát konaly dokonce tři v řadě, všechny byly narvané k prasknutí. Jubilejní tisící si kapela s vzácnými hosty a samozřejmě i fanoušky vychutnala ve středu 7. prosince, o den později ale ještě vymačkala poslední zbytky sil na závěr klubového turné a dvě a půl hodiny bavila natěšený dav znovu.

CHINASKIMalátný uvedl koncert svérázně. „Dostávali jsme spoustu dotazů, proč nehrajeme starý písničky? Tak je teda máte mít. Bude to takový průřez naší tvorbou. Čeká nás 87 písní a bude to trvat přesně čtyři hodiny a padesát dva minut, takže se máte na co těšit.“ I když skladeb bylo nakonec něco přes třicet a doba trvání asi poloviční i přesto si 1001. koncert kapely všichni naplno užívali.

Chinaski dav nejdříve vzali ke svým kořenům do roku 1995, jak řekl sám Malátný: „Do pravěku“. Hrály se písně jako „Počkej aspoň chvíli“, „Zuby umělý“ či „Můžeš mi psát“ a řada lidí v publiku se ještě moc nechytala, s pomyslně přibývajícími lety už se však dostávali do varu i fanoušci, kteří nejsou pamětníci úplných začátků tehdy neznámé jičínsko-pražské kapely. Na „Vinohradskou“ a „Dlouhej kouř“ už reagovalo mnohem více lidí. A když zazněly tóny skladeb jako „Kutil“, „Klára“ či „Drobná paralela“, zpíval už celý klub. Letopočty a další videoprojekce u některých písní se promítaly na plátně, jindy obraz přenášel dění na pódiu, které snímala malá kamera.

V klidnější části koncertu zahrál třeba i Malátný sám na klávesy baladu „Dopis“, nebo kytarista František Táborský několik dalších skladeb, při nichž se členové kapely na pódiu různě střídali. U písně „Zrcátko“ zmizel na chvíli kromě bubeníka Oty Petřiny i sám Malátný, ovšem tato dvojice se v jejím průběhu na scéně přeci jen objevila se sympatickým tanečkem.

CHINASKIA pak už se Chinaski vykašlali na letopočty a s novými peckami z posledního alba „Není na co čekat“ pořádně hrábli do kytar. Songy „3 pasty“ či „Kérka“ rozproudily publikum, a i když se následně opět zpomalilo u „Šatny“, oživení znovu přišlo u hitů jako „1970“, „Zadarmo“ a autopohádkové „Duše z gumy“.

Natěšené publikum si ještě vyžádalo dvě porce přídavků. A opět se zabrousilo do dávných dob s písněmi jako „Punčocháče“ a „Vinárna U Valdštejna“, kterou se tentokrát nekončilo. Kapela pozvala na pódium všechny své spolupracovníky z týmu, společně si střihly píseň „Stejně jako já“ a bez nich pak na úplný závěr ještě zazněla „1. signální“. Před touto skladbou se Malátný rozloučil se slovy: „Tak to byl koncert s pořadovým číslem 1001. Nepředpokládám, že bychom hráli ten s číslem 2002.“ Ovšem nějakou dobu určitě Chinaski své fanoušky bavit budou, tak jako se jim to dařilo ve čtvrtek.





Text: Pavel Urban
Foto: Archiv


 

 

 

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Vánoce 2017 aneb plánujete nějaké kulturní dárky?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání