Koncert na Folimance byl pojat jako oficiální oslava patnáctých narozenin oblíbené české rockové kapely. A popřát klukům přišli nejen jejich předskokani Medvěd 009, režisér Jakub Kohák nebo Hněddé smyčce, ale především stovky příznivců, kteří s přehledem zaplnili basketbalovou halu.

Kdo nepřišel dlouho před sedmou, prohloupil. Do kotle nedočkavých fanoušků už se neměl šanci dostat. Opozdilcům tak nezbylo nic jiného, než se usadit na tribuny a show si vychutnat z trochu jiné perspektivy.

Rozehřát dav měl za úkol Medvěd 009. Většina si však šetřila síly na oslavence a koncert Medvědů proto neměl takové grády, jaké se očekávaly. Za představení nového videoklipu ale úvalská kapela sklidila obrovský potlesk a fanoušci ho přijali nanejvýš skvěle.

Více než hodinové vystoupení sice všechny nerozhýbalo tak, jak mělo, ovšem co fanoušky ještě víc utlumilo, byla obrovská pauza mezi Medvědy a Wohnouty. Pořadatelé přes pódium napnuli černý závěs a téměř půl hodiny se čekalo. Když se pak za tmavou oponou objevil první náznak pohybu, publikum se dostalo do naprosté extáze.

„Jste klienti naší kapely, naše firma je trochu v p***li,“ přivítala všechny kapela s dárkovými krabicemi na hlavě. Připomněla tak, co že se tu vlastně slaví, ale taky že pro nějakou tu p*del si kluci nejdou moc daleko. No vždyť už je jim taky celých patnáct let.

Pražská kapela zahrála nejoblíbenější písničky za dobu své existence, nejvíc se ale zaměřila na novou desku Našim klientům, kterou fanoušci přijali s nadšením a hodnotí ji jako jednu z nejlepších.

Po „Ganze“, „Chudej“, „Kulibrci“ a „Pedro se vrací“, při které si kapela připila tequillou, se už Folimanka otřásala v základech. Díky nadupaným songům se z koncertu stala obrovská party a zanedlouho už byla na nohou i tribuna.

Ochranka měla co dělat, aby divoký dav udržela za zábradlím. Pot stříkal na všechny strany jak z kapely, tak z fanoušků, kteří pařili na všechny písničky, které kapela zařadila do repertoáru, nejvíce však na energickou pecku „Vrátnej“.

Protože byl na Folimance otevřen nejeden bar, někteří z návštěvníků měli ke konci už trochu problémy s koncentrací. Prodírat se mezi motajícími, divoce zpívajícími, dlouho po koncertě pařícími opilci nebyl žádný med, rozhodně to ale byl jen malý nedostatek a trocha toho alkoholu už k oslavám prostě patří.

Příznivci Wohnoutů odcházeli nadšení, vyřízení a vyřádění. Skupina předčila jejich očekávání a dokázala, že i po patnácti letech jí to pěkně šlape.