V ČR již jednou vystupovali a to minulý rok na Hip-Hop kempu, tentokrát však dorazili v kompletním složení: Dj Eclipse a Ill Bill (Non Phixion), Everlast a Danny Boy (House of Pain) a Slaine (Special Teamz), který na HHK chyběl kvůli natáčení nového filmu „The Town“ (režie Ben Affleck). Samotný koncert ovšem ovlivnily některé kontroverzní události, ale vezměme to všechno hezky popořadě.

Kolem desáté hodiny večerní již v klubu postávalo a popíjelo pár stovek nedočkavých fanoušků drsného rapu ze západního pobřeží. O zábavu se do příchodu hlavních hvězd večera starali Dj Tuco a po něm Dj Hlava a Miluon Bro. Tento poměrně zajímavý projekt trumpet spojených s hip hopovými beaty a RnB zpěvem á la Lauryn Hill by se určitě vyjmul jako předskokani na běžném rapovém koncertě. Bohužel pro ně toto ten případ nebyl. Zdejší fans byli hladoví po agresivním rapu a náporu nekompromisních beatů do jejich hlav. Když se začala blížit jedenáctá večerní a s ní příchod LCN, a z reproduktorů stále zněl medový hlásek zpěvačky, začali se ošívat i do té doby klidní fandové. Nakonec byli Miluon Bro pod zvukem hlasitého pískotu nuceni vyklidit pódium.

Nevhodně zvolení předskokani však nemohli nikomu zkazit večer. Když se na pódiu poprvé objevil Dj Eclipse, mohli vyzkoušet, jak jsou na tom jejich hlasivky. To však ještě nikdo netušil, co bude následovat. Po té, co si Eclipse vybalil svůj „vercajk“, musel také nastavit mikrofony pro všechny čtyři interprety. Což se nakonec ukázalo jako kámen úrazu celého večera. Pan zvukař se ten den asi špatně vyspal, protože nevím jak jinak si vysvětlit zhruba půlhodinovou pauzu věnovanou ozvučování mikrofonů. Nakonec se přeci jen podařilo a vše bylo připravené pro příchod La Coka Nostry!

Lehce frustrovaní fanoušci se nakonec dočkali a na pódium vlítli všichni interpreti jako utržení ze řetězů, aby rozjeli svou show! Hned po první skladbě si však naštvaný Everlast s větou „Where the f**k is the soundman?!“ neodpustil pár poznámek směrem ke zvukaři a vzkázal mu, že pokud něco neudělá s těmi mikrofony, tak za ním osobně dojde. Špatný zvuk však bohužel provázel celou první půlku koncertu, takže chvílemi nebylo poznat, co se zrovna rozjíždí za skladbu. Těch zaznělo mnoho, ať už z loňského, kritiky i fanoušky velmi kladně přijatého alba „A Brand You Can Trust“ – Black Sunday, Choose Your Side, Once Upon a Time, tak i ze starších mixtapů. Při „Beautiful Thing“ se kotel pod pódiem poprvé pořádně rozskákal a Lucerna se otřásala v základech. Nechyběly také pecky ze sólových projektů interpretů.

Ill Bill si vystřihl „Peace Sells“ a „Anatomy of Schoolshooting“ ze svého alba „What’s Wrong With Bill” (2004), ale i starší věci od Non-Phixion – „CIA Trying To Kill Me“ a „Black Helicopters“, které na fandy působily jako petardy pod nohama. Samozřejmě se nezapomnělo ani na staré hity „House of Pain“, kde si i do té doby pouze pózující Danny Boy vystřihl svou sloku. Když mělo dojít na Slaineovu pecku „Say I Was Slaine“, tak opět došlo k technickým potížím. Pauzu Slaine vyplnil omluvou za svou nepřítomnost na loňském HHK a vzkázal publiku, že je skvělé. Druhá půlka koncertu byla po zvukové stránce už trochu lepší a všichni se opravdu bavili. Vzdala se čest Ill Billovo strejdovi Uncle Howiemu a speciální pocty krátkého setu hitů se dostalo i Guruovi z Gangstarr. Oba nedávno prohráli svůj boj s rakovinou. Po chvíli Slaine zahlásil posledních 5 songů a po skladbách „That’s Coke” a “Fuck Tony Montana” zazněla na úplný závěr hymna z největších “Jump Around“, kdy skákali opravdu všichni pod pódiem. Na to se LCN rozloučili s fandy a vyklidili prostor.

Celkový dojem z koncertu byl rozporuplný. La Coka si odjela svou rutinu: Danny Boy pózoval a zdvojoval, Ill Bill zarepoval to, co při své váze udýchal, šedý vlk Everlast celé show dirigoval a Slaine, jakožto nejmladší z celé party, lítal po pódiu a „chrlil“ rýmy na všechny strany. Pánové sice neběhali a neskákali po pódiu jako zběsilí (jako například nedávno Method Man v SaSaZu), to jim budiž odpuštěno, už také nejsou nejmladší, ale nic navíc nepředvedli. Na druhou stranu celý výkon velice negativně ovlivnili technické potíže a špatný zvuk, které víceméně provázely celý koncert. To mohlo některé lidi dost znechutit. Po koncertu, tak vznikly dva tábory. Těch, kteří si koncert užili a druzí, kteří byli zklamaní. Osobně se řadím spíše k první skupině. La Coka podle mého názoru nezklamala a může hrdě nosit nálepku „Značky, které můžete věřit“. Pokud se zvukař dobře vyspí.