Richard Krajčo založil „The Kryštof“ už v roce 1993. Dalo by se tedy říct, že skupina je nyní plnoletá a dospělá. Z jejích písní a nápadů to rozhodně vyzařuje. Ba co víc, je také úspěšná. V těchto dnech vrcholí další koncertní turné kapely, CineStar KRYŠTOFF/ON Tour, v němž po kinosálech ve velkých městech naší republiky spojila živé hraní s časosběrným dokumentem o sobě, který je vysílaný na plátně.

CELKEM TURNÉ NAVŠTÍVÍ TŘINÁCT TISÍC DIVÁKŮ

Máte za sebou odjetou většinu turné, chybí jen pár zastávek v Praze a závěr v Ostravě, jak jste s ním zatím spokojení?
„Moc, hlavně s tím zájmem, se kterým se setkalo. Máme odehráno už přes čtyřicet koncertů, osm jich proběhlo v Praze, kde se odehrají ještě dva ve čtvrtek a pak se vrátíme do Ostravy. Tam jsme sice začínali, ale fanoušci si vydupali další dva koncerty. Když se do té doby nic nepokazí, tak si myslím, že budeme maximálně spokojení. Zdá se, že lidem se to líbí, nás to baví, takže to je asi nejlepší výsledek naší práce.“

Jak těžké byly přípravy na jednotlivá vystoupení? Když jste přejeli do jiného města, měli jste dost času vše nachystat, nebo se ty kinosály moc neliší?
„Času jsme měli v podstatě tolik, kolik jsme potřebovali. Sály se lišily, v každém je třeba jiná akustika, trochu jiný prostor. Nejzásadnější na tom byl vznik toho dokumentu a začáteční secvičení. Tehdy jsme synchronizovali muziku s dokumentem, s klipy, které jsou mezi dokumentárními částmi. Pak, když už jsme vše secvičili, tak už to nebylo tolik náročné a probíhalo to v podstatě jako každý jiný koncert. Kapela přijede kolem poledne, postaví se aparatura, nazvučí se, sesynchronizuje se hlasitost kina a kapely... Horší byly ty začátky, kdy vlastně nikdo kromě mě neměl moc jasnou představu o tom, jak to bude vypadat a všichni se trošku báli, jestli to vůbec bude fungovat.“

Nejsou všechny koncerty na tomto turné kvůli náročnosti aranžmá v podstatě na vteřinu stejné? Nenudí vás už trochu?
„Myslím, že je to podobné jako normální koncert nebo divadelní představení. Tady je to trochu zkomplikované tím, že je třeba tříminutová sekvence, písnička, pětiminutová sekvence, zase písnička. Pak tam jsou synchrony na plátně, takže kapela musí hrát přesně, aby synchrony vycházely stejně s těmi klipy, abych zpíval na plátně to samé jako živě pod plátnem, aby obraz seděl. Ale stejně nás to baví pořád, protože jak sedíme před těmi lidmi, tak vidíme jejich reakce a ty jsou pokaždé jiné. Není to tak, že byste dopředu věděli, jak budou reagovat, nad čím se zrovna zasmějí a podobně. Máme za sebou tisícovku normálních koncertů, a také nás to pořád baví.“

Když jste přidávali představení, dodali jste jich tolik, aby byl zájem všude plně uspokojen?
„V podstatě ano. Někde už jsme přidávat nemohli, i když už bylo vyprodáno třeba šest koncertů hodně předem, protože by to už časově nesedělo. Přece jen jde o početný aparát. Kapela, lidé kolem, takže všichni museli mít vždycky čas, což vždycky neměli. Ovšem když to šlo, tak jsme se snažili co nejvíce vyjít fanouškům vstříc.“

Máte nějakou představu, kolik návštěvníků celkem na turné přišlo či ještě dorazí?
„Celkově jde zhruba o třináct tisíc lidí.“

V čem je pro vás tohle turné specifické?
„Hlavně v tom, že jsme se rozhodli jet zase něco jiného. Po divadlech, aulách a těch klasických místech jako haly či kluby, jsme přišli s něčím, co tady ještě nikdo nezkusil. Nejde jen o to, že se ty koncerty konají v kinech, ale že jde o propojení toho dokumentu a živé muziky. My jsme zjišťovali, jestli to někdo nezkoušel třeba ve světě a na žádný takový projekt jsme nepřišli. Nabídli jsme tedy fanouškům něco, co asi jen tak nezažijí.“

Ten dokument vznikal speciálně k této šňůře, nebo tam proběhly i myšlenky nějakého bilancování a ohlédnutí?
„Je v něm vlastně všechno. Vznikl z materiálů, které jsme si točili jen tak pro sebe. Nápad, že by z toho mohl vzniknout dokument, přišel asi před rokem. Když jsme si jen tak točili, tak jsme ani nevěděli, jestli to dá nějakou hlavu a patu. Také proto jsme si vzali na pomoc novináře a hudebního publicistu Marka Dvořáčka, který měl za úkol dát všem těm nahraným věcem nějakou linii. A to jak obsahovou, tak jsme potřebovali i někoho, kdo má trochu odstup. Takže dokument odráží skutečně všechno, historii kapely od začátku až do největšího halového turné, které jsme měli v únoru minulého roku, jde tedy o období nějakých patnácti let, co kapela funguje.“

Bude pořízeno z KRYŠTOFF/ON Tour DVD? Už jste se definitivně rozhodli?
„My v to doufáme. Už jsme něco zkoušeli natáčet, v Praze se také bude něco točit, včetně zvuku. Uvidíme, podle toho, jak to bude celé vypadat, protože třeba světla v sále jsou přizpůsobena tomu dokumentu, kapela tam nehraje úplně prim, tak se rozhodneme. Kluci už viděli něco z toho, co jsme točili a říkali, že to půjde použít. Rádi bychom DVD měli, protože zájem o něj je. Vypadá to, že lidi by záznam chtěli mít doma. Takže na tom přes prázdniny zapracujeme a uvidíme, jestli se nám to podaří dát dohromady.“

CHCEME SE PO ROČNÍ PAUZE VRÁTIT S NOVOU DESKOU

V létě ještě objedete festivaly a pak bude následovat zhruba roční koncertní pauza. Vyplníte jí přípravami na nové CD?
„Mělo by tomu tak být. Za ten rok a půl, tedy od chvíle, kdy vyšlo ‚Jeviště‘, jsme neměli moc času. Pořád jsme někde hráli, nebo jsme připravovali turné. Nebyl tedy moc čas se novým písničkám věnovat, ani je skládat. Takže ten rok, který bychom prožili plonkově, protože bychom opakovali to, co jsme teď rok a půl hráli, což jsme nechtěli, využijeme k oddechu, nabírání inspirací a ke skládání. Uděláme nějaké tři nebo čtyři soustředění, dáme písničky dohromady a chtěli bychom se skutečně vrátit s novou deskou.“

Nasvědčuje zremixované „Jeviště“ nějakým dalším spolupracím na novém albu, případně vašemu přispění na nahrávkách jiných interpretů?
„To úplně nevím, spíš to tady není zcela běžné, že by si kapela nechala remixovat celé album. Když se objevily ‚Střepy‘, tak mě napadlo, že by byla škoda je nevydat, takže jsem vymyslel remixovou desku. Je to rozhodně inspirativní, protože jsou to naše písničky z jiného úhlu pohledu, ale teď nejsem schopen říct, jestli nás to třeba ovlivní při produkci nové desky.“

Kam se ještě může Kryštof v budoucnu hudebně nebo i celkově posunout?
„To řeší asi každá kapela po několika deskách. Určitě bychom nechtěli zatvrdnout někde na místě, nechtěli bychom točit pořád to samé, ale vždycky vlastně záleží na těch písničkách, které nahrajete, co z vás vypadne. Naskýtá se třeba možnost najmout producenta, který s námi ještě nedělal, nemá Kryštof nějak zaškatulkovaný, ale sám se nechám překvapit. Zatím nevím, ale rozhodně bych chtěl, aby Kryštof udělal zase krok někam dál.“


Text: Pavel Urban
Foto: Lubomír Krupka




SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Kryštof v kinosálech hraje naživo i baví na plátně
Končí velká turné, začínají bujaré studentské oslavy
Kryštof přesouvá své turné po kinosálech do Prahy
Kapela Kryštof vydala remixované Jeviště, chystá se na turné do kinosálů