Jestliže jsem téměř přesně před rokem označil na těchto stránkách koncert kapely Kryštof za nejlepší v podání tuzemské skupiny, pak narozeninová show Chinaski k 20 letům na scéně rozhodně patří na stupně vítězů. Plná O2 arena si užila vystoupení plné překvapení, osvědčených hitů a hlavně skvělých zážitků. Chinaski potvrdili, že na živo umí pořád hodně pobavit!
Přiznám se, že když se před dvaceti lety kluci přejmenovali na Chinaski a vydali debutovou stejnojmennou desku, ještě jsem o nich nevěděl. Až v následujících letech jsem jejich stopu zaznamenal v seriálu Život na zámku a průlomový se stal rok 1997, kdy vyšlo album „Dlouhej kouř“. To jsem poslouchal hlavně v únoru 1998 na lyžařském výcviku, jehož velkou část jsem strávil s otřesem mozku v nemocnici ve Vrchlabí. Ano, v tom Vrchlabí, o kterém Chinaski o řadu let později složili písničku. O další rok později na škole v přírodě na opačném konci Čech, v Rožmberku, jsme jako správní puberťáci sjížděli s kamarády hlavně závěr písně „Vinárna u Valdštejna“ z desky „1. signální“. A pak už přišel první živý koncert v Lucerna Music Baru a nespočet dalších po celé republice. Každé nové CD jsem musel mít hned první den, kdy se začalo prodávat a tohle propojení už nešlo zastavit.
Odvážný plán vyšel
Když mi v listopadu roku 2012 říkal Michal Malátný o výročním koncertu k 20 letům kapely, věděl jsem, že to bude něco velkého. Tehdy si na něj teprve spřádal v hlavě plány, ale když dostaly konkrétní obrysy, bylo jasné, že Chinaski vstupují na jednu z nejvyšších met. Vyprodat největší halu v České republice si může u nás dovolit málokdo. Asi by vám prsty na rukou na vyjmenování těchto interpretů stačily. Jenže tahle kapela si za těch let našla a vychovala tolik fanoušků, že si prostě na tenhle mejdan troufla. A nutno přiznat, že sázka vyšla!
A když už jediný koncert k 20. výročí kapely, tak pořádný. Už náhledy ze stavby netradičního obřího kruhového pódia mě nechávaly v očekávání, co všechno na něm kapela chystá. Uprostřed velkého kruhu byla v Golden Circle místa pro nejšťastnější fanoušky. Následoval výběžek skoro do poloviny haly, kde byl ještě menší kruh. Vzadu pak vyvýšené místo pro bicí a na stranách pak vyšší kostky, kam se dalo krásně vystoupat. A samozřejmě nemohla chybět obří projekce na zadní stěně včetně tří obrazovek nad nimi, na nichž byli promítáni členové kapely přímo v akci. Celou stage navrhl známý designer Martin Hruška. U stropu pak byla pověšená průsvitná koule, která svou roli v průběhu koncertu také plnila, když byla spuštěna dolů. K tomu připočtěte pestrý světelný park a zvuk, který ovšem nebyl vždy dokonalý. Alespoň pro mé uši vstřebávající atmosféru až pod střechou haly.
Sbory, fanynka i speciální host
Žádná předkapela, chvíli po 20. hodině skutečně přišli po úvodní projekci na scénu rovnou Chinaski a začali hned naplno. Hity „Můj svět“ a „Vedoucí“ příjemně rozehřály a mohlo se jít na průřez tvorbou pěkně od začátku. Písničky „Moc toho nevim“ nebo „Punčocháče“ patří už opravdu mezi ty hodně dávné. Každou skladbu doprovázela jiná, nápaditá projekce. U „Strojvůdce“ například byly k vidění panenky jako loutky, u „Kutila“ si fanoušci mohli prohlédnout počítač pěkně zevnitř a třeba „Vinohradská“ měla na pozadí krásné komiksové město.
Kapela ale nešetřila ani dalšími překvapeními. Například píseň „Umělci z Prahy“ jsem na koncertě hodně dlouho neslyšel. Michal Malátný příliš nemluvil, hlavně se hrálo, ale neopomenul třeba vzpomenout svůj Jičín: „Moje rodné město má šestnáct tisíc obyvatel. Cítím se tu jako doma.“ A zaplněná hala mu odpověděla hlasitým potleskem a řevem. Pro skladbu „Dobrák od kosti“, kterou kdysi s Chinaski nazpívala Zuzana Norisová, vypsali kluci před koncertem soutěž. Dívky mohly posílat svá videa s písněmi a tu nejlepší zvolili fanoušci. Pocty zazpívat si se skupinou dostala Veronika Vrublová a předvedla skvělý výkon. Pochvalu zasluhují také oba sbory, jak dívčí, který mě dostal například u songu „Měsíc“, tak ten chlapecký. A jestli někdo čekal, že se na pódiu budou střídat různí hosté jako při 1000. koncertu kapely, pak byl možná zklamaný. Přišla jen jedna spřízněná parta, slovenští No name. Jejich frontman Igor Timko předal Malátnému košickou zlatou borovičku se slovy: „To je jen ochutnávka, cisterna je venku.“ A pak obě kapely zahrály společnou píseň „Na na na“.
Vzpomínka a nová aranžmá
V klidnější střední pasáži koncertu se kapela přemístila na menší pódium uprostřed haly. Na něm třeba volal Malátný přes port komusi a z druhého konce se mu ozvalo: „Časové znamení právě ohlásilo 20 let Chinaski“. Došlo zde i na „Drobnou paralelu“. A pak už přišly zase rychlejší kousky jako „Kérka“ či „1970“. Ale byly tu i další balady včetně „Šatny“, kdy se zavzpomínalo na zesnulého bubeníka Pavla Grohmana, či již zmíněnou píseň „Vrchlabí“, při které opět bodovaly sbory. Některé skladby také dostaly pro koncert nový háv. Například „Megastór“ zpíval Malátný jen do beatboxu svých kolegů a na závěrečnou „1. signální“ dokonce přišel na pódium menší orchestr s mocnou dechovou sekcí. Pak už se na pódiu spustil menší ohňostroj doprovázený zlatými konfetami.
To samozřejmě nadšenému publiku nestačilo, a tak si záhy vynutilo přídavky. Ty zahájil aktuální nový singl „Hlavolam“ a zakončila pochopitelně „Vinárna u Valdštejna“. „Je jen jedna píseň v našem repertoáru, která může ukončit tento večírek. Máme jí zahrát?“ zeptal se ještě předtím tak trochu zbytečně diváků Malátný. Tahle více než dvouhodinová show rozhodně stála za to. Chinaski za dvacet let neuvěřitelně vyspěli a nespočet fanoušků, hitů a prodaných desek hovoří za vše. Já se rozhodně těším na jejich další tvorbu a koncerty a soudě podle plné O2 areny nejsem sám.
Text: Pavel Urban
Foto: Turner PR
