Chinaski mluvili o největším turné, které kdy měli a vzhledem k náročnosti celého aparátu zvolili jen šest zastávek ve velkých halách v České republice. Kvůli zranění frontmana Michala Malátného byly první dva zářijové koncerty v Pardubicích a Ostravě přesunuty až na závěr celé šňůry. První zastávkou tak byla až liberecká Tipsport aréna.

Předkapelou na turné je partička Eddie Stoilow, jejichž singly „Hey You“ a „Floating“ už jsou některým zainteresovaným známé. Ovšem pro většinu publika šlo o nový objev, který měl připravit atmosféru pro hlavní vystoupení večera. Zpěvák Honza Žampa i se svými pěti spoluhráči ukázali, že jde o zajímavou, těžko zařaditelnou kapelu. Chvíli hráli pop, za moment rock, pak funk, najednou se halou nesl beatbox a za chvíli už si Žampa do svého hlasu pustil autotune. Kromě svých písní zařadili do pětačtyřicetiminutového koncertu také skladbu „Sweet Harmony“ od skupiny The Beloved.

Zatímco Eddie Stoilow hráli jen v přední části pódia, po krátké pauze se už na celé ploše velké stage představili samotní Chinaski. Pódium navrhnul americký producent Simon Sidy, na české poměry bylo skutečně impozantní. Po stranách stáli přímo u členů kapely diváci, kteří tato exkluzivní místa v tzv. „bazénech“ vyhráli v soutěži a mohli si tak koncert užít z netradiční perspektivy. Zadní části stage dominovala jedna obří obrazovka a kolem ní bylo ještě dalších šest menších. Dění na pódiu snímalo několik kamer, které vše promítaly právě na obrazovky. Na těch však byly často k vidění také speciální projekce, převážně k novým písním. Polovina kapely, včetně bubeníka Oty Petřiny byla v zadní části vyvýšena oproti svým kolegům vepředu.

Hala se relativně zaplnila, ovšem řada diváků seděla, takže prostor na stání byl poněkud prořídlý. Každopádně se fanoušci v Liberci jako první dočkali celé velkolepé show, kterou začala harmonika z divokého západu a nápis „Není na co čekat“, jak ostatně zní název nové desky kapely. Pak už to začalo. Michal Malátný přihopsal na pódium s berlí a kvůli svému zranění zde měl přistavenou také židli, kterou občas využíval. Jinak však běhal a hýbal se tak, jak je u něj zvykem.

První dvě skladby zazněly právě z nové desky. Premiérové písně, kterých zaznělo dohromady devět, včetně singlu „Spáč“, střídaly starší věci, převážně velké hity. Zazněly však i starší písničky v trojbloku „Vo co de“, „ Moc toho nevím“ a „Podléhám“. Jinak se fanoušci dočkali songů, jako byly „1970“, „Vedoucí“, „1. signální“, „Zadarmo“, „Můj svět“, „Drobná paralela“, a v přídavcích si mohli zazpívat také „Tabáček“ a „Kláru“.

Kromě projekcí si nachystali Chinaski dokonce několik převleků, jako například u nové skladby „Kérka“, kdy na sebe navlékly punčochová trika s tetováním, čemuž předcházelo bubenické sólo Oty Petřiny svlečeného do půl těla, který má jako jediný kérky na těle vlastní. Ten zaujal ještě v jednom momentu a to, když si vzal mikrofon a za bubny ho nahradil při písni „Digitálně“ František Táborský. Ota, alias Marpo, totiž v této skladbě rapuje a u lidí sklidil bouřlivé ovace. Tři nové a smutněji laděné skladby „Sen 1996“, „Šatna“ a „Kompy“ odehrála kapela v rohu pódiu v klidné atmosféře a vesměs vsedě. Pak už zase přiostřila a při již zmíněném Tabáčku dokonce pozvala fanoušky z „bazénů“ přímo na pódium. Chinaski dokázali, že umí udělat skvělý koncert a další zastávky na turné jsou tak pro jejich příznivce velkým lákadlem. Liberec to má úspěšně za sebou a může být nadšený.