Populární kapela Chinaski vydává v těchto dnech své osmé studiové album nazvané Není na co čekat. O tom, jak vznikalo, co na něm fanoušci najdou, a jak se skupina připravuje na blížící se turné, jsme si povídali s triem jejích členů Michalem Malátným, Ondřejem Škochem a Petrem Kužvartem.
Chinaski není třeba českým hudebním fanouškům představovat. Jedna z nejznámějších tuzemských kapel právě přichystala novou desku, kterou se už při nahrávání chtěla přiblížit energii a síle živých vystoupení. Navíc na podzim potěší své příznivce velkolepým turné po šesti velkých halách. Rozhodně mnoho důvodů, proč alespoň polovinu šestičlenné skupiny vyzpovídat.
„ZAŽILI JSME SILNÉ VĚCI“
Jak se nyní cítíte, když už je deska hotová a můžete ji držet v ruce?
Michal Malátný: Je to velká úleva, protože jsme nad ní strávili skoro dva roky práce. Poprvé loni v lednu jsme se sešli, dali dohromady různé nápady a pak následovala řada soustředění. To vždycky odjedeme na týden na nějakou chalupu a tam zkoušíme a vymýšlíme. Teď máme poprvé v ruce primární kontrolní výlisek. Já osobně jsem velice spokojený. Myslím, že je to naše nejlepší deska, ale to vám asi řekne každý, protože nikdo nechce natočit horší desku, než byla ta minulá. Každopádně je jinačí. Jsme v jiné situaci. Přišli jsme o bubeníka, máme místo něj nového mladého kluka. Zažili jsme silné věci a doufám, že je to v těch písničkách slyšet.
Zvolili jste jiný způsob nahrávání. V čem se liší nové album od těch předchozích?
Ondřej Škoch: Rozhodli jsme se, že tuhle desku nahrajeme co nejvíce live. To znamená, že tak, jak jsme to nazkoušeli, jsme to ve studiu nahráli. Všechno, kromě zpěvů a dechů se točilo najednou. Až na pár výjimek. Třeba lsi u písně „Digitálně“ jsme spolupracovali s finským hip hopovým producentem, který nám udělal track přímo na tu skladbu, ale refrén je zase živý. Našim přáním bylo také vrátit se zpátky ke kořenům a dostat na desku atmosféru, kterou máme normálně na koncertech.
Petr Kužvart: V období, kdy jsme vybírali písničky a jezdili na ty chaty, tak jsme jich měli dohromady asi třicet. Pak jsme vybrali šestnáct finálních. Do studia jsme šli natáčet patnáct a pak ještě dvě vypadly, takže výsledek je třináct písní na albu.
Jak vznikl obal, na kterém jsou různé panenky?
M. Malátný: Dělala ho výtvarnice Petra Stránská. Dali jsme jí poslechnout písničky a jí zaujala skladba „Sen 1996“, kde se zpívá o popravčí četě ze samých žen. To si vybrala jako hlavní grafický motiv. Jsou tam takové ozbrojené robo-barbíny. Nám se to líbilo, protože nám to přišlo správě úchylný. Navíc je obal úplně jiný, než jakýkoliv předchozí, co jsme kdy měli. Na turné navíc máme tyhle figurky rozhýbané v animacích ve velkých projekcích.
„VYJDE I LIMITOVANÁ EDICE ALBA S BONUSY“
Jsou na desce ještě nějaké věci od Pavla Grohmana?
M. Malátný: Je tam jedna. „7 hříchů“, kterou začal dělat Pavel s Františkem Táborským, ještě když byl naživu. Písnička nám přišla dobrá, ale textu bylo málo, vlastně jen sloka a refrén. Na mně bylo, abych to dopsal, a musím říct, že se mi to dělalo strašně těžce, protože mi to nešlo. Nakonec mi s tím pomohl Milan Cimfe, ale není to dobrý pocit, dopisovat po někom text, když nevíte, jak to ten člověk vlastně myslel.
Ano, chtěli jsme, aby tam zazněl ženský vokál. Se Zuzanou se známe dlouho a odjeli jsme společně dvě turné. Líbí se nám, jak to dělá, takže volba byla jasná. Navíc jsme měli pěkný text od Vlada Krausze napsaný slovensky, takže jsme po tom sáhli a Zuzana byla pro. Je to zbytek toho projektu, kdy jsme chtěli dělat československou desku. Z toho sešlo. Zůstali nám dvě písně, jedna je na desce a ta druhá je „Na, na, na,“ společná s kapelou No Name.
M. Malátný: Přesně to jsme chtěli. Přece jenom jsme rocková kapela a baví nás pořád dělat kravál. Ta píseň si trochu dělá legraci z punkerů. Je braná s nadsázkou, že je fajn hrát v punkové kapele, ale když je vám čtyřicet, tak už je to trochu směšné. A pak se to dotýká „pokérovaných“ lidí. Také se mi to líbí, ale pak v sedmdesáti si to už moc neumím představit. Je to pro nás legrace, abychom se také pobavili.
M. Malátný: Mně se s ním hraje skvěle. Cítím za sebou jistotu a strašlivou energii. My ho v podstatě jenom brzdíme. On by pořád hrál, ale ještě nemá tolik zkušeností. Je s ním legrace a je organizačně hrozně schopný. Co si vezme do hlavy, to udělá. Navíc je to čerstvý vzduch do kapely.
O. Škoch: Rozdíl je v tom, že na netu je deset písní a na desce jako takové, je jich třináct. Plus vyjde limitovaná edice s DVD bonusem, na kterém je dokument z natáčení alba, který jsme udělali sami. Je tam dokument z USA Tour, písničky z turné s Davidem Kollerem, fotografie, klip a další věci.
„NA PÓDIU BUDOU PŘI TURNÉ DVA BAZÉNY PRO LIDI“
Jak probíhá příprava na t-music Chinaski tour, které začne 28. září v Pardubicích?
O. Škoch: Teď už každý den zkoušíme playlist, který chceme na koncertech odehrát. Je to největší a nejdražší turné v historii Chinaski. Oslovili jsme producenta Simona Sidiho. On pro nás navrhl pódium, které poveze pět kamionů a bude tam nejlepší „sound“, jaký je u nás dostupný. Jeho pódia jsou dost atypická. Zvláštní bude, že přímo na pódiu budou dva takzvané „bazény“, kam se vejde sto lidí. A i když budou kousek pod námi, můžou vlastně být součástí naší show. Nyní probíhá soutěž, kde je možné vyhrát lístky do tohohle prostoru.
M. Malátný: Teď ho zrovna skládáme. Máme první nástřel. Je tam osm nových písní a dvacet starých. Máme tam i muddle (zmatek, pozn. red.), kdy jsme ze tří starších skladeb udělali jednu. Teď řešíme, které z těch starých hrát. Já osobně mám „Dlouhého kouře“ plný zuby a v životě už bych ho nechtěl hrát, ale vím, že lidi to mají rádi. Nemusí se lidi bát, že bychom hráli jen ty nové věci. Bude to průřez tím nejlepším, co máme.
Těch zastávek na turné je jen šest, není to málo?
O. Škoch: Je to z toho důvodů, že show je tak veliká, že se vejde jen do těch největších hal, které u nás jsou. Je to tak náročné na stavbu, že nemůžeme hrát v kdejakém kulturáku. V Pardubicích dokonce museli odložit nějaký hokejový zápas, abychom tam mohli zkoušet.
O. Škoch: V jednom z těch měst, ještě nevíme ve kterém, se bude točit DVD, protože takovouhle událost si chceme zaznamenat. A blázni, kteří nedorazí na turné, se pak budou moci podívat na záznam.
O. Škoch: Jsme v Čechách, takže cena vstupenky je 299 korun. V tomto ohledu se snažíme vyjít lidem vstříc. Chceme předvést to nejlepší za dostupnou cenu pro každého.
O. Škoch: Někdy křtíme desku přímo na koncertech, ale v rámci tohoto turné to dělat nebudeme, protože to vždycky akci dost naruší. Ale máme určitý nápad, který nemůžeme prozradit. Záleží to na tom, jestli jeden host bude moct.
Text: Pavel Urban
Foto: Martin Linhart