Že vymýšlí frontman kapely Richard Krajčo se svými kolegy už léta neobvyklé živé koncerty pro své početné publikum po celé republice, je známá věc, ale na turné k poslední desce „Inzerát“ dovedli mnoho věcí téměř k dokonalosti. Když sám Richard na úvod celé show narvané hale oznámí: „Budeme se snažit, aby to byl nejlepší český koncert kapely, jaký jste kdy viděli,“ zní to jako chvástání, ale následující dvě hodiny dokazují, že měl vlastně pravdu. Nejen, že se kluci snažili, ale ono jim to zatraceně dobře šlo.

Album „Inzerát“ vyšlo už v říjnu, a tak si mohl Kryštof dovolit během deseti únorových dnů na čtyřech halových zastávkách během turné zařadit do playlistu prakticky všechny písně z této novinky, protože fanoušci už je mají dobře naposlouchané. A tak pěkně od začátku zněly například skladby „Římská“, „Parapet“, při níž se celou halou rozlétly červené a bílé konfety, „V peřinách“ či „Zatančím“ s fanouškovskými videi, na nichž bylo možné rozpoznat i známé osobnosti, jako Miroslava Donutila, Petra Fialu nebo Davidy Prachaře a Novotného. Po písničce „cyRáno“ udělal Richard panoramatickou fotku celé haly, která už pár hodin po koncertě visela na oficiálních stránkách kapely.

Kluci pak zklidnili další kladné reakce při jazzovém aranžmá hitu „Ženy“ a při „Plánu“ se opět na diváky sneslo překvapení. Ze sítě u stropu se spustily stovky balonků, které si někteří diváci nechali až do konce celého vystoupení. A znovu se šlo na nové věci. Při skladbě „Ze scénářů“ až mrazilo, když se na vyvýšenou kostku uprostřed jednoho ze tří mol před obřím pódiem postavili s velkými bubny dva kluci z kapely a mocnými údery doprovázeli Richardův zpěv. Následovala živá „Po kouscích“ a hodina z koncertu utekla ve skvělém tempu jako nic.

Pak přišel velký moment. Halou se rozezněla „Ostravská balada“. Vždycky jsem si při téhle písni říkal, kdyby tak tu jednu sloku skutečně zazpíval Jarek Nohavica a právě na tomhle turné k tomu došlo. Onen známý telefonát Jarinovi byl i aktuálně upraven: „Co děláš?“ ptal se Richard. „Ležím na hotelu a koukám na reprízu zápasu Chelsea - Sparta. To byla smůla,“ odpověděl jakoby z telefonu Jarek. „A nechceš dorazit za náma?“ lákal ho Krajčo. „A co tam?“ ptal se Nohavica. „No, je tady dvanáct a půl tisíce lidí a rádi by slyšeli nějaké písničky.“ „Tak já jdu,“ nechal se na oko přemluvit slavný písničkář. Na obří obrazovce na zadní stěně stage už bylo vidět, jak Nohavica přichází na scénu a v tu chvíli hala málem spadla. Tak obrovský řev a aplaus jsem už dlouho nezažil.

A patnáct minut slávy pro Jarka samozřejmě začalo aktuálním společným hitem „Křídla z mýdla“. Pak Nohavica už sám zapěl s hudební podporou členů kapely Kryštof své věci „Mám jizvu na rtu“, „Já chci poezii“ a také starou dobrou píseň „Fotbal“. U ní mu hrál na trombón i sám Krajčo. Během večera to bylo už poněkolikáté, co si umělci z Ostravy dovolili v Praze podporovat svůj Baníček. Ale Pražáci jim to pro tentokrát rádi odpustili, protože hudební a kulturní zážitek byl v tu chvíli víc, než nějaká případná fanouškovská rivalita.

Když ostravský bard za dalšího velkého potlesku odešel, zahráli pánové ještě tři známé skladby. „Tak nějak málo tančím“, titulní „Inzerát“ s textem obsaženým ve vizualizaci k písni a také starší kus „Cosmoshop“, při němž si publikum pořádně zaskákalo. Po hodině a půl Kryštof poprvé z pódia odešel, ale za chvíli se kluci znovu vrátili a s nimi přišli také lidé z vydavatelství Universal Music, kteří poděkovali kapele a také fanouškům, kteří si jejich alba koupili, protože právě skvělé prodeje desky „Inzerát“ skupině vynesly trojnásobné platinové desky. Ty si převzali i zámořští producenti tohoto počinu Yaron Fuchs a Ido Zmishlany.

Následovaly hudební přídavky a co skladba, to hit. Ostatně, tak nějak to za téměř dvacet let u skupiny Kryštof bývá. „Atentát“ a „Obchodní s deštěm“ hovoří za vše. Když publikum bouřilo dál, Richard se s kolegy vrátil ještě jednou a pravil: „Poprvé jsme tady hráli v roce 2001, kdy si nás jako předskokany vybrala kapela Roxette. Tenkrát jsme si klukama říkali, že ta hala je opravdu obrovská. A já jim povídám: ‚To si zapamatujte, protože to už nikdy nezažijete.‘ Pak jsme tady měli v roce 2006 svůj koncert a to tady bylo osm a půl tisíce diváků. O tři roky později to bylo deset tisíc a letos dvanáct a půl tisíce. A já myslím, že příště bychom se mohli potkat na nějakém velkém stadionu. Třeba v Edenu, protože na Spartu by nás asi nepustili,“ zakončil svůj krásný projev Krajčo.

Výbornou dvouhodinovou show zakončila píseň „Cesta“, ač bez Tomáše Kluse a především titulky, v nichž se děkovalo všem, kteří tohle skvělé turné připravili. Kryštof už ví, jak se dělá super koncert, který člověka baví od začátku do konce, nikdy neví, co bude následovat a při tom si zpívá oblíbené písničky, které se budou hrát ještě dlouho. Kryštof už je tam, kam se řada českých kapel ještě nepodívala. Je dál a výš a navíc si to zaslouží. Tak snad na ty dvacetiny v Edenu, Richarde!

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

• Anglika se vrátila na prkna Divadla Broadway po 9 letech
• Držte si čelovky, v Praze a Brně odstartuje Noční běh pro Světlušku
• Hudební festival Hrady CZ startuje na Točníku jubilejní letní tour k 10. ročníku
• Hudebně-švestkový festival Vizovické Trnkobraní bude již tento pátek a sobotu
• Na festival Okoř byla cesta jako žádná ze sta