
Kontroverzní francouzský režisér Gaspar Noé přichází s velmi neobvyklým dramatem „Vejdi do prázdna“. To je po filmařské stránce nápadité a precizní, ovšem jako konzument bych ho doporučil jen velmi otrlým divákům, kteří zkusnou naprostou přímočarost i v tématech jako jsou drogy a sex.

Hlavní linií příběhu je vztah sourozenců Oskara (Nathaniel Brown) a Lindy (Paz de la Huerta), kteří si po smrti rodičů při autonehodě slíbili, že už se nikdy neopustí. Když Oskar pozve svou sestru do Tokia, aby už byli navždy spolu, začnou jejich životy nabírat na nebezpečných obrátkách. On dealuje drogy, ona pracuje ve striptýzovém baru a noční Tokio plné blikajících neonů jim poskytuje spousta zážitků.

Už úvodní dvouminutový blok titulků plný blikajících barevných jmen, doprovázený energickou až psychedelickou hudbou, zanechá v obecenstvu tak silný zážitek, že bych se nedivil, kdyby někteří lidé rovnou ze sálu odešli. Následujících téměř dvě a půl hodiny vás totiž čeká tolik podobných tvrdých nárazů a dech beroucích okamžiků, že byste si měli raději následující den v práci vzít volno. Pokud však tedy nejste zvyklý na desetiminutový výlet na tripu v zajetí transu, nebo dvacetiminutový blok otevřeného sexu na všechny způsoby. Jestliže tohle není váš každodenní chlebíček, pak se obrňte odolností, nebo raději tento Noého výtvor, který byl nominován na Zlatou palmu na festivalu v Cannes, vynechejte. Že je film přístupný už od patnácti let, mě upřímně řečeno trochu děsí.
Text: Pavel Urban
Foto: Artcam